close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Čtení (nejen) na víkend

2. dubna 2011 v 20:00
..čekáte s napětím, jak pokračoval náš pobyt v Maďarsku? Je tu další díl..
STŘEDA 4.8.2010
Celou noc pršelo a foukalo, až se otřásaly stany. Ráno vstáváme s budíčkem. Doufáme, že je to tak správně, protože večer se Tulák ptal, jestli bude schůzka leaderů a bylo mu řečeno, že ne, že ráno vstávají všichni v sedm. Koblihovi začne zvonit budík, půl minutky na to hraje ConCoSong na celém tábořišti. V tu chvíli přichází kluci a říkají Ančám, ať vstávají, že jedou na vodu. Kluci se to taky dozvěděli až teď, a tak musí všichni pohnout. Ve stanu začne zmatek - Koblih nemůže najít spodek plavek a láhev na vodu, tak se zmocní mé. Ale odcházejí, snad včas. My se snažíme zjistit, co nás dnes čeká a nemine, abychom taky nemusely pospíchat.
Jak to probíhalo na vodě už víme, u holek ke změně nedošlo. Jako kormidelníka měli Slováka - že by toho, o kterém snili holky po včerejší špatné volbě...? A jako včera, i dnes, byl Slovák záchranář... Tentokrát za svou loď přivázal lodičku, která se převrátila, a táhli ji za sebou až ke břehu, kde z ní vylili vodu a původní posádka do ní zase nasedla a pokračovala v cestě. A holky Slováka s písničkou neodmítly, zazpívaly mu Kozla! Následovaly hry na ostrůvku, mezi nimi i hra na piráty a Španěly, kteří měli za úkol přepravit zlato v podobě žluté míčku. Piráti měli jinak barevné míčky a házeli je po Španělech. Když zasáhli loď, museli Španělé odevzdat zlato...a u této hry se překlopily i holky! Bylo slyšet jen: "Uáááá, žbluňk" a následoval výtlem...
My v klidu jdeme na snídani. Bereme si bulky z pytlů, patláme na ně marmeládu... Snídáme na stojáka, lavic v medvěďáku je nedostatek. Ale alespoň si na stole všimneme papíru s programem. Dnes má Orbis 1 a 2 Responsibility Day - jdeme pomáhat... A to se i dozvídáme o chvilku déle na nástupu našeho subcampu, kde vztyčíme concordiáckou vlajku a je nám řečeno, co bude každý oddíl dnes dělat. Jíťa s Kájou i dnes zůstávají v táboře, my máme v půl devátý sraz u brány.
S Tulákem vezmeme jídlo a všichni společně se vydáváme do subcampu San. Ale proč? Vždyť máme jet pryč! Po chvíli to dojde i Zolimu, že jsme se vydali špatným směrem a tak se otočíme směr hlavní brána. U brány nás stopnou dvě holky s puškami...že se máme zastavit. Chystá se pro nás divadélko. Bavíme se s Čechem z IST týmu o celkovém počtu skautů tady na jamboree. Prý nás je "jen" kolem 1200 a že Češi jsou nejpočetnější hned po domácích Maďarech. Divadlo nezačíná, prý se čeká na víc lidí.. Ale i přesto nás, Orbis 2, odvolají a přes pípání procházíme branou ven. I Skippy s Makinou kdosi poslal na bránu, na bráně je zase poslali zpátky...celkem asi 6x. Tam zase čekáme, koukáme na divadlo z dálky...a potom se odebereme čekat na silnici na bus. Čekáme dlouho, bus přijíždí až v půl desátý! Nastupujeme! Jedeme stejným směrem jako předešlý den, ale ke konci odbočíme jiným směrem a zastavíme ve Svatém Ondřeji. Vystupujeme. Ale jen Orbis 2.
Skippy s Makinou pokračovaly v jízdě busem. Byly rády, že tam mají tu druhou - že tam nejsou samy. Skippy chtěla cestu prospat, ale bohužel, jeden z Maďarů jí to nedovolil - pořád zpíval nějakou písničku, stále dokola. Když jsme vystoupili, prohlásila s vykulenýma očima: "On je ještě tady?"A jak jinak, z toho měly holky výtlem ještě hodně dlouho. Když dorazila na místo i druhá skupina, zahráli si pár her a pak je rozdělili na další 2 skupinky, takže holky nakonec spolu nebyly. Je jasný, že se Skippy dnešní den líbil, když jim sdělili, že nic dělat nebudou, že jejich práce byla udělaná už včera, protože se nudili. Jedné Polce se tak ulevilo, že pronesla do davu: "Já tě miluju!" A tak se celá skupinka procházela Budapeští. Odpoledne se spojila se svojí druhou skupinkou a měli čas na nákupy. Dobrou náladu cestou zpátky překazil opět velmi aktivní Maďar svým zpěvem.
Přichází k nám pán a vede nás uličkou. Sejdeme z kopečka dolů, do před časem zatopené oblasti. Na ostrůvku z kamení necháváme batohy a čekáme, co se bude dít. Náš hlavní Maďar, který jel s námi z tábořiště, odchází s pánem, který nás vedl, a po chvíli se vrací s krabicí, ve které jsou hygienické rukavice, repelent a hlavně pytle, do kterých budeme sbírat odpadky. A že jich tam bylo!
Zhruba dvě hodiny jsme pilně pracovali, plnili jeden pytel za druhým a vynášeli je nahoru na kopec k chodníku. Námi navštívená oblast opravdu prokoukla, ale stále by se tam odpadků našlo dost.. Před jednou hodinou jsme se na střídačku vydali do městečka poblíž, umýt si ruce do místní veřejné budovy. Byl tam i automat na nápoje! A právě toho chtěl využít i jeden z Rychnováků - měl chuť na čokoládu. A jak to tak u automatů bývá - vhodil do něj peníze, zmáčkl tlačítko na čokoládu a jak byl překvapen, když mu do kelímku natekla jen teplá voda! Pech.. A to Luca ochotně překládala, co to znamená..
Když už jsme všichni zpátky na ostrůvku, chceme se konečně vrhnout na jídlo. Ale Luca do toho vstoupí, že se u nich před jídlem ještě modlí. Tak s holkama odložíme už nadloubané bulky a posloucháme jejich modlitbu. Do jídla se teda pustíme až s ostatními. Nečekaně k bulkám byly marmelády, paštiky,..
Po obědě se vydáváme do města. Společně dojdeme k radnici, kterou i navštívíme a poté se na hodinu rozcházíme. Jdeme s holkama spolu. Odbočujeme do uličky vpravo, pak se vracíme a pokračujeme ulicí vlevo nahoru. Sejdeme spojovačkou s dolení uličkou, kterou se vydáváme dál. Týna v jednom z krámků kupuje víno pro mamku, Suník přívěšek pro sestřičku. Vracíme se ulicí nahoru na náměstíčko, kde nás sice zaujmou šaty, ale my máme v tom vedru na nějakou dobrou zmrzlinu, a tak jdeme hledat.. V první cukrárně mají jen Carte D´are. Tu nechceme, tu si můžeme koupit i u nás. Jdeme dál. Cukrárna se zmrzlinou! Týna si kupuje turo a banán, já chci turo a bezinkovou. Ale to se paní prodavačce moc nezamlouvá, odrazujeme mě od ní! Nakonec mi dá ochutnat a musím říct - nic moc. Takže druhý kopeček bude nakonec citronový!
Vracíme se na místo srazu - k radnici a pak se všichni společně vracíme zpátky na místo, kde jsme ráno vystupovali. Přichází k nám i druhá půlka, ta, která ráno jela dál. Před čtvrtou přijíždí autobus! Opravdu, bylo asi 15:50! To asi jen parta s vedením z Poličky měla smůlu a místo do čtyř čekala na autobus až do šesti. Do tábora přijíždíme kolem páté.
Holky z vody tu ještě nejsou a Kája s Jíťou se objeví po chvíli. Jak jinak, sdělujeme si zážitky. Přichází Lord se svou skupinou. Jdu na výzvědy a hlavně jim oznámit, že u nás mají hrníčky a propisky. Tak si hned pro to s Voloďou jdou. Klukům se líbí náš stan - i přes ten velký bordel v něm. Jo, je hezký, ale tahat se s ním…to už by se jim určitě tolik nelíbilo. Předám jim plato a 6 dalších hrníčků, aby se jim to lépe neslo, a 18 propisek a kluci se vrací ke své partě. Ale hned se k nim vracím s letáky z Turnova a Českého ráje. Vypadali nadšeně, tak třeba někdy přijedou k nám na návštěvu. A na oplátku od nich dostanu dvě výročky z Poličky. A Lord připomíná, že si musíme vyměnit FB a nějaký kontakty, vychvaluje jejich klubovnu...tak že bychom se někdy vydaly my k nim...? Odcházím k holkám, a když už jsem měla v ruce ty letáky, tak je předávám i Steatsonu. O dalších pár dkg lehčí krosna.
Před půl sedmou se Orbis shromáždil u jídelny. Hurá, jídlo! A dnes dokonce kuřecí řízek s bramborem a k tomu navíc zeleninka! Výborná véča! Během večeře mě odchytí Zoli předává mi papír, abychom tam vyplnili jména apod. naší mezinárodní skupinky. OK. Jenže seznam s přezdívkami, který jsme si už s Tulákem udělali pro sebe, má u sebe právě Petr. A ten je.. právě se vrací z údolí modliteb. Tak mu hned předávám znění úkolu. Po véče se vydáme hledat své svěřence, aby každý napsal své jméno...
Nikdo nevěděl, jestli se bude něco dál dít. Jediný Tulák byl informován, a tak nám sdělil, že dneska žádný koncert nebude, a že jsou po tábořišti různé aktivity. Vrací se holky - chtěly nechat nabít mobily, ale v infostanu jim je nevzali. Prý si je tam můžou nabíjet jen leadři. Tak si vezmu svůj mobil a vydávám se tam sama. Pravda, moc se jim nechtělo vzít můj mobil na nabíječku, ale když jsem jim ukázala žlutý šátek a řekla, že jsem leader, tak najednou to byl "no problem".
Vydaly jsme se na obhlídku těch večerních aktivit - zjistit, kde se co děje. Jako první, hned za naším subcampem, narážíme na stavbu věže z bedýnek. Že by trénink z tábora? Fronta je dlouhá, ale povídáme si s Pražačkou...i o škole (studentka ČZU)... Po chvíli odcházíme na další prohlídku tábora. Opět tu jsou boje v kruzích, zápasy se stříkacími pistolkami a holky najdeme na pingpongu.
Na podiu dnes opravdu žádný koncert není, jen tam pouští písničky. Vracíme se k věži, ta nás nejvíc zaujala. A zrovna ji zdolávají kluci z Rychnova! A když už jsme tam byly, tak se ji snažil postavit i Koblih.
U obchůdku s palačinkami opodál, kde měly být holky, jsme nikoho nenašly, a tak jsme se rozhodly, že půjdeme do stanu a já holky namasíruju. Tak utekla asi hodina a už bylo po desáté, náš čas zalézt J. Ještě jsme si zazpívaly s Divokým Billem, kterého zrovna pouštěli, a zalezly jsme do spacáků.
Přichází Jíťa s Kájou. Jíťa filozofovala s Fredym o tom, že jsme hmota, molekuly a že se nikdy neztratíme. Na konci tohoto rozhovoru se jí zeptal: "Nejsi zhulená?" A taky byly tancovat a stále si povídají o Lordovi - jak tancoval - prý používal pohyby jako kdyby řídil dopravu - že by degenerace z povolání…?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama