Duben 2011

Čtení (nejen) na víkend 2

29. dubna 2011 v 20:03
..po delší odmlce pokačujeme s vyprávěním o jamboree..
ČTVRTEK 5.8.2010
Ráno, 6:20... Někdo nám leze do stanu a budí Jíťu a Káju. Ty jdou dnes na vodu. První den, kdy budou mimo tábor! No jo, holky si nařídily budík až na 6:30... Nerady, ale přece jen vylézají ze spacáku. Jíťa si neodpustí ranní dávku lehsedů.. Blázen - nestíhá, a přesto se zvedá a lehá... Po chvíli zmizí. Ale jejich vedoucí je neodbytná. Nevšimla si jich a zvenčí na holky pořád volá. A já jí odpovídám, že tu nejsou.. Chvíli je klid. A pak se začne někdo dobývat do našeho stanu. Stojí v předsíni, ale jinak je klid.. Pak otevře naši půlku. Otevřu oči - holek vedoucí, která je opět hledá. Tak ji po několikáté zopakuju, že tu nejsou, že už šly, že teda budou asi na záchodě. Pak už nikdo nepřišel, tak se snad našly...
My vstáváme v sedm, ConCoSong nás uvítá do dalšího dne. A po něm další písničky. Vylézáme ze spacáků. Kolem čtvrtky přišel Zoli, že už je čas na snídani, tak proč se něčím zdržovat? Jdeme jíst. Chleba, paštiky, sýry, marmelády a kyselé okurky. A čaj. Klasika, už si zvykáme.
V osm jsme se sešli na ranním ceremoniálu, kde krom rozdělení do programu bylo sděleno, že po večeři bude sraz ohledně HoHo aktivit. No, už jsme zvědavé, co to bude.
Anči mají na programu práce... Dojedou na místo, kde jim sdělí, že budou pracovat na nějaké zahradě. Holky natíraly plot, kluci přenášeli dřevo, sekali trávu a hrabali. Ale jednu výhodu prací v civilizaci měli - krom bulek s obvyklými přísadami měli k obědu ještě puding, kompot a sušenky! Odpoledne se rozprchli do obchůdku, kde holky objevily časopis s Justinem Bieberem, tak ho musely koupit, už kvůli Domče!
Dostáváme jídlo s sebou na výlet, který nás dnes čeká. Každý má 2 bulky, papriku a paštiku a do skupiny 2 marmelády a 3 sýry. Vše co je pro skupinu dávám k sobě do batohu (garmošky, sýry a paštiky). Docela se to pronese..
Jdeme k bráně. Vypadá to, že dneska uvidíme i scénku na bráně. U brány zkoumáme mapu - máme jít zhruba 25 km. Když nám to oznámili, holky vykulily oči a koukaly na Hungariánce dosti překvapeně. Chvíli jsme čekali, ale pak jsme se vydali na cestu. Konečně žádný bus! Dojdeme na nám známou křižovatku a dáváme se doleva. A hned na kopečku doprava. A pak už jsme jen stoupali a klesali. Rychnováci našli cestou strašně chytrou houbu, což Skippy zaujalo. Nalili na ni vodu a když nerostla, přestala se jim líbit a nechali ji na kameni. Chudák houba! A zase stoupání... Došli jsme k rozhledně - celá dřevěná, hezká stavba. A zajímavě řešená!
Schody z dlouhých kvádrů, takže z toho jsou schodiště dvě (složité na vysvětlování, ale jednoduché na pochopení). Jedním vystoupáme nahoru, druhým dolů. Ale moc dlouhý odpočinek jsme tu neměli. K holkám ke stolu si přisedl Rumunec, prý velmi sexy Rumunec, protože se snažil vyslovit: "Třistatřicettři stříbrných stříkaček…" Moc mu to nešlo, proto na něj holky koukaly dosti nechápavě, a tak se jim to snažil vysvětlit anglicky. Ani jsme se pořádně nepokochaly, protože se nahoře hrozně dlouhou dobu fotily Ukrajinky, a už ostatní razí dál..
Klesáme a stoupáme.. Teda především stoupáme! Přicházíme k další rozhledně. Ta je kamenná, s dřevěnými schodišti. Opět krátká chvilka odpočinku a zase pokračujeme dál. Nekonečné stoupání cik cak, přes silnici, zase cik cak... Po hodině docházíme k další, pro dnešek poslední, rozhledně. Netradiční styl, ale jinak pěkná budova.
Obsazujeme lavičky, všichni zpocení... A postupně, ale nejistě, se vrháme dovnitř - netušíme, jestli po nás budou chtít vstup. Ale je to zadarmo! Vylézáme úplně nahoru, Budapešť máme jak na dlani.. Z výšky vidíme, že se ostatní vrhli na jídlo, tak nadšeně sbíháme dolů. Vyndávám z batohu vše, co jsem nesla a dávám to do davu, krom jedné marmelády, kterou jsme si nechaly pro sebe. Oběd s odpočinkem, v našem případě hraním ringa, trval asi do jedné. Mezitím se povedlo Skippy hodit kroužek někam do pryč, ale našel se... A pak už cesta ubíhala rychle. Seběhli jsme kopec, chvilinku vedla cesta po chodníku, pak jsme odbočili na cestičku..
V bohaté čtvrti, kterou jsme procházeli, nás zaujal jeden bafan - krásný, velký, jakoby s dredy, holkám připomínal ovci a nevím, jakou to má souvislost, si vzpomněly na Ťapajze... Prošli jsme loukou a zanedlouho jsme se objevili u farmy na naší důležité křižovatce. Z dálky byly vidět všechny rozhledny, které jsme navštívili. Největší postřeh z dnešního dne je, že Hungariánci jsou nesmrtelní, nejedí, nespí, ale přesto mají plno energie.
Do tábora jsme přišli v půl třetí. Jupííí! Ale zrovna dnes jsou všechny holky mimo, takže zase nebudou žádný fotky s nimi. Jdeme do sprchy - musíme přeci využít toho, že je v táboře málo lidí, takže fronty nehrozí.. Bohužel, jedna budova zamčená.. Tak čekáme u druhé buňky, až se tam uvolní místo.. Kolem prochází Čech z IST týmu a toho využívá Skippy s dotazem na sprchy. A tak nám bylo řečeno, že jsou sprchy zamčený a minimálně ještě dnes celý den zamčený budou. Nevadí, střídáme se v první buňce. Důležitý poznatek z dnešní koupele - ve sprchách se dají nabíjet mobily!! A toho hned po sprše Makina s Týnou využívají.
Čisté, voňavé, ale hladové se scházíme u našeho velkého stanu a při psaní kroniky se vrháme na vlastní zásoby. Přichází Anči z dobročinného dne - prý natírali! A dostali sušenky..! To by nám taky bodlo.. Ale do večeře ještě daleko! Tak vyplňujeme čas povídáním si, psaním, odpočíváním, děláním náramku... Čas čekání nám zkrátil Lord - přišel na návštěvu. My seděly u stanů a bavily se o jídle - že doufáme, že nebudou bulky! A vtom přišel Lord, celý rozesmátý. Lekly jsme se, že nám jde potvrdit naši domněnku jídle.. Ale prý ho rozesmál Zoli... A tak si povídáme i s ním, nabízíme mu na jeho problémy Endiaron, dáváme si na sebe kontakty. Lord si své číslo nepamatoval, a tak jsem mu nadiktovala své... Jenže zapomněl napsat předvolbu +420, tak mě nemohl prozvonit a musela jsem mu číslo nadiktovat znovu. Hurá, povedlo se.. J
Dočkaly jsme se večeře! Teplé! Tentokrát něco na způsob kuře na paprice s těstovinami a k tomu navrch krajíc chleba.
A velké překvápko - zákusek! Výborná placka s kakaem! Konečně jsme se zase jednou za celý den pořádně najedly!
Po večeři sedíme u stanů, zdálky pozoruju, jestli není sraz leaderů ohledně HoHo, ale zatím se nic neděje. Povídáme si. Přišel Tulák s informacemi ohledně následujích dní mimo tábořiště - HoHo. Prý Tuláka odchytli u večeře... Tak nám sdělí, že budeme bydlet v mezinárodních skupinkách v rodinách cca po 5 - 6 lidech. A že se můžeme těšit na koně, na jezero a na nějakou party. Paráda, na žádnou schůzku nemusím, takže razím s holkama do kina (malý medvěďák) - dávají Toma a Jerryho.
V kině seděli na začátku jen samí Češi, ale postupně se kino úplně zaplnilo. Jen Jíťa s Týnou byly někde jinde. Holky během příběhů přišly na to, že Tom je Ťapajz, Jerry je Dave, druhý kocour je Pajda, namalovaná kočka, o kterou se zajímal Tom a Jerry je Klára a malý čertík - našeptávač, je Adam. Vydržely jsme tam asi hodinu a pak - tradá do spacáků. Kolem půl desáté už ležíme, povídáme si a postupně usínáme.
Nevím, kolik bylo, ale probudil mě hlas Anči, že jí je blbě, že zvracela a že jí je blbě pořád. Nabízím jí, že si může ustlat v předsíňce, aby to měla blíž ven.. Ale chtělo se jí spát, takže to nakonec celé zaspala.. Potom ještě přišly holky a Jíťa sděluje, že Lord je zadaný...jako by mi to mělo vadit, ale měly to za úkol zjistit... J Prý to zjistila z rozhovoru, ale přímo se neptala... Holky zalezly do spacáků a taky usnuly...

Letem světem - letěly jsme s kuřetem...

26. dubna 2011 v 11:46
"Účast v přímém přenosu vysílání pro nás byla velikým dobrodružstvím," vypravuje Pavla Emmerlingová, vedoucí 3. dívčího oddílu, který se na sbírce podílel, "deset účastnic sbírky v Turnově dostalo pozvání na Kavčí hory do pořadu Letem světem s Kuřetem, který byl symbolickým vyvrcholením sbírky Pomozte dětem."

To, co my jsme viděli jako diváci před televizními obrazovkami na Velikonoční pondělí 25. dubna, viděly skautky přímo v natáčecím studiu. "Trochu nás překvapilo, že jsme seděly v první řadě, kamera nás stále zabírala." Pavla Emmerligová má pravdu. Pokud jste se na pořad dívali, dívky ve skautských košilích vám nemohly uniknout.
Ty menší byly samozřejmě nadšené ze známých hvězd, se kterými měly možnost se setkat. Nejmladší účastnice, sedmiletá Karolína Janatková, vypráví: "Mně se to moc líbilo. Viděla jsem kamery a nechala jsme si podepsat pana Hanáka na vstupenku. Jenom tam bylo velké teplo." "Natáčecí studio není tak velké, jak se na televizní obrazovce zdá, teplo tam ale bylo," doplňuje Pavla Emmerlingová.
Pořad byl nabitý osobnostmi. Každý si přišel na své. "Byl to pěkný večer, pobavila jsem se," prozrazuje šestnáctiletá Dita Kněbortová, "hlavně kouzelník (Richard Nedvěd - pozn. aut.) byl dobrý." Kromě kouzelníka vystoupily i další hvězdy, skupina Sto zvířat, Tomáš Klus, Support Lesbiens, Čechomor, Chinaski a další.
"Byl to zážitek," potvrzuje Lucie Bártová.
A ač se každé z deseti skautek líbilo něco jiného, na tomto se všechny shodnou.
A příště? Za rok?
Že se prý zase všechny rozletí s Kuřetem do turnovských ulic.

Chobotnice POMÁHALY DĚTEM

23. dubna 2011 v 16:01 Stalo se...
Jako už tradičně se pár dní před Velikonocemi všechny Chobotnice rozhodly pomoct a podpořit sbírku Pomozte dětem.
Letos netradičně jsme kuřátka nabízely nejen v Bílou sobotu, ale i na Velký pátek. Další zvláštností letošního ročníku bude účast Turnovaček na pondělním televizním přenosu.
Kolik se nám letos podařilo vybrat? Neuvěřitelných 13 893Kč a tím jsme překonali loňskou čátku!
Děkujeme všem, kteří nám přispěli a podpořili tak sbírku POMOZTE DĚTEM

Sv. Jiří a Králova města

18. dubna 2011 v 19:31 | Míša |  Stalo se...
I letošní oslavy našeho patrona sv. Jiří byly spojeny s celostřediskovou hrou Královská města, která opět probíhala v Žehrovských lesích. V této hře se o přízeň krále ucházela tři města Kopcovany, Křižovany a Srázovány. Chobotnice soutěžily spolu s 4. chlapeckým oddílem a Paviány (3. chlapecký oddíl) pod zástavou města Kopcovany.
Úkolem jednotlivých obcí bylo získat na úkor soupeře peníze,které bylo možné rozmnožit pod dohledem purkrabích v různých disciplínách ( kimovka, schopnost pracovat s gps, poznávání rostlin a živočichů, opičí dráha a jiné). Získané penízky jsme pak zúročily v dražbě budoucích poddaných krále.
Z dalších disciplín byla i opičí dráha pod bezpečnostním dohledem bratra Kosáka. I zde jsme prokázaly vysokou mrštnost a zdatnost.
Po skončení všech bitev se všichni bojovníci spolu s purkrabími přesunuli do prostoru skautských táborů ve Skokovech, kde měl zplanout oheň sv. Jiří. Před ním jsme se stačily navečeřet a zahrát si několik her.
A konečně nastal slavnostní okamžik, kdy byl zapálen oheň sv. Jiří za zpěvu písně Červená se, line záře. Při slavnostním setkání našeho střediska (178 přítomných členů) byli také pasováni noví rádcové, mezi kterými byla i Domča (Skippy).
Také byli vyhlášeni vítězové celostřediskové hry Králova města. VYHRÁLI JSME.

Jarní brigádka na Ostrově

4. dubna 2011 v 7:49 | Míša |  Stalo se...
V sobotu jsme se setkaly na Ostrově za účelem každoročního jarního úklidu a opravování malých závad. Shrabaly jsme listí, zametaly, brousily dveře, uklízely ohniště, natíraly hřiště, podlahy a lavici.


Čtení (nejen) na víkend

2. dubna 2011 v 20:00
..čekáte s napětím, jak pokračoval náš pobyt v Maďarsku? Je tu další díl..
STŘEDA 4.8.2010
Celou noc pršelo a foukalo, až se otřásaly stany. Ráno vstáváme s budíčkem. Doufáme, že je to tak správně, protože večer se Tulák ptal, jestli bude schůzka leaderů a bylo mu řečeno, že ne, že ráno vstávají všichni v sedm. Koblihovi začne zvonit budík, půl minutky na to hraje ConCoSong na celém tábořišti. V tu chvíli přichází kluci a říkají Ančám, ať vstávají, že jedou na vodu. Kluci se to taky dozvěděli až teď, a tak musí všichni pohnout. Ve stanu začne zmatek - Koblih nemůže najít spodek plavek a láhev na vodu, tak se zmocní mé. Ale odcházejí, snad včas. My se snažíme zjistit, co nás dnes čeká a nemine, abychom taky nemusely pospíchat.
Jak to probíhalo na vodě už víme, u holek ke změně nedošlo. Jako kormidelníka měli Slováka - že by toho, o kterém snili holky po včerejší špatné volbě...? A jako včera, i dnes, byl Slovák záchranář... Tentokrát za svou loď přivázal lodičku, která se převrátila, a táhli ji za sebou až ke břehu, kde z ní vylili vodu a původní posádka do ní zase nasedla a pokračovala v cestě. A holky Slováka s písničkou neodmítly, zazpívaly mu Kozla! Následovaly hry na ostrůvku, mezi nimi i hra na piráty a Španěly, kteří měli za úkol přepravit zlato v podobě žluté míčku. Piráti měli jinak barevné míčky a házeli je po Španělech. Když zasáhli loď, museli Španělé odevzdat zlato...a u této hry se překlopily i holky! Bylo slyšet jen: "Uáááá, žbluňk" a následoval výtlem...
My v klidu jdeme na snídani. Bereme si bulky z pytlů, patláme na ně marmeládu... Snídáme na stojáka, lavic v medvěďáku je nedostatek. Ale alespoň si na stole všimneme papíru s programem. Dnes má Orbis 1 a 2 Responsibility Day - jdeme pomáhat... A to se i dozvídáme o chvilku déle na nástupu našeho subcampu, kde vztyčíme concordiáckou vlajku a je nám řečeno, co bude každý oddíl dnes dělat. Jíťa s Kájou i dnes zůstávají v táboře, my máme v půl devátý sraz u brány.
S Tulákem vezmeme jídlo a všichni společně se vydáváme do subcampu San. Ale proč? Vždyť máme jet pryč! Po chvíli to dojde i Zolimu, že jsme se vydali špatným směrem a tak se otočíme směr hlavní brána. U brány nás stopnou dvě holky s puškami...že se máme zastavit. Chystá se pro nás divadélko. Bavíme se s Čechem z IST týmu o celkovém počtu skautů tady na jamboree. Prý nás je "jen" kolem 1200 a že Češi jsou nejpočetnější hned po domácích Maďarech. Divadlo nezačíná, prý se čeká na víc lidí.. Ale i přesto nás, Orbis 2, odvolají a přes pípání procházíme branou ven. I Skippy s Makinou kdosi poslal na bránu, na bráně je zase poslali zpátky...celkem asi 6x. Tam zase čekáme, koukáme na divadlo z dálky...a potom se odebereme čekat na silnici na bus. Čekáme dlouho, bus přijíždí až v půl desátý! Nastupujeme! Jedeme stejným směrem jako předešlý den, ale ke konci odbočíme jiným směrem a zastavíme ve Svatém Ondřeji. Vystupujeme. Ale jen Orbis 2.
Skippy s Makinou pokračovaly v jízdě busem. Byly rády, že tam mají tu druhou - že tam nejsou samy. Skippy chtěla cestu prospat, ale bohužel, jeden z Maďarů jí to nedovolil - pořád zpíval nějakou písničku, stále dokola. Když jsme vystoupili, prohlásila s vykulenýma očima: "On je ještě tady?"A jak jinak, z toho měly holky výtlem ještě hodně dlouho. Když dorazila na místo i druhá skupina, zahráli si pár her a pak je rozdělili na další 2 skupinky, takže holky nakonec spolu nebyly. Je jasný, že se Skippy dnešní den líbil, když jim sdělili, že nic dělat nebudou, že jejich práce byla udělaná už včera, protože se nudili. Jedné Polce se tak ulevilo, že pronesla do davu: "Já tě miluju!" A tak se celá skupinka procházela Budapeští. Odpoledne se spojila se svojí druhou skupinkou a měli čas na nákupy. Dobrou náladu cestou zpátky překazil opět velmi aktivní Maďar svým zpěvem.
Přichází k nám pán a vede nás uličkou. Sejdeme z kopečka dolů, do před časem zatopené oblasti. Na ostrůvku z kamení necháváme batohy a čekáme, co se bude dít. Náš hlavní Maďar, který jel s námi z tábořiště, odchází s pánem, který nás vedl, a po chvíli se vrací s krabicí, ve které jsou hygienické rukavice, repelent a hlavně pytle, do kterých budeme sbírat odpadky. A že jich tam bylo!
Zhruba dvě hodiny jsme pilně pracovali, plnili jeden pytel za druhým a vynášeli je nahoru na kopec k chodníku. Námi navštívená oblast opravdu prokoukla, ale stále by se tam odpadků našlo dost.. Před jednou hodinou jsme se na střídačku vydali do městečka poblíž, umýt si ruce do místní veřejné budovy. Byl tam i automat na nápoje! A právě toho chtěl využít i jeden z Rychnováků - měl chuť na čokoládu. A jak to tak u automatů bývá - vhodil do něj peníze, zmáčkl tlačítko na čokoládu a jak byl překvapen, když mu do kelímku natekla jen teplá voda! Pech.. A to Luca ochotně překládala, co to znamená..
Když už jsme všichni zpátky na ostrůvku, chceme se konečně vrhnout na jídlo. Ale Luca do toho vstoupí, že se u nich před jídlem ještě modlí. Tak s holkama odložíme už nadloubané bulky a posloucháme jejich modlitbu. Do jídla se teda pustíme až s ostatními. Nečekaně k bulkám byly marmelády, paštiky,..
Po obědě se vydáváme do města. Společně dojdeme k radnici, kterou i navštívíme a poté se na hodinu rozcházíme. Jdeme s holkama spolu. Odbočujeme do uličky vpravo, pak se vracíme a pokračujeme ulicí vlevo nahoru. Sejdeme spojovačkou s dolení uličkou, kterou se vydáváme dál. Týna v jednom z krámků kupuje víno pro mamku, Suník přívěšek pro sestřičku. Vracíme se ulicí nahoru na náměstíčko, kde nás sice zaujmou šaty, ale my máme v tom vedru na nějakou dobrou zmrzlinu, a tak jdeme hledat.. V první cukrárně mají jen Carte D´are. Tu nechceme, tu si můžeme koupit i u nás. Jdeme dál. Cukrárna se zmrzlinou! Týna si kupuje turo a banán, já chci turo a bezinkovou. Ale to se paní prodavačce moc nezamlouvá, odrazujeme mě od ní! Nakonec mi dá ochutnat a musím říct - nic moc. Takže druhý kopeček bude nakonec citronový!
Vracíme se na místo srazu - k radnici a pak se všichni společně vracíme zpátky na místo, kde jsme ráno vystupovali. Přichází k nám i druhá půlka, ta, která ráno jela dál. Před čtvrtou přijíždí autobus! Opravdu, bylo asi 15:50! To asi jen parta s vedením z Poličky měla smůlu a místo do čtyř čekala na autobus až do šesti. Do tábora přijíždíme kolem páté.
Holky z vody tu ještě nejsou a Kája s Jíťou se objeví po chvíli. Jak jinak, sdělujeme si zážitky. Přichází Lord se svou skupinou. Jdu na výzvědy a hlavně jim oznámit, že u nás mají hrníčky a propisky. Tak si hned pro to s Voloďou jdou. Klukům se líbí náš stan - i přes ten velký bordel v něm. Jo, je hezký, ale tahat se s ním…to už by se jim určitě tolik nelíbilo. Předám jim plato a 6 dalších hrníčků, aby se jim to lépe neslo, a 18 propisek a kluci se vrací ke své partě. Ale hned se k nim vracím s letáky z Turnova a Českého ráje. Vypadali nadšeně, tak třeba někdy přijedou k nám na návštěvu. A na oplátku od nich dostanu dvě výročky z Poličky. A Lord připomíná, že si musíme vyměnit FB a nějaký kontakty, vychvaluje jejich klubovnu...tak že bychom se někdy vydaly my k nim...? Odcházím k holkám, a když už jsem měla v ruce ty letáky, tak je předávám i Steatsonu. O dalších pár dkg lehčí krosna.
Před půl sedmou se Orbis shromáždil u jídelny. Hurá, jídlo! A dnes dokonce kuřecí řízek s bramborem a k tomu navíc zeleninka! Výborná véča! Během večeře mě odchytí Zoli předává mi papír, abychom tam vyplnili jména apod. naší mezinárodní skupinky. OK. Jenže seznam s přezdívkami, který jsme si už s Tulákem udělali pro sebe, má u sebe právě Petr. A ten je.. právě se vrací z údolí modliteb. Tak mu hned předávám znění úkolu. Po véče se vydáme hledat své svěřence, aby každý napsal své jméno...
Nikdo nevěděl, jestli se bude něco dál dít. Jediný Tulák byl informován, a tak nám sdělil, že dneska žádný koncert nebude, a že jsou po tábořišti různé aktivity. Vrací se holky - chtěly nechat nabít mobily, ale v infostanu jim je nevzali. Prý si je tam můžou nabíjet jen leadři. Tak si vezmu svůj mobil a vydávám se tam sama. Pravda, moc se jim nechtělo vzít můj mobil na nabíječku, ale když jsem jim ukázala žlutý šátek a řekla, že jsem leader, tak najednou to byl "no problem".
Vydaly jsme se na obhlídku těch večerních aktivit - zjistit, kde se co děje. Jako první, hned za naším subcampem, narážíme na stavbu věže z bedýnek. Že by trénink z tábora? Fronta je dlouhá, ale povídáme si s Pražačkou...i o škole (studentka ČZU)... Po chvíli odcházíme na další prohlídku tábora. Opět tu jsou boje v kruzích, zápasy se stříkacími pistolkami a holky najdeme na pingpongu.
Na podiu dnes opravdu žádný koncert není, jen tam pouští písničky. Vracíme se k věži, ta nás nejvíc zaujala. A zrovna ji zdolávají kluci z Rychnova! A když už jsme tam byly, tak se ji snažil postavit i Koblih.
U obchůdku s palačinkami opodál, kde měly být holky, jsme nikoho nenašly, a tak jsme se rozhodly, že půjdeme do stanu a já holky namasíruju. Tak utekla asi hodina a už bylo po desáté, náš čas zalézt J. Ještě jsme si zazpívaly s Divokým Billem, kterého zrovna pouštěli, a zalezly jsme do spacáků.
Přichází Jíťa s Kájou. Jíťa filozofovala s Fredym o tom, že jsme hmota, molekuly a že se nikdy neztratíme. Na konci tohoto rozhovoru se jí zeptal: "Nejsi zhulená?" A taky byly tancovat a stále si povídají o Lordovi - jak tancoval - prý používal pohyby jako kdyby řídil dopravu - že by degenerace z povolání…?