..máte přečtené první dva díly? Je tu další..
Úterý 3.8.2010
Je úterý, první celý den na ConCordii. Osazenstvo menšího stanu a já vstáváme v 6:15. Na tábořišti je poměrně klid, jen pár lidí, kteří jedou pryč, brouzdají na záchody a do umývárek..
Anči zůstávají v táboře, o program se postará V4 - návštěva Polska, Česka, Slovenska a Maďarska i s ochutnávkou jídla..
A Jíťa s Kájou jsou v táboře také, ale program mají jiný - učí se tance a vyrábějí různé věci - turbánky, náramky.. Jíťa, naše tvořivka, vytvořila zelenou obludnou žabičku, kterou si nějaká Polka dokonce vyfotila! A výhoda, že zůstaly v táboře? Měly teplý oběd - gulášovou polívku! A k druhému byly těstoviny s tvarohem a nějakou smetanou!
Před sedmou se sejdeme u brány subcampu, dostaneme concordiácký šátky a odcházíme k hlavní bráně, kde už čeká spousta dalších skautů. Čekáme a čekáme. Asi po dvaceti minutách se konečně dostáváme k závoře, kde si nás "odpípnou". Ale tím se čekání nezbavíme. Tentokrát čekáme na silnici… Kolem půl osmé přijíždějí 3 autobusy. Hned do toho prvního nasedáme my - Orbis 1 a 2. Jedeme směr Budapešť, ale hned na první křižovatce odbočujeme vlevo - přes Solymár a spoustu dalších městeček a vesnic se po hodině dostáváme do cílové stanice…Není divu, že se cestou jedné slečně udělalo nevolno - jejich busy a silnice...
Zde budeme trávit dnešní den. Z úložného prostoru vyndáme jídlo a vrháme se na snídani, na kterou jsme měli asi čtvrt hodiny. V devět začíná program! Třetina lidí jde na vodu. Mezi nimi je i Makina! Ostatní jsou hrát různé hry na louku, na sluníčko..
Suchozemská družstva se střídají mezi fotbalem, volejbalem, softbalem s upravenými maďarskými pravidly, frisbeečkem, překážkovou dráhou a vodní skluzavkou. Počasí bylo úmorné - vedro.

V poledne odcházíme na oběd - chleba a bulky, stejné jako snídaně. A poté chvilka odpočinku ve stínu. Následovala výměna suchozemců a vodníků. Takže si Skippy, Suník a Týna šly vyzvednout vesty a pádla tradááá na Dunaj.Teda prostrčit všechny končetiny vestou tak, jak to má být, byl pro holky nelehký úkol, ale zdárně se do vest dostaly a už se rozcvičovaly s ostatními..Pak si zvolili sympatickou, hubenou a nezkušenou holku. Příště si holky vyberou jako kormidelníka snědého a svalnatého Maďara...nebo hubeného a bílého Slováka s modrou vestou, který holky zachraňoval během cesty - přivázal s holky lanem za sebe...byl o sympaťák, jen chtěl, aby holky zpívaly, a když odmítly, tak jim řekl, že jsou nejnudnější lidi, které kdy potkal... Ale holky už ví, příště si zvolí chlapa, stoprocentně! Krátkou přestávku na loďkách vyplnily hry na ostrůvku. Všichni postupně odjížděli, ale holky tam měly zůstat, že si prý pro ně přijedou. Suník se bála zatopení, tornáda, zemětřesení a války s mlokyJ Nakonec ale odjely s původní kormidelnicí. Část lidí, mezi nimi i Tulák, musela počkat, protože lodičky byly plné. Ale dočkali se a na vodu vyrazili také. Jenže mezitím se začalo zatahovat, foukat vítr,.. A zatímco jsem dopisovala kroniku na břehu Dunaje, přicházeli lidé ze suchozemských aktivit. Takže už jsem nebyla sama, ale s Makinou. Prý byly aktivity ukončeny z důvodu blížícího se deště... Ale vzduch se osvěžil...
Po chvíli se začaly vracet i lodičky. Tak jsme šly s Makinou číhat na Skippy, Suníka a Týnu, které byly spolu v jedné loďce.

Přijížděly další lodě, ale holky nikde... Zhruba po deseti minutách připluly i ony! Šly se převlíknout a pak jsme společně čekaly na autobus. Polky a Maďarky hrály s ostatními společné hry a ti, co nehráli, odpočívali, povídali si a dojídali jídlo.
Náš autobus je tu! Ale Tulák a jeden z jeho svěřenců nikde. Ještě byli na lodích - vyjížděli o hodinu a půl déle, s druhou partou (menšinou). Ale i oni asi po půl hodině dorazili a chvilku na to jsme vyjeli.
Začalo pršet. Celou cestu na tábořiště pršelo, ale jakmile jsme vylezli z busu, déšť přestal.
Postupně jsme se scházely u stanů a povídaly si, co kdo zažil, kde kdo byl. Navštívily jsme sprchy a do večeře jsme odpočívaly. K večeři bylo to, co zbylo od oběda (alespoň podle těch, co zůstaly na tábořišti) - polívka na způsob gulášovky a kdo chtěl, mohl mít ještě zapečené těstoviny s tvarohem, prostě to, co zbylo od oběda. Obloha se zatahovala, foukal silný vítr…
Suník, Makina a Skippy někam zmizely, my, zbytek, jsme se vydaly do místní čajovny. Jeden stůl obsadila Jíťa, Týna a Kája, druhý Anči a já. Po vypití jsme se vydaly prozkoumat dění v táboře - kde se co děje. Na podiu hrála nějaká kapela..
Kap, kap, kapy kap.. Začíná pršet. Pomalu se začínáme vracet ke stanu. Cestou nás zaujme ohňová show, ve které je i Paula - Polka z mé mezinárodní skupiny. Koukáme a obdivujeme! A potkáváme holky z Budějovic, které se k nám hned hlásí. A tak si povídáme, jaký program měly dnes ony, jak výletily, a my, jak jsme byly na vodě. Mezitím se čím dál víc vody valilo z nebe a to se holkám moc nezamlouvalo, tak šly do stanu. Já jsem si ještě chvíli povídala s Ale a jejími svěřenkyněmi a pak jsem šla taky zalízt do stanu.
Chtěly jsme jít spát, když tak pršelo, foukalo a blýskalo se. Ale.. Vracím se ze záchodu a u našeho menšího stanu stojí Richard a kdosi a mluví s holkama. Poslouchám a dozvídáme, že mám po spánku - za třičtvrtě hodiny, tzn. ve 22:00, se máme dostavit pro hrníčky a propisky, a ať to řeknu i Rychnovu a Poličce, protože ve stanech nikdo z nich nebyl. A že si máme přepsat kartičky na OR2 a že hlásí déšť i na zítřek..
Fajn, vydávám se hledat Tuláka, Lorda a Voloďu. To už pěkně leje, fouká..a já jen v bundě (pláštěnka a deštník mi nic neříkají a stejně by to v tom větru bylo na dvě věci). Jdu se kouknout na koncert, jestli je tam někde neuvidím. Ale bohužel, neviděla... Vracím se ke stanu. Někdo svítí ve stanu u Rychnováků. Hurá, Tulák! Říkám mu, co a jak... Domlouváme se, že tam půjdeme spolu. Jdu zase zkusit stan Poličky. Ozvou se alespoň kluci z vedlejšího stanu, že děkují za info a že vedení mají někde na diskotéce nebo na koncertě. Ve snaze najít alespoň jednoho z nich jsem se vrátila na koncert. Tam byla jen nějaká parta nadšenců, kteří házeli hlavami ze strany na stranu, asi tam byla i Jíťa s Kájou, protože se Jítě líbil zpěvák...ale kluky jsem nikde neviděla. Tak jsem se vrátila k nám. Je 21:45 a tak s Tulákem vyrážíme do campu IST týmu. Cestou ještě naposledy zkusíme stany Poličky. Vedení nikde a jejich svěřencům se s námi jít nechce, že už spí, a tak se vydáváme s Tulákem sami do baráčku českého kontingentu, kde nacházíme Shortyho. Ten nám předal celou krabici s hrníčky a odpočítal 36 propisek - bereme to i pro Poličku. Tulák bere krabici, já jeho deštník a jdeme zpátky do tmy a deště. Cesta už je pěkně uklouzaná, bahnitá... Párkrát nám to podklouzne, ale stabilitu udržíme, a tak krabici v pořádku ukládáme do našeho velkého stanu. A už můžu konečně zalízt do spacáku, kde už holky jsou, jen Kája se zrovna vrátila ze sprchy. Koblih se mě už skoro v polospánku zeptá: "Jsou ty hrníčky pěkný?" a po chvíli jsme tuhé, všechny, bez výjimky.