Březen 2011

Jak bylo u Rumcajse

27. března 2011 v 20:34 | Míša |  Stalo se...
V sobotu ráno nás přivítalo pohádkové město Jičín, ve kterém jsme se zúčastnily otevření nové turistické sezóny. Po nezbytné registraci na nádvoří jičínského zámku jsme vyrazily na nejdelší trasu pro děti v délce 8 kilometrů. Před vstupem do lipové aleje jsme se však nejdříve vyfotily u jičínského draka.





Poté jsme vyrazily směr Libosad, kde byla první kontrolní zastávka v prostorách valdštejnské lodžie, kde jsme si vyráběly větrnné větrníky.


Odtud jsme pokračovaly směrem na Valdice a dále okolo Zebína jsme došly k dalšímu kontrolnímu stanovišti, které bylo u koňské farmy. Po održení kontrolních razítek jsme pokračovaly po modré turistické značce na rozhlednu Čeřovka. Během tohoto úseku naší trasy nás zastihl jarní déšť, který jsme však přežily bez úhony. Poslední kontrola se nacházela u skautského srubu pod rozhlednou Čeřovkou, kde byly také připraveny hry pro děti ( chození na chůdách, prolézačky a jiné). Bohužel přišla další dešťová přeháňka a tak jsme před hrami daly přednost teplému čaji, který jsme si daly po obdržení diplomů v cukrárně na náměstí. Poté nás čekala cesta domů.


Skauti zaplesali podesáté

22. března 2011 v 17:59 | Růža a Kata |  Stalo se...
18. března 2011 si nejenom skauti, ale i kamarádi, rodiče a příbuzní zatančili na skautském plesu v sálu turnovské Střední umělecko-průmyslové školy.
Plesající ocenili předtančení Kačky Šollarové a Vojty Kořínka, bohatou tombolu, předtančení turnovských roverů a taneční překvapení maminek a dvou přitažlivých mužů.
K poslechu a tanci hrála již tradiční skupina Veselí pozůstalí.
Letos jsme byli úspěšní i při losování půlnoční tomboly. Nejdříve Pavla vyhrála moc pěkný a výborný dort a poté Pekařovi vyhráli kolo pro Vašíka.
Ten, kdo si užil jubilejní ročník skautského plesu, ale i ti co nemohli přijít, se můžou těšit na příští ples.








Čtení (nejen) na víkend

18. března 2011 v 19:35
..máte přečtené první dva díly? Je tu další..
Úterý 3.8.2010
Je úterý, první celý den na ConCordii. Osazenstvo menšího stanu a já vstáváme v 6:15. Na tábořišti je poměrně klid, jen pár lidí, kteří jedou pryč, brouzdají na záchody a do umývárek..
Anči zůstávají v táboře, o program se postará V4 - návštěva Polska, Česka, Slovenska a Maďarska i s ochutnávkou jídla..
A Jíťa s Kájou jsou v táboře také, ale program mají jiný - učí se tance a vyrábějí různé věci - turbánky, náramky.. Jíťa, naše tvořivka, vytvořila zelenou obludnou žabičku, kterou si nějaká Polka dokonce vyfotila! A výhoda, že zůstaly v táboře? Měly teplý oběd - gulášovou polívku! A k druhému byly těstoviny s tvarohem a nějakou smetanou!
Před sedmou se sejdeme u brány subcampu, dostaneme concordiácký šátky a odcházíme k hlavní bráně, kde už čeká spousta dalších skautů. Čekáme a čekáme. Asi po dvaceti minutách se konečně dostáváme k závoře, kde si nás "odpípnou". Ale tím se čekání nezbavíme. Tentokrát čekáme na silnici… Kolem půl osmé přijíždějí 3 autobusy. Hned do toho prvního nasedáme my - Orbis 1 a 2. Jedeme směr Budapešť, ale hned na první křižovatce odbočujeme vlevo - přes Solymár a spoustu dalších městeček a vesnic se po hodině dostáváme do cílové stanice…Není divu, že se cestou jedné slečně udělalo nevolno - jejich busy a silnice...
Zde budeme trávit dnešní den. Z úložného prostoru vyndáme jídlo a vrháme se na snídani, na kterou jsme měli asi čtvrt hodiny. V devět začíná program! Třetina lidí jde na vodu. Mezi nimi je i Makina! Ostatní jsou hrát různé hry na louku, na sluníčko..
Suchozemská družstva se střídají mezi fotbalem, volejbalem, softbalem s upravenými maďarskými pravidly, frisbeečkem, překážkovou dráhou a vodní skluzavkou. Počasí bylo úmorné - vedro.

V poledne odcházíme na oběd - chleba a bulky, stejné jako snídaně. A poté chvilka odpočinku ve stínu. Následovala výměna suchozemců a vodníků. Takže si Skippy, Suník a Týna šly vyzvednout vesty a pádla tradááá na Dunaj.Teda prostrčit všechny končetiny vestou tak, jak to má být, byl pro holky nelehký úkol, ale zdárně se do vest dostaly a už se rozcvičovaly s ostatními..Pak si zvolili sympatickou, hubenou a nezkušenou holku. Příště si holky vyberou jako kormidelníka snědého a svalnatého Maďara...nebo hubeného a bílého Slováka s modrou vestou, který holky zachraňoval během cesty - přivázal s holky lanem za sebe...byl o sympaťák, jen chtěl, aby holky zpívaly, a když odmítly, tak jim řekl, že jsou nejnudnější lidi, které kdy potkal... Ale holky už ví, příště si zvolí chlapa, stoprocentně! Krátkou přestávku na loďkách vyplnily hry na ostrůvku. Všichni postupně odjížděli, ale holky tam měly zůstat, že si prý pro ně přijedou. Suník se bála zatopení, tornáda, zemětřesení a války s mlokyJ Nakonec ale odjely s původní kormidelnicí. Část lidí, mezi nimi i Tulák, musela počkat, protože lodičky byly plné. Ale dočkali se a na vodu vyrazili také. Jenže mezitím se začalo zatahovat, foukat vítr,.. A zatímco jsem dopisovala kroniku na břehu Dunaje, přicházeli lidé ze suchozemských aktivit. Takže už jsem nebyla sama, ale s Makinou. Prý byly aktivity ukončeny z důvodu blížícího se deště... Ale vzduch se osvěžil...
Po chvíli se začaly vracet i lodičky. Tak jsme šly s Makinou číhat na Skippy, Suníka a Týnu, které byly spolu v jedné loďce.
Přijížděly další lodě, ale holky nikde... Zhruba po deseti minutách připluly i ony! Šly se převlíknout a pak jsme společně čekaly na autobus. Polky a Maďarky hrály s ostatními společné hry a ti, co nehráli, odpočívali, povídali si a dojídali jídlo.
Náš autobus je tu! Ale Tulák a jeden z jeho svěřenců nikde. Ještě byli na lodích - vyjížděli o hodinu a půl déle, s druhou partou (menšinou). Ale i oni asi po půl hodině dorazili a chvilku na to jsme vyjeli.
Začalo pršet. Celou cestu na tábořiště pršelo, ale jakmile jsme vylezli z busu, déšť přestal.
Postupně jsme se scházely u stanů a povídaly si, co kdo zažil, kde kdo byl. Navštívily jsme sprchy a do večeře jsme odpočívaly. K večeři bylo to, co zbylo od oběda (alespoň podle těch, co zůstaly na tábořišti) - polívka na způsob gulášovky a kdo chtěl, mohl mít ještě zapečené těstoviny s tvarohem, prostě to, co zbylo od oběda. Obloha se zatahovala, foukal silný vítr…
Suník, Makina a Skippy někam zmizely, my, zbytek, jsme se vydaly do místní čajovny. Jeden stůl obsadila Jíťa, Týna a Kája, druhý Anči a já. Po vypití jsme se vydaly prozkoumat dění v táboře - kde se co děje. Na podiu hrála nějaká kapela..
Kap, kap, kapy kap.. Začíná pršet. Pomalu se začínáme vracet ke stanu. Cestou nás zaujme ohňová show, ve které je i Paula - Polka z mé mezinárodní skupiny. Koukáme a obdivujeme! A potkáváme holky z Budějovic, které se k nám hned hlásí. A tak si povídáme, jaký program měly dnes ony, jak výletily, a my, jak jsme byly na vodě. Mezitím se čím dál víc vody valilo z nebe a to se holkám moc nezamlouvalo, tak šly do stanu. Já jsem si ještě chvíli povídala s Ale a jejími svěřenkyněmi a pak jsem šla taky zalízt do stanu.
Chtěly jsme jít spát, když tak pršelo, foukalo a blýskalo se. Ale.. Vracím se ze záchodu a u našeho menšího stanu stojí Richard a kdosi a mluví s holkama. Poslouchám a dozvídáme, že mám po spánku - za třičtvrtě hodiny, tzn. ve 22:00, se máme dostavit pro hrníčky a propisky, a ať to řeknu i Rychnovu a Poličce, protože ve stanech nikdo z nich nebyl. A že si máme přepsat kartičky na OR2 a že hlásí déšť i na zítřek..
Fajn, vydávám se hledat Tuláka, Lorda a Voloďu. To už pěkně leje, fouká..a já jen v bundě (pláštěnka a deštník mi nic neříkají a stejně by to v tom větru bylo na dvě věci). Jdu se kouknout na koncert, jestli je tam někde neuvidím. Ale bohužel, neviděla... Vracím se ke stanu. Někdo svítí ve stanu u Rychnováků. Hurá, Tulák! Říkám mu, co a jak... Domlouváme se, že tam půjdeme spolu. Jdu zase zkusit stan Poličky. Ozvou se alespoň kluci z vedlejšího stanu, že děkují za info a že vedení mají někde na diskotéce nebo na koncertě. Ve snaze najít alespoň jednoho z nich jsem se vrátila na koncert. Tam byla jen nějaká parta nadšenců, kteří házeli hlavami ze strany na stranu, asi tam byla i Jíťa s Kájou, protože se Jítě líbil zpěvák...ale kluky jsem nikde neviděla. Tak jsem se vrátila k nám. Je 21:45 a tak s Tulákem vyrážíme do campu IST týmu. Cestou ještě naposledy zkusíme stany Poličky. Vedení nikde a jejich svěřencům se s námi jít nechce, že už spí, a tak se vydáváme s Tulákem sami do baráčku českého kontingentu, kde nacházíme Shortyho. Ten nám předal celou krabici s hrníčky a odpočítal 36 propisek - bereme to i pro Poličku. Tulák bere krabici, já jeho deštník a jdeme zpátky do tmy a deště. Cesta už je pěkně uklouzaná, bahnitá... Párkrát nám to podklouzne, ale stabilitu udržíme, a tak krabici v pořádku ukládáme do našeho velkého stanu. A už můžu konečně zalízt do spacáku, kde už holky jsou, jen Kája se zrovna vrátila ze sprchy. Koblih se mě už skoro v polospánku zeptá: "Jsou ty hrníčky pěkný?" a po chvíli jsme tuhé, všechny, bez výjimky.

Chobotnice v divadle

15. března 2011 v 11:53 | Míša |  Stalo se...
Sobotní dopoledne (12.3.) strávily malé i velké Chobotnice v divadle, kde shlédly divadelní představení pohádky Honza a čert. Od paní Hromasky jsme se dozvěděly, jak vyzrát na kousky čerta Hejhuláka a poté, co jsme viděly dobrý konec této pohádky, jsme plné zážitků odešly domů.

Hlodavci v kině

13. března 2011 v 15:24 Stalo se...
Myšky se v sobotu 12. března sešly před kinem, aby se podívaly na novinku v animovaných filmech - RANGO.
Vzaly jsme s sebou sourozence a společně si před kinem protáhli těla.
A trochu se znemožnili před ostatními čekajícími vrstevníky.

Příměstské tábory aneb co s volným časem?

10. března 2011 v 12:56 | Jana |  Tábor
Pro prázdninové zpestření nabízíme příměstské tábory pro Vaše dítě. Naše organizace Junák - svaz skautů a skautek ČR (www.skaut.cz) má bohaté zkušenosti s pořádáním letních táborů a dalších akcí. Lidé působící v Junáku procházejí systematickém vzděláváním v oblasti výchovy dětí a mládeže, které zahrnuje kromě jiných oblasti psychologie, vedení týmu, zdravotnický kurz.
Středisko Štika Turnov (www.scouting.turnov.org) letošní rok zaštiťuje letní příměstské tábory, na které bude Vaše dítě dlouho vzpomínat. Tým vedoucích a instruktorů, kteří mají bohaté zkušenosti s vedením 14ti denních táborů, pro Vašeho potomka připravil program plný her, soutěží, zábavy...vyberte si...


11. - 15. 7. 2011
ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH
Vedoucí Radka Staňková



18. - 22. 7. 2011
CESTOMÁNIE aneb HURÁ DO SVĚTA
Vedoucí Pavla Emmerlingová



1. - 5. 8. 2011
Tajemství pyramid
Vedoucí Tereza Matějcová


Místo: skautský Ostrov v Turnově (Koňský trh - 50°35'4.706"N, 15°8'53.688"E)
Cena: 1500 Kč / 5 dní (program od 8 do 16 hodin, dítě možno přivézt od 7 hodin a vyzvednout do 17 hodin, informace o platbě získáte po odeslání závazné přihlášky)
Cena zahrnuje: stravování (2 svačiny, oběd, pitný režim), všechny aktivity dle programu (jízdenka na vlak, vstup na hrad či zámek apod.)
Kontakt: Jana Pekařová, 721 623 006, janina@turnov.org - zde získáte další podrobnosti, případně přihlášku, přihláška online na www.scouting.turnov.org v rubrice příměstský tábor (uveřejněna v průběhu března)

Čtení (nejen) na víkend

5. března 2011 v 9:37
..tak tentokrát už o cestě do Maďarska a první zážitky z ConCordie..
PONDĚLÍ 2.8.2010
5:15! Budíky zvoní průběžně už od pěti. Ožíváme, pouštíme se do balení.. Po půl hodině opouštíme klubovnu a směřujeme na autobusové nádraží Florenc. Mezitím sděluji holkám dobrou zprávu, která mi přišla v noci, přesně v 1:22, že se s tím těžkým stanem, který má skoro 10 kg, už moc nenadřeme. Richard napsal, že se jim podařilo zajistit dopravu na tábořiště, takže máme zůstat tam, kde vystoupíme, že si nás odchytnou. Další kámen mi spadl ze srdce, že se neztratíme hned na začátku a že v klidu stihneme zahajovací ceremoniál.
Na Florenci, u zastávky č. 22 už čeká spoustu lidí. Autobus S - A, č. 58, přijíždí asi deset minut před plánovaným odjezdem. Je nám jasné, že budeme mít malé zpoždění.. Hned se vydávám ke steawardce s jízdenkami a plnými mocemi. Jízdenky si odškrtne na seznamu cestujících, plné moci vůbec nechce.. A tak se jí zrovna ptám, jestli si můžeme vzít nějaké věci s sebou do busu pod sedačky, abychom nemusely tolik platit. Slečna nás potěší: "Dnes je výjimka, dnes přepravujeme zadarmo, tak si to dejte klidně dolů." Udělaly jsme, jak slečna řekla, celkem 14 zavazadel jsme daly do úložného prostoru.
Z Florence odjíždíme asi s desetiminutovým zpožděním. Hned píšu Šíkovi, že už jsme na cestě a že ještě jednou děkujeme za poskytnutý azyl. A Richardovi, že děkujeme za prima zprávu, že nás to moc potěšilo - že nemusíme bloudit metrem apod. Vtom přichází zpráva od Šíka s přáním, ať si to užijeme!!!
V autobuse využíváme všech služeb - sluchátka, noviny a časopisy, nápoje.. A některé se pokoušejí vyzkoušet i WC. Když už se Skippy odváží, nenajde světlo.. A Týnka se bouchne do hlavy..takže to není zas až tak velká místnost, jak se původně zdálo! Většina z nás cestu do Brna prospí. Ještě aby ne, po tom ranním vstávání.. Netrvá to ani tak moc dlouho, a v devět jsme v Brně! Pár lidí vystoupí..
Kousek za Brnem nás stopuje cizinecká policie, což pro nás znamená povel připravit doklady ke kontrole. Týna si nechala pas v batohu, který má v úložném prostoru! Nééé ! Naštěstí jsme měly batohy na kraji, tak nebylo složité se k pasu dostat. Všichni kontrolou prošli bez problémů a tak za chvilku překračujeme slovenské hranice. Všem chodí SMSky - "Vítejte na Slovensku" s cenami volání a zpráv...
Na obrazovce běží další film - Má velká tlustá řecká svatba... A probíhá další kolo nápojů ! A celkově jsme živější, odpočaté, natěšené na další dění..
Do Bratislavy to nebylo moc daleko. Tam nám dokonce dopřáli asi desetiminutovou přestávku na protažení..
Po těch cca deseti minutách zavelí slečna k nástupu. A jaké to překvapení? Má sedačka je obsazena dvěmi ženami, které v Bratislavě nastoupily.. A vůbec jim nepřišlo divný, že jsem tam měla nechané věci - batoh, desky s papíry.. Zřejmě syn té paní, co seděla na mé sedačce, ji bránil, ukazoval jízdenku..ale měli smůlu - paní měla sedadlo č. 18 a to je do uličky, u okna bylo místo moje! Naštěstí jsme se všichni tak nějak dohodli, takže jsem pokračovala na stejném místě dál.
Dávám se do řeči s holčinou, která seděla přede mnou - taky jedou na ConCordii. Dozvídám se, že má přezdívku ALE a že jsou z Českých Budějovic.. No jo, v Českých Budějovicích by chtěl žít každý.. Probíráme téma vyplněných papírů s sebou - jaké s sebou máme a jaké ne, kde všude už Ale byla na jamboree. Jsou ve výhodě, už byly v Polsku, ale prý to nebylo nic moc.. My nováčci..
Začíná se oteplovat! Ráno, když jsme vyjížděli z Prahy, ukazoval teploměr 19°C. Pomalu se dostáváme ke 30°C! Projíždíme Slovenskem, v klidu a pohodě, v televizi běží další z filmů..
Začíná to být únavné, ale už se to blíží! Ještě zastávku v Györu, kde dojde ke změně promítání z filmu na seriál Přátelé a najednou celý autobus ožívá! Smích se ozývá z každého jeho koutu.. Blížíme se do Budapeště! Sledujeme cedule, snažíme se číst místní názvy a smějeme se cenám.. Teploměr se už vyšplhal na 35°C..
Přijíždíme s chvilkovým zpožděním. Nikde žádné autobusové nádraží, jak jsme očekávaly, ale jen obyčejná zastávka u silnice. Pro Boha, jak tohle budeme příští týden hledat?! Ale už z autobusu vidíme kontingentová trička a šátky - Shorty a Virus na nás už čekají.. Dostáváme od nich instrukce, že až si vyzvedneme věci z busu, máme se přesunout k busu opodál. V něm už seděli skauti, kteří přijeli chvíli před námi, asi s Orangeways, se snědým řidičem v růžové košili. My se dostáváme do první várky a tak nemusíme čekat, až se bus otočí… Ještě Suník se snaží dostat svůj batoh do úložného prostotu, ale řidič jen prohlásí: "Error, error, magmasél!" Následoval velký výtlem..
Po 45 minutách nás autobus vykládá na křižovatce. Virus nás "potěší", že nás čeká ještě asi 1,5 km pěšky. Už nám je jasné, proč nikde nevidíme žádné tábořiště..
Vedro, všichni unavení po dlouhé cestě..ale co se dá dělat?! Chopíme se svých krosen, batohů a stanů a vyrážíme mezi prvními vstříc neznámu.. Čeká nás stoupání do kopce, rovinka.. Všichni zpocení, ale tlustá závora na obzoru..
Holky čekají venku, já se vydávám s papíry od doktorů dál. Bohužel, nikde žádný Čech, ale snad to zvládnu..
Papíry odevzdám na bráně. Maďar, který držel stráž, se ptá na jméno, odkud jsme, jestli vím, co jsme za subcamp. No jasně, že vím. A mám radost, že rozumím.. Jenže mou radost hned překazí jejich nesmyslné papíry - nikde v nich nejsem.. U našeho subcampu CZE3, co mi přišlo v mailu, je jméno František Topinka. A to já opravdu nejsem! Jenže Maďar to stále ne a ne pochopit, že opravdu Franta nejsem a pořád mě za něj považuje! No jo, když jsem ale nebyla napsaná ani v jiným subcampu.. No nic, poslali nás do vedlejšího stanu, kde se dostávají visačky na krk. Hledají mě, ale zase bez úspěchu. Že bychom tu byly navíc? Ne, to není možný.. Zahlédnu eurodesky s našimi papíry do visaček, jupíí! Tak přece jen nás tu mají! Tak dostaneme alespoň tyto kartičky! Jdu pro holky a společně se vracíme zpět do stanu, abychom kartičky zandaly do desek a pověsily si je na krk. Pravda, než se holky zvednou, už jsem za bránou a trochu jim uteču. Takže Makinu, Suníka a Skippy na bráně stopnou a ty jen bezradně ukazují na mě a říkají: "Tam je leader, tam je!" Už jsme všechny před stanem.. Ale co to? Podle těchto kartiček máme být v subcampu Tatracor a ne v Orbisu, co mi přišlo v mailu. Odvolávám se na Rychnováky, že patříme k nim..ale prostě ne, jsme prý Tatracoru. Naštěstí přichází Richard. Uff.. Hned se ho ptám, kam tedy patříme, a potvrzuje mi podle svého papíru, Orbis. A jde řešit problém na bránu s Maďary a jejich poznámkami. Sedneme si před stan, holky si na popud Topinky dávají různá jména - Smažák, Svíčková, Řízek,..a bavíme se s holkama z Budějovic, které byly odeslány do Silesie.. Stále čekáme, co Richard vyřeší..a cca po půl hodině čekání před stanem nás odešle do Orbisu a prý kdyby něco, máme si za tím stát. Maďaři v tom mají děsný zmatky.. Mezitím jsme dostaly na ruce náramky, holky červené, já modrý, a několikrát si nás "opípali" - náramky, visačky.. Jak Richard zavelel, zvedly jsme se a vydaly jsme hledat subcamp Orbis!
Potkáváme člena IST týmu a ptá se nás (anglicky), jaký jsme subcamp. To mu rozumíme a rozumíme i odpovědi na naši odpověď. Dáme se tedy doleva a do brány vlevo. Orbis nalezen! Tam už se na nás vrhá další Maďar a seznamuje nás, kde můžeme a nemůžeme postavit stany. Pochopily jsme, že tam jsou vyznačené provazem něco jako uličky.. Jdeme hledat nejvhodnější místo na ne zrovna rovném povrchu. Shazujeme batohy na hromadu.. Po chvilce k nám přichází znovu a opakuje to samé. Tak se ho ptám, jestli tady, na námi zvoleném místě, to je v pořádku a nakonec jsme došli k tomu, že jo. J Dáváme se do stavění. Moc se nám v tom počasí sice nechce, ale alespoň budeme mít kam složit hlavy.. Trochu se pereme s velkým stanem, ale nakonec jsme snad i tu podložku do předsíně daly správně.
Holky se vydávají na průzkum záchodů, zdrojů pitné vody apod. Vše zjištěno, nebylo to zas až tak náročné - ToiToi všude kolem a barely s pitnou vodou jsou u sprch..
Hurááá, slyšíme češtinu!! A vidíme velký dav lidí.. Staví stany kousek od nás. Tentokrát se vydávám na výzvědy já. Narazím na vedoucí - 2 kluci - jak se hned dozvídám Lord a Voloďa. A jsou z Poličky, teda alespoň valná většina.. A Lord umí anglicky.. Takže až se bude něco dít, třeba jako schůzka vedoucích, jak říkal Zoli (ten Maďar z Orbisu) tak překladatel zajištěn. Hlavně se jich musím držet zuby nehty, protože Tulák se svou tlupou z Rychnova se zřejmě ještě někde toulá, v Orbisu rozhodně nejsou.. Ale tak už jsme klidnější, kamarádství navázáno. A ti jejich svěřenci vypadají jako parta správných lidí.
Po chvíli se u nás stavili právě kluci, vedení, že se jdou zeptat, kdy bude sraz leaderů a taky na šátky. A k čemu se dospělo? V kolik bude sraz se zatím neví - ještě nejsme všechny skupiny a šátky prý dostaneme.. Ale kdy?!
Čas utíká, kluci z Rychnova stále nikde. Alespoň že tam je ta Polička! Kolem šesté vidíme Ukrajince s ešusy, nachystaní na jídlo. Nikdo nám sice nic neřekl, ale viděli jsme, jak to probíhá - přivezli jídlo v hrncích do každého subcampu.. Přišel k nám Zoli s oznámením, že tak za deset minut můžeme jít na jídlo i my! Sice jsme byly po jídle, ale většina z holek maďarské kuchyni neodolala. Byl bramborový guláš, okurka a banán. Já se Suníkem jsme hlad opravdu neměly, tak jsme poprosily alespoň o ten banán..
Po večeři byl konečně sraz leaderů. Samozřejmě jsem šla s kluky z Poličky, abych rozuměla, kdybych sama nerozuměla. J Nic moc důležitého jsme se nedozvěděli, jen že se sejdeme všichni, i se svými svěřenci, a rozdělíme se do mezinárodních skupinek.
Šlo se na věc - všichni jsme se sešli u jídelny (medvěďák) a začalo velké rozdělování. První skupinu vede Monika, ta, která má na starost program na poslední 3 dny - HoHo aktivity.. Vypadá sympaticky, je usměvavá..a umí německy! K ní se odvážila jít Skippy s Makinou. Jako vedoucí druhé skupiny jsem byla zvolená já. A ke mně šla Týna se Suníkem! Pak tam máme 3 Polky (Paula, Marta a Ewa), 2 Ukrajinky (Tori a Darynka), 2 Maďarky (Luca a Emese) a 3 kluky Maďary… Měli jsme někam jít či usednout a něco dělat - seznamovačky apod. Tak jsme se vzájemně představili, řekli si, odkud jsme, kolik nám je..a pak, přiznám se, jsem si nevěděla rady. A když se mě někdo ptal, co teď, odpověděla jsem: "Moment, já se zeptám". Jo, prostě a klidně jsem jim odpověděla v češtině..a šla jsem se zeptat Poličanů, jestli teda máme něco hrát nebo ne, protože původní plán, který nám byl sdělen byl, že v 19:30 musí být všichni připraveni v krojích a půjdeme na uvítací ceremoniál. Trapas pro mě a zábava pro holky (pro ty moje, české, protože ty mi rozuměly). Jenže ještě nebyli všichni rozděleni.. A než jsem se vrátila ke svému týmu, připomínám č.2, Luca si vzala slovo a začali hrát seznamovačky. Nejdříve plácanou - jeden uprostřed se šátkem - říkání jmen.. Nejříve s visačkami, pak jsme to zkusili i bez nich, ale moc nám to nešlo. Pak Lucu vystřídaly Polky s nějakou společnou plácanou.. Do toho mi někdo poklepal na rameno - otočím se a tam…Tulák alias Petr z Rychnova, známý pouze přes mail či FB. Jupííí! Tak se přeci jen kluci neztratili! Ale jak se hned dozvídám, měli stejně problémy jako my - šli do Orbisu, odtamtud je přesunuli do Tatracoru, a teď se budou stěhovat zpátky. Uff, nebudeme na HoHo aktivity s někým jiným, ale s nimi.. A jelikož už jsme všechny skupiny, kluci z Rychnova přiděleni do skupin..a co Tulák? Nebyla bych to já, kdybych ho nepřemluvila, aby byl s mojí skupinou! Teda ono to ani moc práce nedalo, i když..spíš jsem to jen tak navrhla, že když nemá žádnou skupinu, že by mohl být se mnou a ono to klaplo. Tak to se mi ulevilo znova a snad ještě víc než když jsem potkala Poličku, protože vím, že se Tulák taky domluví..
Anči jsou v družstvu s Poláky, Maďary, Ukrajinci a Čechy. Poláci pořád říkají: "Eliáš!" a jelikož nikdo z nás neví, co to má znamenat, tak se brzo ujala odpověď Čechů: "Jágr!"
Blížila se osmá, tak se zavelel konec hrám a všichni jsme se šli přestrojit do krojů a opět jsme se sešli u brány. Ve čtyřstupu jsme šli na zahajovací ceremoniál.
Atmosféra byla parádní, tolik skautů v krojích.. A některé party měly i národní či oddílové vlajky..
Ceremoniál zahájili členi IST týmu, kteří pro nás nacvičili pár tanečků na známé písničky, takže zábava se rozjela i pod podiem a dokonce jeden kluk z Rychnova vyzval Jíťu na taneček.. Po úvodních slovech se nám představil vedoucí maďarských skautů, vyposlechli jsme krátkou "mši", shlédli pár videí ohledně pravidel na ConCordii - kouření, pití, a průřez všemi jamboree a na závěr jsme měli možnost zazpívat si naživo ConCoSong. Poté byla oficiální část ukončena a na podium nastoupila maďarská skupina. Zároveň s jejich koncertem probíhaly další aktivity po tábořišti - různé hry apod. První skupinu vystřídala skupina druhá, ale jelikož jsme toho po celém dni měly dost a byly jsme dost unavené, šly jsme se vysprchovat a zalezly do spacáků. Přece jen půlka z nás zítra vstává už v 6:15 - čeká na WatterWord!

..jak se Vám naše putování líbí? Čtete to se zaujetím, z povinnosti nebo jen jste na to omylem narazili..? Zajímají nás Vaše názory..!