close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Maliny na Velké - 3.díl (1.část)

11. ledna 2008 v 10:45 | vůdkyně |  Letní opojení...

Velké na Velké

Sobota 4. srpna 2007
Trasa: Pěticestí - Kunštácká kaple - Jelení lázeň - Velká Deštná - Šerlich - Bukačka - Vrchmezí - Olešnice v Orlických horách - Nový Hrádek
Vzdálenost - 28 km
Ráno poněkud podivné.
Vstávám společně s Lenďou kolem půl osmé, holky mají ještě oči zavřené, ale asi už moc nespí. Jdeme před náš přístřešek, venku je krásně, svítí sluníčko, paráda, snad se den vydaří.
Tu najednou auto. Velké auto. Zahýbá dolů a jede pryč. Druhé auto. Menší. Také zahýbá a už je fuč. Do třetice všeho dobrého. Ale pozor, změna! Auto nikam nezahýbá. Zastavuje. A holky pořád ještě leží.
Z auta vystupuje muž. Bere igelitky. A holky stále ještě oči zavřené...a jde do přístřešku...co dělat? Zavolám na něj dobrý den a potom něco jako že ´hned se zabalíme a odejdeme´. Jaká bude reakce?
Dobrá! Věřte tomu nebo ne, pán říká, že ´mně tady vůbec nevadíte.´
Tak jsme rády. Přesto už jsou holky venku ze spacáků, nečekaná návštěva je nejenom probudila, ale hlavně překvapila.
Snídaňový začátek dne na sluníčku u stolku. Snad nemusím vypisovat, co jsme jedly. Co jiného, než...doplňte si sami (rada - hledejte dnešní snídani v podobě té včerejší, přidejte müsli a je to)...
Sbalit všechno, nezapomenout nic. A razit dál. Vzhůru ke Kunštácké kapli.
Po kilometru chůze se nám naskýtá nádherný výhled. Ano, opět směrem k Jeseníkům. Fotíme se v různých pózách, aby bylo na co vzpomínat. A že bude!
Přicházíme k opuštěné Kunštácké kapli.
Kunštácká kaple
Kunštácké kaple je postavena ve stylu barokním na hlavním hřebeni ve výšce 1035 m.n.m. Byla vystavěna mezi lety 1670-1671, modlívali se u ní lidé chodící přes hřeben pracovat do jiných oblastí.
Je opuštěná. A zamčená mohutnou mříží. Ještě štěstí, že jsme spaly na Pěticestí, že?
Horské cestičky nás vedou dál. Nejvíce oceňujeme, že tu nejezdí cyklisté a že vlastně moc turistů nepotkáváme. Klid a harmonie přírody. Procházíme travami, stromky, výhledy jsou daleké.
Přes horu Tetřevec (1043 m.n.m) a hurá dolů. A stále nahoru a dolů. Potkáváme také nějakou rodinku, vydala se na borůvky, zajímavý cíl výletu. A paní se s námi pouští do řeči, je milá, rozhovor se však podobá těm předchozím, takže nalistujte předchozí stránky a hledejte...nápověda...začalo to nějak tak jako ´odkud jdete? a kam?´...
A jsme na rozcestí Pod Homolí. Zde už jezdí mnoho cyklistů. Ale turisté opět žádní. Přejdeme cyklostezku, po té se nám ale opravdu jít nechce, a jdeme do kopce. Dál.
Napojení na cestu pro cyklisty se nám ale nevyhne. Jeden se řítí shora a druhý zdola. Jak jinak. Jeden funí, druhý šlape, třetí nemá helmu, čtvrtý se na to oblékl jak na procházku po lázeňské kolonádě.
A zase je o čem mluvit. A co jíst. Maliny úplně všude. Drobné, červené, cyklistům nestojí za to, aby tu zastavili a pojedli tuhle pochoutku, takže většina zbyla na nás.
Cítíme, že stoupáme. Cítíme, že Velká nebude daleko. Ale ten poslední výstup! Když se podíváme vzhůru, je nám jasné, že nahoře bude moc hezky, ale že ten kopec moc hezký není. No co, jsme blízko.
A ještě k tomu všemu nás povzbudí SMSka od Lucky.
Lúca - 11 hodin, 2 minuty, 32 sekund
Ahojda slečny, počasí vám přeje a má přát i nadále. Podle předpovědi má být fajné až do středy. Doufám, že je vše v pohodě a užíváte pochodu:) Přeju hlavně příjemný noci.
Přicházíme na silničku k chatě horské služby. Jdeme pro razítko, jak jinak. Postarší pán s trekingovou holí se s námi dá do řeči. Asi by rád vyrazil s námi. Jenže to jeho paní zrovna nezajímá. Krátké zaznamenání jejich rozhovoru, P je pán a PÍ je jeho žena. Hraje starší manželský pár, předpokládáme tak kolem 70 let oba.
P (mluví na šest mladých dívek): My jsme už jenom turisti na baterky. Máme dole chatu, tak chodíme jenom na krátké výlety.
PÍ (vystoupí z kiosku) : Dáš si čaj?
P (prohodí mezi povídáním): Ano, Květinko.
PÍ : S cukrem nebo bez cukru?
P: (na Květinku) S kostkou cukru, Andílku. (opět na šest dívek) Ale baví nás to, to víte, nohy už tolik neslouží. To víte...
PÍ: (trochu rozzlobeně): Mají pohledy, nechceš si nějaký koupit?
P: Jeden mi kup, prosím.
PÍ: (už neodbytně): Ale mají jich tam víc, musíš si vybrat. (a odchází)
Šest dívek tuší, že by mohlo být zle, proto zvednou své těžké batohy a loučí se s hlavním hrdinou rozhovoru.
Vycházíme, protože jak jste správně pochopili, tohle ještě není samotná Velká Deštná. To je jenom rozcestí, které nás na Deštnou dovede.
Těšíme se na rozhlednu. A na výhled.
A hle, je to tady! Jenže co to? Zrada? To je rozhledna? Spatříme před sebou dřevěný posed a na něm lidi. A jinak nikde nic.
Takže jsme na vrcholu! Hurá? Jasně, hurá! Dosáhly jsme kýženého cíle naší cesty! Káťa vytahuje ze svých železných zásob vynikající vrcholovou čokoládu. Vychutnáváme si ji a čekáme, až se ´posed´ uvolní, protože jeho kapacita dosahuje závratné výšky šesti lidí.
Lezem vzhůru. Lenďa ještě poprosí dva sympatické mladíky, zda by nám neobětovali trochu svého umu a nevyfotili nás na rozhledně. Povedlo se.
Jsme úplně nejvýš, co to jenom v Orlických horách jde. Velké na Velké. Nádhera. Velká Deštná je naše!
Velká Deštná
Velká Deštná je nejvyšší horou Orlických hor. Měří 1115 metrů. Dříve nesla název Sedmihradská hora. Při dobrém počasí se z triangulační věže (pozor, výstup na vlastní nebezpečí) můžeme pokochat krásami nejenom českými, ale i polskými.
Rozhlížíme se a rozhlížíme, vidět chvilku je, chvilku není, mraky se honí. Ale to už dole čekají netrpělivě další návštěvníci Velké Deštné a tak lezeme dolů.
Lenďa zjišťuje, že dva mladí fotografové nám věnovali asi jedenáct jedinečných snímků, nádhera:) Sbíráme své síly a batohy, protože vysněná polévka na Šerlichu se blíží.
Po cestě opět potkáváme spoustu cyklistů, chudáci, teď to mají jenom a jenom do kopce, za to my si užívám jenom kopec dolů a dolů...paráda...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama