Leden 2008

Lasičky na zkušené...

29. ledna 2008 v 19:40 | Jana |  Želvičky
Možná by se někteří rodiče mohli divit - tradičně si přijdou v úterní podvečer vyzvednout svá dítka z družinové schůzky Želviček...a tam místo obvyklých rádkyní, ale s jejich dohledem, jiné holky...ano, tomu se říká LASIČKY NA ZKUŠENÉ...
Jelikož Lasičky pomalu dorůstají, chtějí se stát rádkyněmi svých družinek...a aby věděly, jak to chodí, musí si všechno vyzkoušet...stále ještě pod dohledem starších holek...
Vedení celé schůzky si už vyzkoušela dvojka LERA a TÝNA, dnešní večer i RŮŽA a JÍŤA....kdo přijde dál??? Uvidíme...

Internetové fotoalbum

22. ledna 2008 v 11:44 | Žirafa |  Fotky
Nestačí vám zveřejněné fotky u článků? Chtěli byste fotek víc? Právě proto je tu naše nové fotoalbum, ve kterém časem najdete fotky ze všech akcí...
Pokud někdo máte fotky z našich akcí a chtěli byste je ukázat i ostatním, dodejte mi je...a já je zveřejním...
Příjemné chvilky u prohlížení....

IQ park Liberec...jely jsme za poznáním...

21. ledna 2008 v 7:10 | Jana |  Stalo se...
Netradičně v neděli jsme se vydaly do IQ parku v Liberci...
A že nás jelo spousta...
Po uložení věcí v šatně jsme se vydaly po stopách průvodkyně, která nám řekla co můžeme, co nesmíme, jak všechno vyzkoušet a co nezkoušet:) Hned zpočátku jsme měly hlavou plnou informací a už nás svrběly prsty, abychom si mohly všechno osahat....
Jak jenom dostat tu kuličku do středu? Lvíče, Beruška i Marťánek byly nakonec úspěšné...
Tenhle kouzelný tunel vypadá na první pohled jako obyčejná černá díra...ale když jdete uvnitř, tak se s vámi všechno točí....
A co je tohle? Kotě v bublině!!!
Podobných atrakcí tu bylo mnoho...než jsme si všechno odzkoušely, už bylo něco málo po poledni a my se vydaly ještě utratit zbytek penízků do babylónského městečka a potom už hurá na vlak!
více fotek zde

Jennifer nám přeje krásný nový rok a moc děkuje...

19. ledna 2008 v 21:30 | Jana |  Naše adopce
Jennifer nám zase napsala! Mimo dopis poslala také několik obrázků...
A co v dopise stojí? Spousta nových informací...posuďte sami...

Jennifer nám přeje krásný nový rok...Moc nám děkuje. Všem se daří dobře. Je ráda, že jí přispíváme na vzdělávání. Do školy chodí každý den, nikdo ji tam moc nezlobí a má spoustu hodných kamarádů. Babička Jennifer bohužel zemřela, ale dědeček stále žije s rodinou. Teď se připravují na Vánoce, počasí se změnilo, přestalo pršet a pomalu se ochlazuje... Znovu nám moc děkuje a přeje nám jenom všechno dobré...
Spolu s tímto dopisem přišlo také poděkování Arcidiecézní charity v Hradci Králové za naši podporu...Na několik zvídavých otázek odpovídal pro rodiče adoptovaných dětí indický koordinátor Bernard Moras. Možná by vás mohlo něco zajímat:
  • podporuje se jenom jedno dítě v rodině, protože díky němu může být zajištěna celá rodina...
  • pokud byste chtěli podporovat vysokoškolského studenta, částka, která by bylo potřeba, by se pohybovala kolem 40 000 Kč ročně...proto se tento program ještě více rozvinul...
  • děti píší jenom dvakrát ročně proto, že k psaní dopisu potřebují koordinátora - rodiče jsou často negramotní...
  • Vánoce naše Jennifer slaví úplně stejně - stromeček, cukroví, koledy...
  • Jennifer byste mohli klidně navštívit přímo v Indii, ale je potřeba, abyste se předtím domluvili s koordinátory projektu...
Na závěr přichází opět poděkování - těm, kteří přispěli, těm, kteří přispívají, těm, kteří budou nadále přispívat!!!
Díky vám moc!!!

Netradiční hodina oblíbeného spinnigu...

12. ledna 2008 v 21:51 | Jana |  Stalo se...
Jak možná víte (a nebo nevíte), vedení Chobotnic a jejich spřízněné duše každou sobotu navštěvují spinningové lekce....
Tentokrát se však konala jedna netradiční hodina...
A proč???
1) Pavla oslavila své narozeniny na spinneru, k výkonu jí hrály její oblíbené skupiny...
2) Udělovaly se medaile nejpravidelnějším chodcům na tyto hodiny...
Pořadí? (pořadatelé se Jana a Aleš se hodnocení neúčastnili:))
1. místo - Jahůdka (1OO%)
2. místo - Kamča a Lúca (90%)
3. místo - Žlůťa (80%)
Káťa a Terka ve střehu:)
A náš skoro osobní trenér Kuba zastižen u příchodu na hodinu...jemu samozřejmě děkujeme:)

Schůzka Myšek...

11. ledna 2008 v 17:36 | Žirafa |  Myšky
Druhá lednová (a vlastně i letošní) schůzka byla velmi úspěšná... Nejen že jsme vybraly příspěvky, ale hlavně jsme zjistily, že všechny chceme jet na KLÍČ 2008!
A opravdu jsme se o schůzce nenudily...
A pak jsme začaly hrát hru, kterou si pro nás připravila Beruška se Suníkem - běhačka se šiframi... Moc se jim to povedlo!!!!
A pak jsme si šly hrát na maják, skály a námořníky....první maják byla Lúca, druhý Domča...
..a v čem hra spočívá? Skály vydávají zvuk ŠŠŠ, maják TÚÚÚÚ. A námořníci, kteří mají zavázené oči, musí podle sluchu dojít k majáku a nenarazit do skály. Pokud narazí, mění se taky ve skálu...
Taky mezi nás přišly dvě nové Myšky...no doufáme, že to nebylo jen výjimečně.. Poznáte, kdo to je?
..a pak jsme se šly ohřát do klubovny a tam jsme hrály živé pexeso...a než se dvojice našly, byl konec schůzky...

Maliny na Velké - 3.díl (1.část)

11. ledna 2008 v 10:45 | vůdkyně |  Letní opojení...

Velké na Velké

Sobota 4. srpna 2007
Trasa: Pěticestí - Kunštácká kaple - Jelení lázeň - Velká Deštná - Šerlich - Bukačka - Vrchmezí - Olešnice v Orlických horách - Nový Hrádek
Vzdálenost - 28 km
Ráno poněkud podivné.
Vstávám společně s Lenďou kolem půl osmé, holky mají ještě oči zavřené, ale asi už moc nespí. Jdeme před náš přístřešek, venku je krásně, svítí sluníčko, paráda, snad se den vydaří.
Tu najednou auto. Velké auto. Zahýbá dolů a jede pryč. Druhé auto. Menší. Také zahýbá a už je fuč. Do třetice všeho dobrého. Ale pozor, změna! Auto nikam nezahýbá. Zastavuje. A holky pořád ještě leží.
Z auta vystupuje muž. Bere igelitky. A holky stále ještě oči zavřené...a jde do přístřešku...co dělat? Zavolám na něj dobrý den a potom něco jako že ´hned se zabalíme a odejdeme´. Jaká bude reakce?
Dobrá! Věřte tomu nebo ne, pán říká, že ´mně tady vůbec nevadíte.´
Tak jsme rády. Přesto už jsou holky venku ze spacáků, nečekaná návštěva je nejenom probudila, ale hlavně překvapila.
Snídaňový začátek dne na sluníčku u stolku. Snad nemusím vypisovat, co jsme jedly. Co jiného, než...doplňte si sami (rada - hledejte dnešní snídani v podobě té včerejší, přidejte müsli a je to)...
Sbalit všechno, nezapomenout nic. A razit dál. Vzhůru ke Kunštácké kapli.
Po kilometru chůze se nám naskýtá nádherný výhled. Ano, opět směrem k Jeseníkům. Fotíme se v různých pózách, aby bylo na co vzpomínat. A že bude!
Přicházíme k opuštěné Kunštácké kapli.
Kunštácká kaple
Kunštácké kaple je postavena ve stylu barokním na hlavním hřebeni ve výšce 1035 m.n.m. Byla vystavěna mezi lety 1670-1671, modlívali se u ní lidé chodící přes hřeben pracovat do jiných oblastí.
Je opuštěná. A zamčená mohutnou mříží. Ještě štěstí, že jsme spaly na Pěticestí, že?
Horské cestičky nás vedou dál. Nejvíce oceňujeme, že tu nejezdí cyklisté a že vlastně moc turistů nepotkáváme. Klid a harmonie přírody. Procházíme travami, stromky, výhledy jsou daleké.
Přes horu Tetřevec (1043 m.n.m) a hurá dolů. A stále nahoru a dolů. Potkáváme také nějakou rodinku, vydala se na borůvky, zajímavý cíl výletu. A paní se s námi pouští do řeči, je milá, rozhovor se však podobá těm předchozím, takže nalistujte předchozí stránky a hledejte...nápověda...začalo to nějak tak jako ´odkud jdete? a kam?´...
A jsme na rozcestí Pod Homolí. Zde už jezdí mnoho cyklistů. Ale turisté opět žádní. Přejdeme cyklostezku, po té se nám ale opravdu jít nechce, a jdeme do kopce. Dál.
Napojení na cestu pro cyklisty se nám ale nevyhne. Jeden se řítí shora a druhý zdola. Jak jinak. Jeden funí, druhý šlape, třetí nemá helmu, čtvrtý se na to oblékl jak na procházku po lázeňské kolonádě.
A zase je o čem mluvit. A co jíst. Maliny úplně všude. Drobné, červené, cyklistům nestojí za to, aby tu zastavili a pojedli tuhle pochoutku, takže většina zbyla na nás.
Cítíme, že stoupáme. Cítíme, že Velká nebude daleko. Ale ten poslední výstup! Když se podíváme vzhůru, je nám jasné, že nahoře bude moc hezky, ale že ten kopec moc hezký není. No co, jsme blízko.
A ještě k tomu všemu nás povzbudí SMSka od Lucky.
Lúca - 11 hodin, 2 minuty, 32 sekund
Ahojda slečny, počasí vám přeje a má přát i nadále. Podle předpovědi má být fajné až do středy. Doufám, že je vše v pohodě a užíváte pochodu:) Přeju hlavně příjemný noci.
Přicházíme na silničku k chatě horské služby. Jdeme pro razítko, jak jinak. Postarší pán s trekingovou holí se s námi dá do řeči. Asi by rád vyrazil s námi. Jenže to jeho paní zrovna nezajímá. Krátké zaznamenání jejich rozhovoru, P je pán a PÍ je jeho žena. Hraje starší manželský pár, předpokládáme tak kolem 70 let oba.
P (mluví na šest mladých dívek): My jsme už jenom turisti na baterky. Máme dole chatu, tak chodíme jenom na krátké výlety.
PÍ (vystoupí z kiosku) : Dáš si čaj?
P (prohodí mezi povídáním): Ano, Květinko.
PÍ : S cukrem nebo bez cukru?
P: (na Květinku) S kostkou cukru, Andílku. (opět na šest dívek) Ale baví nás to, to víte, nohy už tolik neslouží. To víte...
PÍ: (trochu rozzlobeně): Mají pohledy, nechceš si nějaký koupit?
P: Jeden mi kup, prosím.
PÍ: (už neodbytně): Ale mají jich tam víc, musíš si vybrat. (a odchází)
Šest dívek tuší, že by mohlo být zle, proto zvednou své těžké batohy a loučí se s hlavním hrdinou rozhovoru.
Vycházíme, protože jak jste správně pochopili, tohle ještě není samotná Velká Deštná. To je jenom rozcestí, které nás na Deštnou dovede.
Těšíme se na rozhlednu. A na výhled.
A hle, je to tady! Jenže co to? Zrada? To je rozhledna? Spatříme před sebou dřevěný posed a na něm lidi. A jinak nikde nic.
Takže jsme na vrcholu! Hurá? Jasně, hurá! Dosáhly jsme kýženého cíle naší cesty! Káťa vytahuje ze svých železných zásob vynikající vrcholovou čokoládu. Vychutnáváme si ji a čekáme, až se ´posed´ uvolní, protože jeho kapacita dosahuje závratné výšky šesti lidí.
Lezem vzhůru. Lenďa ještě poprosí dva sympatické mladíky, zda by nám neobětovali trochu svého umu a nevyfotili nás na rozhledně. Povedlo se.
Jsme úplně nejvýš, co to jenom v Orlických horách jde. Velké na Velké. Nádhera. Velká Deštná je naše!
Velká Deštná
Velká Deštná je nejvyšší horou Orlických hor. Měří 1115 metrů. Dříve nesla název Sedmihradská hora. Při dobrém počasí se z triangulační věže (pozor, výstup na vlastní nebezpečí) můžeme pokochat krásami nejenom českými, ale i polskými.
Rozhlížíme se a rozhlížíme, vidět chvilku je, chvilku není, mraky se honí. Ale to už dole čekají netrpělivě další návštěvníci Velké Deštné a tak lezeme dolů.
Lenďa zjišťuje, že dva mladí fotografové nám věnovali asi jedenáct jedinečných snímků, nádhera:) Sbíráme své síly a batohy, protože vysněná polévka na Šerlichu se blíží.
Po cestě opět potkáváme spoustu cyklistů, chudáci, teď to mají jenom a jenom do kopce, za to my si užívám jenom kopec dolů a dolů...paráda...

Maliny na Velké - 3.díl (2.část)

11. ledna 2008 v 10:41 | vůdkyně |  Letní opojení...
A před námi Šerlich a na něm Masarykova chata.
Šerlich a Masarykova chata
Šerlich se nazývá 990 m.n.m. položená osada při hranici s Polskem, 3,5 km od Velké Deštné. Její pojmenování vzniklo z německého názvu. V letech 1924-1925 byla na vrcholu Šerlichu (1019 m.n.m.) postavena chata Klubu českých turistů, která byla nazvána Masarykova. Slavnostního otevření roku 1925 se účastnil také Alois Jirásek.Je zde i celoročně otevřený přechod do Polska.
Posadíme se ven, sluníčko se zrovna do nás opřelo, takže můžeme čerpat polední energii. Vydáme se pro polévky, vybraly jsme dvě - hovězí a frankfurtskou, a to v poměru dvě ku čtyřem. Mňam, to si dáme, teplé jídlo nás může jedině posilnit.
Donášíme polévky a všechny se pustíme do jídla. Chutná. Vedle nás sedí cyklisté a mluví anglicky. Dobře anglicky. A najednou česky. A my se nestačíme dohadovat o tom, kdo z nich je Čech a kdo Angličan...prostě legrace.
Po obědě se některé z nás položí na lavičky a načerpávají další energii, jiné razí pro razítka, pohledy, čaje a kafíčko, další na záchod a všechny pro vodu, kdo ví, kde zase nějakou pitnou potkáme. A večer je ještě daleko.
Po příjemném odpočinku vyrážíme dál. Obhlédneme hraniční přechod do Polska, takovou malou budku, ale potom už hezky po cestě do přírodní rezervace Bukačka.
Bukačka
Národní přírodní rezervace Bukačka byla vyhlášená roku 1954 a leží v nadmořské výšce 1000 metrů. Chrání se zde pozůstatek zakrslého bukového pralesa. Některé budky staré 200 let dosahují výšky do 15 metrů.
Snad je tento prales zakletý či co, ale na cestě potkáváme nejprve jednu starší paní a potom tři mladé dívky. A kupodivu všechny čtyři mají stejný dotaz - kudy vlastně na Šerlich? Že by zbloudilé pocestné? Nebo chrabré ženy na výsadku? No, každopádně jsme jim poradily a jsme si jisté, že dobře!
Jdeme dál. Bukové lesy Bukačky končí, my se ocitáme na širší cestě, po které pokračujeme až na rozcestí Polomského sedla.
Jedna cesta vede dolů, a ta druhá nahoru. Kam půjdeme my? Kdo by tipoval, že nahoru, tak by tipoval samozřejmě správně. Kam jinam bychom asi MY mohly pokračovat, že? A to jsme se před Deštnou uklidňovaly, že už výš rozhodně stoupat nebudeme.
Po jednom kopci jeden odpočinek. Odpočinek takzvaně vyměšovací...
Jo jo, co se dá dělat. Výstup zahájen. Vrch Vrchmezí nás vítá! Hurá! A odpočinek je zasloužený!
Vrchmezí
Vrchmezí je významným vrcholem vysokým 1084 metrů. Je nejvyšší horou polské části hor, polsky je nazýván Orlica. Ještě do poloviny 19. století tu stávala dřevěná věž, poté tu byl i výletní hostinec, na české straně byla vybudovaná 16 metrů vysoká rozhledna. Jenže chata po 2. světové válce vyhořela a nebyla obnovena, rozhledna se rozpadla. Dnes je tu však stále nádherný pohled daleko do kraje.
Maliny a kochání, jak jinak. Dokonce tu potkáváme nadšené turisty. Nás ale ještě více naláká naše další putování. To víte, po dlouhé době se cestička mezi stromy začíná vinout dolů. A to že hodně prudce dolů.
Jdeme. Naši cestu teď brzdí jenom ujídání malin, kterých je tady bezpočetně. A chutnají.
Přes vrch Ostružník hezky dolů a dolů. A začínají nás bolet kolena, cesta dolů také není úplně to ono, co bychom si přály. Ale lepší než předchozí kopce. Ach jo, nějak jsme se za ty čtyři puťáky rozmazlily. To jsme celé my:)
Vycházíme z lesa. A co vidíme? Naskýtá se nám nádherný pohled do kraje. Dole vesnice, předpokládáme, že Olešnice v Orlických horách, nahoře nebe a mezitím mraky a výhled na Krkonoše a další kopečky.
Usedáme na kraví nebo ovčí nebo prostě a jednoduše nějakou zvířecí louku, každá opatrně, abychom náhodou nepokřtily naše batohy či přímo naše oblečení nějakým výživným koláčkem.
Relaxujeme a odpočíváme. Žvýkáme gumová zvířátka a chemické bonbónové jahůdky ze sáčku. A jak nám je...krásně...
Bohužel slunce se rozhodlo opustit naše ležení, takže ani nám nezbývá než z poleženíčka odejít. Když není slunce, musí být pohyb, to je přeci jasná věc, že?
Scházíme do vesnice, tam chvilku po silnici, ale jenom chvilku, než se dostaneme na náměstí. Už z dálky slyšíme hudbu, tak jenom přemýšlíme, co se v Olešnici děje.
Olešnice v Orlických horách
Tato vesnice je poprvé připomínaná roku 1369, kdy se v okolí těžila železná ruda. Roku 1607 už byla povýšena na město. A co je ještě zajímavé - na obecním úřadě je možné zhlédnout Utzův mechanický betlém.
A co že se na tom náměstí děje, že je všude tolik hlaholu?
Před domovem důchodců sedí tři babičky a něco si vykládají. A na malém náměstíčku stojí kolotoč a nějaké další atrakce, které však zejí prázdnotou. Ani nás nelákají, proto náměstí bez většího povšimnutí procházíme.
Cestou do Nového Hrádku budeme totiž hledat přenocování, a to je opravdu mnohem zajímavější, než jakékoli pohyblivé autíčko na kolotoči.
Jenže silnice. A teplo. Tato kombinace je velmi nepříjemná, až se nám vůbec nechce šlapat. Ale zrychlujeme, už abychom byly pryč. Zastavujeme u pomníku, kde doplníme tekutiny, které si tělo nutně žádá. A zase další a další kilometry.
Docházíme k základně Policie České republiky. No, základně, abych byla přesná - rekreačnímu středisku Policie ČR. Ani ve svých nejrůžovějších snech si nedovedete představit, jak to tu vypadá! Nádhera. Ale my se opět přidáváme k našim střízlivějším snům, je nám jasné, že policajti by nás asi do svého příbytku nepozvali.
Nevadí. Jdeme pryč ze silnice stále po červené turistické značce. Konečně pryč. Odskočíme do obilí na záchod a ještě dál. A potom už nás čeká malé klesání a jsme na rozcestí Dlouhá. Čekáme na Káťu a Jahůdku, které se na trase musely potýkat s menšími technickými problémy. Neposlušná celta opustila krosnu...znovu ji přidělat a jde se...
Víme, že je už opravdu na čase hledat vhodné dva adepty stromy na náš příbytek.
Zatím stále nic. A tak stoupáme do kopce. Hle, už vidíme před sebou větrné mlýny, ty, které stojí (ale netočí se) nedaleko Nového Hrádku. A hle, chata na pravé straně.
Vybíhá pes, černý velký knírač, a za ním paní. Ta se hned hlásí. A pozor, není to obvyklý rozhovor...začíná sice úplně stejně, jako všechny předcházející, ale končí velmi slibně.
Paní Pražačka, v důchodu, miluje relaxaci a malování v Orlických horách. A hned vylézá její manžel. Dostáváme se k našemu ožehavému tématu, prostě nevíme, kde dnes hlavu složit, a něco hledáme.
Pán se k nám hned má. Prý tam nahoře je posed, tam by to bylo nejlepší a nejkrásnější. Zdvihneme hlavy vzhůru, opravdu je to kousek do kopce. A paní malířka se hned nabízí, že nás doprovodí, vždyť jdeme takovou dálku s takovými těžkými batohy.
Dáváme si říct. Provede nás loukou za chatou a ukazuje směr, kudy se vydat. Ale dál už jdeme samy, ona musí ještě vyvenčit psíka.
Nejprve objevujeme nekonečné množství ostružin, zralých přesně pro naši plánovanou krupicovou kaši. A lesík. Nedávno vykácené stromky. Vybíráme dva. Nádhera, to se to bude bydlet. Několik metrů od přístřešku les končí, tam nacházíme pole. A ten výhled! Málokdo by věřil, co krásného je možné k vidění. Na jedné straně mlýny, na straně druhé Krkonoše, tedy přesněji Sněžka a Černá hora. Paráda. A to není všechno! Slunce bude zapadat přesně před našimi zraky. Takže vzhůru do všech obvyklých činností, ať ten kouzelný západ stihneme!
Káťa a já začínáme stavět sovu, Lenďa a Verunka se vydávají na ostružiny do kaše, Šárka a Jahůdka se pustí do mohutných příprav večeře. Práce rozdělena, není co řešit.
Vše je hotovo přesně, jak kdybychom v sobě měly nějaké tajné hodiny. Lenďa s Verunkou se vrací s kupou ostružin, víc už jich tam prý ale opravdu není, Šárka s Jahůdkou právě dovařily kaši, my dostavěly. A hodování může začít.
Ostružiny končí v kaši, vše se zamíchá. Chytrá a prozíravá Káťa ještě posype celý výtvor grankem. Vrstvou granka. A tu ještě postupně obnovujeme. Parádní večeře. Oblizujeme se až za ušima.
Po večeři postupně odskakujeme do lesa, to víte, když člověk něco potřebuje, musí to vykonat. Jinak by to bylo velmi, ale opravdu velmi zlé.
A píšeme dopisy. Hlavně chlapcům prvního oddílu na tábor, to víte, kliky jsou kliky, a když u nich na táboře musí klikovat každý, kdo dostane pohled nebo dopis, tak si to nemůžeme nechat ujít. Bohužel nemáme směrovací číslo do Raspenavy, tak obtěžujeme Kamču.
Ta hned podává přesnou odpověď.
Kamča -18 hodin 51 minut 51 sekund
Tak je to 46361. Vy jste ale zákeřný:) Doufám, že si to pěkně užíváte. Všechny pozdravuj!
Před devátou hodinou vylézáme z lesíka na cestu u pole. Vezmeme s sebou celty a karimatky, nenecháváme zimu náhodě. Sedíme a jen tak debatujeme a meditujeme nad tím, jaký je život a jak je to všechno tady nádherné. Slunce postupně zapadá, sklání se nad Krkonošemi, my se nestačíme divit té rychlosti.
Lenďa vytváří několik fotek, a to jak nás, tak i okolní přírody. Prostě si každá z nás přichází na své, jak je libo.
Hluboký zážitek západu slunce a mraků, které obíhaly a různě přemalovávaly celé nebe, si odnášíme i do našich studených spacáků.
To se nám krásně bude spát!

Penízky pro Jennifer, kapitola dvě:)

6. ledna 2008 v 19:28 | Jana |  Naše adopce
A je to tady!
Měsíc leden - a s ním konečná částka peněz pro naši adoptovanou dívku Jennifer...tentokrát již podruhé...
A kolik že penízků skrývá naše pokladnička???
Díky vám všem jsme od ledna 2007 do ledna 2008 vybrali 6020 Kč!!!
A co si s penízky počneme?
  • 5000 Kč odešleme v tomto měsíci Jennifer do Indie...
  • 1020 Kč nám zůstává jako vklad do dalšího roku...
Mockrát děkujeme všem, kteří přispěli a přispívají, vždyť jenom kvůi vám může tato dívka chodit do školy a začlenit se do života vzdělaného člověka...

Uzel Myšek

4. ledna 2008 v 17:01 | Žirafa |  Myšky
Myšky mají nový seznam - někdo odešel, někdo přibyl....tak abychom věděly, komu posílat hromadné zprávy :)
Žirafa -Lucik Lucka - Beruška Kája - Suník Ála - Marky Markéta - Veverka Lucka - Žáček Anička - Kačka - Adélka - Lúca - Skippy Domča - Adriana - Žížala Vikča - Býček Pája - Rosnička Týna