Listopad 2007

Naše nejmenší Zlatovlásky...

30. listopadu 2007 v 19:43 | vůdkyně |  Stalo se...
Zatímco velké holky vázaly věnce, my menší jsme se vydaly do tělocvičny gymázia...a bylo nás spousty...- spousty Želviček a Ještěrek...
Společně jsme se vydaly na nelehkou cestu za princeznou Zlatovláskou:
  • zachraňovaly jsme mravenečky
  • pomohly rybě
  • našly jsme všechny perly
  • doběhly pro mrtvou i živou vodu
  • a nakonec dokonce i poznaly, která panna je Zlatovláska...
A tady naše tři vynikající týmy...

Jak i starší Chobotnice vázaly věnce...

30. listopadu 2007 v 19:10 | Žirafa |  Stalo se...
STARŠÍ CHOBOTNICE MĚLY PÁTEČNÍ ODPOLEDNE VYHRAZENÉ PRO VĚNCE...
V naší klubovně jsme se připravovaly na advent - vázaly jsme věnce...
A jak to po hodině a půl dopadlo? Šikovnost Chobotnic se nezapře, jak malých, tak větších a i těch největších...
A kdo si tento pátek z Myšek a Lasiček udělal věnec? I když pár lidiček na fotce chybí...
VŠEM PŘEJEME KRÁSNÝ ČAS ADVENTNÍ....

Příprava na Vánoce

24. listopadu 2007 v 10:36 | Žirafa |  Stalo se...
Zatímco starší Chobotnice - Myšky a Lasičky, šly hrát Vyzvědače...
...v rámci střediska...
...mladší členky Chobotnic - Ještěrky a Želvičky čekala příprava na Vánoce v podobě vázání věnců...
Sešly jsme se v Saloonu v hojném počtu a už teď musím říct, že Ještěrky i Želvičky byly moc šikovné...
...no posuďte sami...
...příprava na vázání - větvičky, svíčky, ozdoby,...
...konečná fáze vázání u druhého stolu...
A co jsme všechno vyrobily?
...ani na jeden stůl se to nevešlo..
Mladší členky nasadily hodně vysokou laťku pro straší, které věnce čekají příští týden....
více fotek zde

Ještěrky zůstaly v noci na Ostrově samy:-)

18. listopadu 2007 v 16:57 | Róza a Kamča |  Ještěrky
Z pátku 16.11. na sobotu 17.11. se Ještěrky ubytovaly na Ostrově. Přišlo jich úctyhodných 15 (+2 dozorkyně:-D ) !!! Pokud tedy znáte naší klubovnu, je vám jasné, že jsme se tam nemohly ani v nejmenším vejít.
Ale vezměme to od začátku... po příchodu jsme si zahrály několik her... Jméno, zvíře, věc; Čik čak čok čuk... a povečeřely jsme těstoviny na dva způsoby... potom jsme se pustily po družstvech do přípravy obložených chlebíčků...
Po lahodné večeři nastalo masové uklízení.... odnášení stolů do chodbičky a zametání podlahy... Po našem útoku byla klubovna jako ze škatulky:-)
Hledání karimatek, převlékání do spacího, čištění zoubků, neustálé výpravy na záchod, čtení pohádky na dobrou noc... tak by se dal shrnout program od půl 9...
V noci bylo krásně teploučko, protože dozorkyně chodily pravidelně a s velkým nadšením přikládat. Bohužel se jim ale vymstilo nastavení budíku na přiložení dalšího dřeva na 6 hodinu ranní... Vzbudila se polovina osazenstva, rozhodla se podniknout výpravu na záchod a zjistila, že je venku už světlo, a že je čas vstávat. Po sbalení spacáků a snídani v Saloonu nám tedy zbylo dost času na stavbu igloo:-)
Stavba probíhala s precizní přesností a s dokonalým rozděnením činností.... Budovatel základů, vyřezávač kvádrů sněhu(nebo spíš ledu), nosič sněhu...
Dopoledne uteklo jako voda a všechny jsme si ho náramně užily:-)

Nocování Želviček v klubovně

13. listopadu 2007 v 21:46 Želvičky
Z pátka 9.11.na sobotu přespalo dvanáct Želviček s Pavlou a Jessy v klubovně.

Zahrály jsme si hry připravené Lasičkama.












Připravily jsme si jednohubky ke sledování pohádky. A že se nám povedly!










A takhle jsem spaly....

Maliny na Velké

9. listopadu 2007 v 18:05 Letní opojení...

Znáte Orlické hory? Že ne? A chtěli byste je alespoň trošku poznat? Pak právě pro vás tu je náš Cestovatelský deník č.4, tentokrát s názvem Maliny na Velké...

Vyprávění o našem prázdninovém putování v podání vůdkyně právě začíná....

Kdo byl?

Cestovatelky
-studentka hradecké univerzity, psavkyně
Káťa-studentka chemárny v Praze, stavitelka a bořitelka, neustále hodnotící zákusky a zmrzliny
Šárka- od září již plně zaměstnaná učitelka, sportovkyně neustále odbíhají v noci kamsi…
Lenďa- studentka zemědělky v Praze, milovnice fotografování a květin, stromů, zvířat....věcí...
Jahůdka - nováček v našich putovatelských řadách, studentka ´zdrávky´
Verunka - další nováček, cestovatelka duchem i tělem, taktéž studentka ´zdrávky´
Ostatní přihlížející...
Letos nám nikdo moc zpráviček neposlal...asi je to tím, že operátoři zlevňují hovory, takže se spíše volalo (a to především domů) a málokdo vymačkával zbolavělými prsty písmenka krátké sms zprávy...
Pochvala proto patří více Lúce (poslala dvě SMSky, vlastně tři, jednu už po našem příjezdu) a Kamče (poslala jednu)....
A jinak se volalo domů, maminkám, tatínkům, babičkám, dědečkům a dalším, kteří jenom pevně doufali, že naši výpravu nepotká nic nečekaného, neboli že naši výpravu potká vše očekávané..
A potkalo?
No prosím, jenom čtěte dál, nabízím vhled do našeho velkého srpnového putování na Velkou...

Jak se plánovalo...

Musím říci, že letos se od plánování nějak trochu upustilo. Můžeme jenom předpokládat, čím to je...Že bychom byly starší, a tím také zkušenější? Nebo se nám prostě nechtělo?
Žádný strach...známe své možnosti. Káťa nakonec usoudila, že bude nejlepší projít celý hřeben Orlických hor. A ten nápad - že jako navštívíme a proputujeme Orlické hory - se zrodil již někdy po skončení minulého jesenického puťáku...
Horší to letos bylo se slíbenou účastí. Původně závratně vysoké číslo deset puťaček se nakonec zúžilo na šest...žádný výběr, žádná konkurence...prostě se jenom několik z nás rozhodlo, že letos prostě NE...:)
Vzpomeňme je jenom málo slovy:
Pavla (a bohužel i Jessy) - práce, práce a zase práce...je to tak, některé z nás končí školu a začíná jim trochu tvrdší život, který semlel i ubohou Jessinu:)
Lúca - práce, práce a zase práce, aneb bydlení je hra...to víte, pomáhat se musí...
Žlůťa - po dlouhém přemýšlení vyměnila zábavu za zábavu...to víte, i ten SázavaFest je jenom jednou do roka
Kamča - občas je třeba si odpočinout (to jako psychicky, však to znáte všichni) a po čtrnácti dnech tábora je ten nejlepší čas vybrat si kýžený psychický odpočinek:)
To jsou ony:) Ale snad příští rok se to zase všechno zkombinuje tak, aby nás mohlo putovat co nejvíc...uvidíme...
Ale zbytek (ten, kdo přeskočil úvod neví teď zhola nic), ten zbytek si to úplně skvěle a krásně užil...
Dlouho napínám? Co se dá dělat...i začátky jsou někdy krušné...ale vydržte!

Kde se tyčí...?

čtvrtek2.srpna 2007
trasa: Žamberk - Zakopanka - Zbudov - Klášterec nad Orlicí - naučná stezka Zemská brána
vzdálenost - 15 km
Vyrážíme. Jak jinak by mohl začít náš puťák. Pozor, čtvrtý, ano, v pořadí již čtvrtý.
Scházíme se na turnovském vlakovém nádraží v očekávaném počtu šesti dívek a šesti krosen. Prostě krosňačky, jak nám časem došlo (baťůžkáři tedy rozhodně nejsme)!
Nasedáme do vlaku směr Hradec Králové. Sedíme, povídáme, těšíme se a plánujeme.
Po deváté hodině přichází první ze třech SMSek celého puťáku.
Lúca - 9 hodin a 10 minut a 30 vteřin
Ahojda holčiny, přeju šťastnou cestu a hlavně bezproblémový puťák. Užijte ho, jak to jenom půjde, ať mi máte pak co vyprávět. Ahoj, Lucka
Čteme a bavíme se dál. Co by to bylo za začátek, kdyby všechno probíhalo tak, jak má...to nejde...takže pozor, první změna v našem plánování - taková malá výluka mezi Starou Pakou a Mostkem...co se dá dělat, házíme krosničky na záda a přesedáme...starý autobus nás čeká...
Problém je jedině v tom, že je přeplněný...sedne si několik z nás, jiné stojí...smějeme se z jedné strany autobusu na druhou, lidí mnoho, někteří radí, abychom šly do druhého, že tedy tam bude určitě volno. Slyšíte to, URČITĚ! A my jim oponujeme, protože jsme ho zodpovědně prohlédly a stejně nakonec vybraly tenhle...
Po cestě do Mostku se stane několik dobrodružství v jednom...Šárčin kotlík zcela znemožní pohyb jednomu holohlavému pánovi, který nakonec skončí v bezpohybovém stavu připlácnut nejenom sedačkou, ale i tím kotlíkem...když se však situace stává nebezpečnou a kotlík při sebemenším nárazu tře svůj povrch o hladký povrch jeho hlavy, dochází Šárka ke kompromisu a kotlík upravuje tak, aby se nejevil tak nebezpečně...
Já zatím čile konverzuji s panem učitelem Karešem, který vypráví, jak kdysi učil na Jizerce, jak dělal Krakonoše, jak je u nich v horách krásně...zajímavé povídání, i Verunka napjatě poslouchá...a já zrovna četla doma knížku Tři Izeriny, kde se pan Kareš také objevuje...shoda náhod...nebo náhoda shody??? Kdo ví...
Točky směrem na Mostek jsou nepředvídatelné, ale ticho v žaludcích rozhodně není...takže hurá, vystupovat a rychle obsadit příhodná místa ve vlaku...
Další nástraha nás čeká v Hradci Králové. Původně jsme měly čekat asi půl hodiny na přípoj do Žamberka, ale nečekaná výluka zkrátila naše čekání na nula minut. Takže rychle vysednout, rychle nasednout....jo, to jo, ale kam? Probíháme všechna nástupiště, až se zase nakonec vracíme na to třetí, na kterém jsme vystoupily...zvláštní to způsob...
Každopádně vlak do Žamberka jsme stihly...takže paráda...už nepovídáme, vlak nás uspává, takže odpočíváme, protože nevíme, co nás vlastně čeká...
Také přísedící pán se s námi pouští do hovoru, také vystupuje v Žamberku, takže rozhodně nezaspíme...
A jsme tu. Vystupujeme z vlaku a dozvídáme se, že do centra je to celé dva až tři kilometry...řidič autobusu nabízí svezení, ale my (ještě plné elánu) se rozhodně vydáváme pěšky...
Cesta do samého nitra města Žamberka nám utíká především proto, že vedeme zajímavé rozhovory o tom, jak ðnemít strach ð jak nemít strach při přepadnutí jiného tábora ð jak přepadnout prváky ð co jim pověsit na stožár (vynikající nápad - co třeba chobotnici?) ð ale jak to všechno provést a koho do toho zaplést? No, nápady, pravda, hodné geniála, ale pro nás několik slabých dívek zcela neproveditelné...
A jsme na náměstí.
Žamberk
Městečko se rozkládá na pravém břehu Divoké Orlice. Dominantou města je mohutný barokní kostel sv. Václava. Co ještě stojí za připomínku? 20 památných stromů, z nichž největší je lípa u zámku s obvodem kmene kolem720 cm. A ještě něco navíc. Žamberk má ve znaku divokého kance na zeleném trávníku s jednohlavou orlicí na hřbetě...
Šárka s Jahůdkou se rozhodly najít záchody a bloumají na náměstí, kam by své vody složily. Nakonec potají uspějí v jedné místní restauraci. A Káťa hlídá batohy. A já, Lenďa a Verunka jdeme oblažit místní informační centrum. A povede se. Dostáváme razítka, kupujeme pohledy.
Takže spokojenost na všech stranách, žádný problém.
Ještě nakoupíme nějaké zásoby do dalších dní, přece jenom se budeme pohybovat ve vysokých horách, temných lesích, opuštěných místech...a tak...pro jistotu i mléka na krupicovou kaši. A pro ještě větší jistotu raději hned dva litry...
Co nás nejvíce těší je místní zmrzlina. Mají. Mají a mají velký výběr a opravdu dobrou. Vynikající. Takže dva až tři kopečky? Žádný problém pro žádnou z nás. Mňam.
Ale už, holky, musíme také někam dojít. Takže krosny na bedra a jde se!
Hezky po červené na Zakopanku. V prvním slunečném kopci následuje velké svlékání a převlékání, Kátě je opravdu velké teplo. A doplnění tekutin, to je ale nutné...
Mezi tím různým -ékáním hledáme, kde se tyčí? To jsou hory? Takové ty kopce?
Kousek od Zakopanky potkáváme zuřivého traktoristu, který se před námi snaží ukazovat nějaké traktoristické umění či co to je. Přejede rychle kolem a zase odjede...ťukáme si na hlavy, ale tomu on asi nerozumí.
Zakopanka - bus...další zastávka, na které je třeba nejprve zkontrolovat mapu a potom vesele doplnit vodu do těla a potom zase jít dál.
A těch...! Teď bude každý správný čtenář čekat, čeho bylo tolik...no, a pokud tento správný čtenář četl nadpis našeho deníku, tak pochopí hned...A těch MALIN! Všude maliny, zastavujeme, ochutnáváme, občas proklouzne do našich dychtivých úst fialová ostružina, chuťové buňky jsou nadšené.
V lese se trochu zamotáme. Co my? Spíše nás zamotá ten zuřivý značkovač místních turistických tras. To je opravdu výkon. Místo abychom nějakým způsobem les obešly, jdeme přímo tím největším křovím a pořád se jenom divíme, zda jdeme dobře. Doprava, doleva, jedno křoví, druhé křoví, kde jste kdo?
Nacházíme sebe, nacházíme i polní cestu...a pozor, nacházíme dozrávající kukuřice, které v tomto stavu (jako jejich stavu) chutnají opravdu opravdově. Takže loupeme a povídáme a než se nadějeme, dostáváme se na křižovatku Zbudov.
Po malé přestávce, kterou vyplňuje ošetření mé mravencem píchnuté zadní části těla, můžeme vyrazit do městečka Klášterec nad Orlicí.
Klášterec nad Orlicí
Obec leží nedaleko Pastvinské přehrady. Co nás tady může zaujmout? Stoletá ochotnická tradice, ale také hřbitov, ke kterému se váže zajímavá pověst. Rodiče zde pochovali svou dvanáctiletou dcerkou a kolem jejího hrobu zhotovili dřevěnou zahrádku. Jednou byla ale tak zlá zima, že doma nebylo čím topit. Matka tedy došla na hřbitov a chtěla vzít dřevěnou zahrádku jako topivo. Když se blížila k domovu, slyšela, jak za ní někdo jde. Otočila se a spatřila svou mrtvou dceru. Dřevo odhodila a utekla domů. Druhý den na hřbitově objevila dvoje stopy - jedny svoje, druhé menší, asi dětské...
Nacházíme místní obchod, kde ještě dokupujeme hrášek a kukuřici na zítřejší večeři. Nastává také první velké telefonování, kdy Šárka spatří telefonní budku a odhodlá se vyzkoušet její kvalitu. Nakonec můžeme zhodnotit, že velmi úspěšně. Dozví se novinky z chystané párty mamčiných padesátin...
My už se ale těšíme na naučnou stezku Zemská brána, která vede právě z Klášterce nad Orlicí až k Zemské bráně, a to je značka modrá.
Hned v prvním stoupání spatřujeme spousty holubů sedících na zemi a poté, o nás spatřili, sedících na střechách. Krásný pohled. Přichází postarší pán, který se s námi ihned pouští do hovoru. A povídá o tom, jak měl velké polnosti a jak tu a tam zakroutí některému z holubů krkem a usmaží ho hezky na másle...a potom zase povídáme my, kam jdeme a co jsme a tak...
...a tak dál. Cesta pomalu vede z kopce mezi stromy. Co naše (některé) obrýlené oči nevidí? Cyklisti. A hned tři. A tady v lese. A pouští se do řeči.
Že prý jsme sice pěkné holky, ale jestli nemáme klobásy...prostě nemáme. Takže cyklisté si postupně dávají přednost na úzké cestičce, přičemž málem stihnou spadnout z kola...ale hned jsou pryč a my si oddychneme, klobásy nevedeme a vést nebudeme.
Konečně po několika kilometrech dojdeme k letnímu táboru Orlice a potom už opravdu kolem Orlice po naučné stezce se spoustou naučných cedulí (u těch se opravdu zastavujeme a opravdu se snažíme vzdělávat). Lidé se snad rozmnožili, je jich tu teď spousta, chodí a jezdí sem a tam...a přihlouple koukají na naše velké kamarádky krosny.
Potkáváme také Ledříčkovu skálu, ve které podle dokladů bydlel zbojník Ledříček, který bohatým bral a chudým dával.
Ještě přejít dřevěný most a hlavně nezapomenout přečíst všechna ta varování jako že jsme v chráněné oblasti, co tu máme a spíše nemáme dělat. Hlavně nestanovat! Ještě že nemáme žádný stan, že?:)
Pašerácká lávka
Pašeráckou lávkou je myšlena dřevěná lávka, která sloužila komu jinému, než pašerákům, kteří po ní tajně přenášeli zboží z vyspělého Pruska do zaostalejšího Rakouska.
K Zemské bráně docházíme již navečer. Místo na spaní jsme zatím nenalezly, budeme hledat tady. Někde. Prostě asi přímo u ní.
Zemská brána
Zemská brána je rulovité údolí protkané řekou Divoká Orlice. Pokud však mluvíme přímo o místu Zemská brána, máme na mysli most přes silnici vybudovaném mezi lety1900-1903, dnes samozřejmě v rekonstruovaném stavu.
Snažíme se ještě objevit vhodnější místo na spaní, ale místo přímo vedle Zemské brány nás láká několikanásobně - dva dobře rostlé stromy, voda přímo u nosu (jak na zuby, tak na večerní koupel:)), nenáročnost terénu.
Nakonec všechna tato pozitiva zvítězí nad tím, že budeme spát lidem na očích, tedy přímo vedle a zároveň pod silnicí vedoucí z Bartošovic do osady Čihák.
Nejprve natáhneme provaz mezi stromy, najíme se, vykoupeme. Počkáme, až se trochu setmí, a pustíme se do stavby přístřešku. Nádhera. Káťa se funkce vedoucího stavitele ujme velmi zodpovědně a za několik málo minut se můžeme kochat naším dnešním ubytováním, již z pradob puťáků ubytováním zvaným SOVA.
Lidé občas projdou po silnici, někteří nás spatří, potom něco zamrmlají, někteří si nás ani nevšimnou...kryt nedokonalý, ale postačující.
Nasoukáme se dovnitř, místa dost, jen ho správně využít. Šárka tradičně na kraj, její noční odběhy by totiž jinak stály docela dost pošlapaných hlav. My ostatní nějak mezi sebe. Jedna vedle druhé, druhá vedle třetí...a klidně počítejte až do šesti.
Až dopočítáte, tak dobrou noc! Mimochodem, hodiny by odtloukly osmou hodinu večerní...:)

Soutěž o nejhezčí Ještěrku už má své vítězky

8. listopadu 2007 v 19:54 Ještěrky
Čím déle se soutěž prodlužovala, tím lepší výtvory přicházely. Každopádně na 1. místě se umístila Kytička se svým Ještěrčím perníkem, protože ho odevzdala na poslední říjnové schůzce.
Mezi další velice povedené Ještěrky patří... Lampička od Íčka...
Polštářky od Veverky a Oříška... Ještěrka od Boule a Janky(kterým se omlouvám, že je tu jen jedna verze)...
Opozdilkyně se můžou také těšit na nějakou odměnu. Již příští schůzku:-) Když si Kamilka vzpomene a přestane sušit ceny doma:-D