close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Ub(i)ytí v Jesenických horách-poslední část (2/2)

27. června 2007 v 7:51 | Žirafa |  Letní opojení...
Přisedneme do kupé k jedné paní. Taky sympatická. Po chvilce se začne ptát: "Vy jste byly pod širákem?" "No, na puťáku…" "No já jsem byla v Karlově Studánce, ale teda v lázních. Je to tam moc krásný. Jedna stezka hezčí než druhá!" A Káťa se rozpovídá o Dlouhých Stráních. A paní vypadá, že je docela i ráda, že už nesedí sama a má si s kým popovídat.
Vytáhneme jídlo. A Lucka touží po MP3, ale mně se ji nechce vytahovat. Je schovaná v druhé kapse, pod výborným višňový koláčem už od pohledu. Tak Lúca zatím zůstává u Sudoku. A paní si vytáhne taky nějakou knížku se Sudoku a luští. A nabídla nám, že nám klidně i nějakou křížovku vytrhne. Ale odmítáme, stejně bychom se na to nesoustředily. Lucka vytahuje müsli s jahodami. Káťa mizí na záchod. Müsli koluje a mizí. A my se těšíme na buchty, teda hlavně já. Doufáme, že mamča někde koupí kvasnice, že je ještě budou mít!
Je klid, nikdo nemluví. Luští se, jí se, odpočívá se. A vlak nestaví. Pan průvodčí tu byl hned na začátku. Káťa zrovna chtěla zavřít dveře, tak mu je zavřela úplně před nosem. Šel totiž z druhé strany, kam Káťa neviděla. A počasí se nemění - modrou oblohu se sluníčkem střídají tmavé mraky. A v dáli nejsou už žádné vysoké kopce, které jsme zdolávaly. Odjíždíme… A plánujeme příští rok. Kam? Prý moře…no nevím. A taky jsme usoudily, že nám letos chyběla nějaká hra, příště to musíme napravit a nějakou vymyslet. A tak klábosíme a klábosíme a Káťa nechává kolovat karamelky - s příchutí i bez.
První zastávka v Klidné síle - Dolní Lipka! A holky se vrací k tématu Alpy - jak a proč to Káťa odřekla…a řeší to, že nakonec vlastně Káťa jet mohla…Hony zase jednou něco popletl. Prostě a jednoduše 11.bod skautského zákona…
Kamča má důležitou funkci - sedí u okýnka a tak přes ni jdou všechny odpadky do koše. Zatím nám vychází vstříc a vše ochotně vyhazujeJ A celý den a vlastně i dny předchozí přemýšlíme o názvu deníku…
Teď jsme v Lichkově a Lúca šla zrovna před chvilkou na záchod. Měla štěstí, stihla to, takže nemusela trpět na záchodě celou tu dobu, co vlak stál na zastávce …
Název deníku vymyšlen! Ale horší to je s dnešním dnem .. Paní se ptá na název našeho vlaku a opět se dá do řeči. Je ze Šumavy, tak byla ráda, když jsme jí řekly, že jsme tam byly loni. A taky se zajímá o náš věk…a když se to celkově shrne, tipovala nás mladší. Až na Kamču. Najednou se rozpovídá a svých dcerách, že i když jim je 29 a 30, tak má o ně strach, když jedou na různé festivaly…
Další zastávka - Jablonné nad Orlicí. Ale už se nikdo moc nebaví, všechny jsme ubité Jesenickými kopci. Lucka si dává batoh nahoru, aby tu bylo více místa pro nohy. Já mám krosnu vedle sebe, Káťa na zemi a Kamča ji hodila nahoru ještě než jsme vyjely…
Lucka přizavře okno, které se samo pootevřelo a jde na chodbu. Kouká se z okýnka, samozřejmě z otevřeného. Kolem jsou louky,lesy… Káťa pomalu usíná, Kamča tiše sedí a taky kouká z okýnka, ale z kupé, takže zavřeného. Paní totiž nemá ráda průvan.
Letohrad. Vlak zpomaluje a zastavuje. Káťa usnula. Lucka se vrací do našeho kupé. Vzbudí Káťu, ale ta hned zase oči¨zavře…A zase otevře a už neusíná. S Kamčou se vydáváme hromadně na záchod a nalapat se čerstvého vzduchu. Holky se zase pouští do jídla - racio chlebíčky se sójou… A paní zřejmě usnula!
Stavíme - Žamberk. Tak tady vystupovala ta naše skautská kolegyně, když jsme náš puťák začínaly…
Písk! Rozjíždíme se! Paní vyndává vlastní zásoby a pouští se do jídla. A my řešíme Nohavicu a jestli náhodou v sobotu nepomáháme bourat tábor. Další zastávka! Ale ne ve stanici…prostě máme červenou. Tábor! Náš tábor! Probírá se naše kuchyň. Lúca si ji pochvaluje, Kamča na ni nadává - že ji někdy stavěla a byla to hrůza. Prý ale končí, že se bude dělat jiná. Lúce jí je líto, že prý je úplně dokonalá, že číslička sedí naprosto přesně. A Lúca taky vzpomíná na všechny tábory, na kterých byla, na to, kde se konaly…
Projely jsme po mostě nad Divokou Orlicí, zahlédla jsem chaty, kam jsme jako malé jezdily… A zastávka Potštejn! Vidíme i zříceninu. Tentokrát i Lúca, protože teď sedí s námi v kupé a ne na záchodě. A bavíme se o spaní. To je dobré téma - kde se nám spí dobře a kde ne, na táboře pod širákem - na to si Lúca nemohla ani vzpomenout…ach ta paměť! Kdyby na tom byla takhle špatně i s fantazií, tak nevím, nevím…
Stojíme v Doudlebech nad Orlicí. Ještě třičtvrtě hoďky a budeme přesedat. Každou zastávkou jsme blíž a blíž domovu, a buchtám! Lucka nás opustila - volání přírody si ji vyžádalo, tak i ona musela navštívit toaletu. Káťa ji zasponzorovala papírovými kapesníčky.
Kostelec nad Orlicí. Opět stojíme našikmo. Před touto zastávkou se zrovna Kamča ptala, v jaké stanici jsme stály našikmo. Našla jsem to v deníku a hned nato jsme v ní zastavily… A stále přemýšlíme nad názvem dnešního dne. S Káťou navrhujeme Na bylinkách bez Lucky, ale holky nereagují… A nakonec to odsouhlasily před zastávkou Častolovice. Káťa ještě sice navrhovala Šedý stíny - nám hned bylo jasný, že to bude něco od Radečků a na to Lúca: "Napiš tam radši to Na bylinkách…"
Stavíme čím dál tím častěji. Už zase. Tentokrát v Týništi nad Orlicí. Lúca s Káťou probírají muziku. A Radečky. Káťu prý uklidňují… Na táboře prý měla krizi. Chudák. Ale na jídle to naštěstí znát nebyloJ…
Jíme racio chlebíčky a bavíme se o zbývajících plánech na prázdniny. Prý pochod Ještěd - Turnov, kola na Čertoryji, lanový centrum… Ale u ničeho není termín jasný. To je ve hvězdách… A když už se namítlo téma lanové centrum, tak se u toho zůstalo. Káťa vypráví zážitky z lanového centra z Prahy, Kamča byla na Čertoryjích… Paní do toho dobrovolně otvírá okno. Super nápad!
Okno se zavírá, my se rozjíždíme. Třebechovice pod Orebem, tak to už brzo budeme vystupovat. Teda přestupovat do posledního vlaku. ,,A jdeme na autobus", projde kolem nás průvodčí. "Jsme v Hradci". Usmějeme se, přikývneme a my sobě dodáme: "My jdeme na mašinku…"
Vylezeme na druhém nástupišti a jdeme do haly. Na ceduli se rozsvítí směr Liberec z druhého nástupiště, třetí kolej. Takže jsme tam teoreticky mohly počkat, ale kdo by to byl tušil. Blíží se rychlík z Pardubic! To je ten náš.
Kupé jsou plná a tak nasedáme do "normálního" vagonu. Káťa sedí přes uličku. Všude je plno. Alespoň že sedíme… Zase se pouštíme do jídla. A probíráme paní z předchozího vlaku - 2 paštiky k 1 rohlíku… a navazujeme na Evičku. Na táboře taky snědla hodně paštik.
Cesta z Hradce je známá, nebaví mě psát zastávky. Jedeme přes Jaroměř. A konečně jíme müsli od vůdkyně… Ale jíme ho jen já a Kamča. Slečna, u které jsme seděly, odchází. Tak už sedíme zase všechny pohromadě. A Káťa se přidává i v jídle…
Stojíme ve Dvoře, podle Lucky. Na ceduli totiž nevidíme. Ale má pravdu. Lucka je prostě génius… Už i Káťa odkládá mysli, jsme plné. A přitom ho v dóze ještě je… Kdyby nás viděla vůdkyně… Beru zpět, Káťa se do něj opět pustila (do toho müsli).
Vidíme Janské Lázně z dálky a údajně i Sněžku v mlze. Teda spíš v mracích… A když jsme opět u těch kopců, tak se holky baví o lyžování. Kam kdo jezdí, kde je to nejlepší…
Stará Paka. A holky se baví o úrazech na lyžích. Lucka mluví opět o Alpách s prvákama! A probírají styly lyžování…kdo co umí, výřezy lyží…no já se v tom nevyznám, takže jen tiše poslouchám…
Hurá! Semily! Už jsme kousek od domova. A müsli pomalu dochází! Jen aby nám zbyla místečka na buchtu…
Jedeme podél Jizery…a už jsme v Brodě. Ani to moc dlouho netrvaloJ A obloha se zatahuje. Na Malé Skále už začíná pomalu pršet. No jo, vracíme se domů, tak proč by nemohlo pršet…
Už se těšíme na rodiče a vůdkyni a Káťa domů na záchod!
Mamka nezklamala, přivezla buchty! Ještě teplý! S chutí se do nich pouštíme a loučíme se. Jako první odejde Lúca, pro kterou přijela mamča s Matýskem, pak Káťa s tatínkem, Kamča jde pěšky. Nechtěla, aby rodiče pro ni přijeli. A já jedu s mamkou a taťkou…
Tak končí naše týdenní putování po Jesenických horách…
A co na to účastnice?Jak to viděly …?
Káťa
Jeseníky hmmm… Třetí puťák… A byl úplně odlišný, jedinečný, překvapující... Den před odjezdem jsem měla takový blbý pocit, začal se u mě projevovat pocit strachu, který jsem si v těch předchozích neuvědomovala. Každopádně tato cesta nastražila mnoho úskalí, která se v těch minulých nevyskytla - nepřítomnost vůdkyně, kterou schvátila obludná nemoc a ta se přenesla i na Pavlu v průběhu cesty; mapa si nejspíš samovolně změnila měřítko a tak většina tras byla buď o pár kilometrů kratší (v lepším případě) nebo delší (v horším případě); pouze dvě noci jsme spaly ve volné přírodě (což i stačilo J); šly jsme na mši do kostela; nehrály jsme žádnou společenskou hru při cestě; potkaly jsme několik známých lidí (Přemka určitě a možná i Tomina); na nejvyšší horu Jeseníků jsme dorazily pouze ve třech, z čehož vyplývá, že na nejvyšší hory se chodí pouze ve třech - viz předešlé deníky:
Sněžka - Pavla, Jana, Káťa
Smrk - nikdo, bylo nás již více jak 3
Plechý - nikdo, bylo nás již více jak 3
Praděd - Kamča, Lenka, Káťa
Ale to neznamená, že jsme zcela odlišné od minulých let, samozřejmě jsme nezapomněly na "kochání" a polívky, které nám, starším, určitě velmi pomohly.
I když Jeseníky byly zvláštní, tak byly krásné a jsem strašně ráda, že jsme tu cestu uskutečnily a vypadá to, že budou další. Tak hlavně už žádné nemoci a hodně zdravíčka. Ať tu novou zelenou plachtu využijeme v plné délce a kapacitě.
Pavla
Do Jeseníků jsem se moc těšila. A když se člověk někam moc těší, nebývá to ono, respektive něco se pokazí. Na určitá místa Jeseníků mám už vzpomínky z dřívějška a xtěla jsem si je zase připomenout. Leč bohužel na svou oblíbenou Švýcárnu a Praděd jsem se s holkama nepodívala. Díky infekci jsem už třetí den ujížděla směr Turnov. Alespoň jsem si užila úžasný výstup na Šerák a Keprník.J Opět jsem si ověřila, že se na holky můžu spolehnout v každé situaci. Díky!
Kamča
Zvláštní, už je to přes půl roku, co jsme se vrátily z puťáku. Nebudu říkat, že na něj vzpomínám kudy chodím, ale je pravda, že to byla jedna z nejlepších skautských akcí, kde jsem kdy byla…
Musím říct, že moje první pocity byly hodně smíšený - už ráno, když jsem se dozvěděla, že Jana nepojede…to mě hodně zaskočilo a pak už jsem se jenom bálaJ - že holkám nebudu stačit, že budu odstrčená a nebudu si mít s kým povídat… no prostě že to bude hrozný. A nebylo. Nakonec se ukázalo, že holky jsou v pohodě a že jim stačím…J Jeseníky byly fakt krásný a i když nám počasí moc nepřálo, tak jsme prošly co se dalo. Samozřejmě byla velká škoda, že nás v průběhu musela opustit Pavla, ale s tím se asi opravdu nedalo nic dělat.
Takže až na moji hysterickou scénu v noci jsem si puťák fakt moc užila a už se těším na další…teda pokud mě holky vezmou…
Lúca
Znovu jsme dostaly za úkol ohodnotit proběhlý puťák. Letos to bylo v Jeseníkách. Všichni, kdož jste četli tento deník, jste o mně jistě pojali docela chybný úsudek. Ráda bych se tu zmínila o jistých korekcích, o které jsem žádala, ale bohužel mi nebylo vyhověno. Informace, které se tu objevily, byly občas neúplné či zkreslené.
Nejdříve bych se ráda vrátila k pojmu "navlhlá". Lavička byla navlhlá a má připomínka o mém navlhnutí byla ještě doplněna tím, že mám navlhlé oblečení, protože neustále poprchávalo, proto bych prosila - nedomýšlet.
Dále bych se ráda vrátila k úseku, kde se od nás oddělila Pavla a k použitému výrazu "divná Lucka". Mé rozčarování plynulo z toho, že byť je moje znalost mapy více než uspokojivá, tak jsem si nebyla jistá znalostí mapy ostatních dívek, a proto jsem pojala podezření, že jdou špatným směrem a že se nejspíše již nesetkáme. Tato obava ještě zesílila, když se mi dívky neozvaly.
Dále bych ráda reagovala na pasáž, která pojednává o mém kuchařském umění! Nemyslete si, že jsem tak veliké poleno, že ani kaši z pytlíku nedokážu připravit. Důvod byl trochu složitější. Jelikož jsem podobnou kaši nikdy nepřipravovala a na obalu chyběl jakýkoli popis přípravy, tak jsem musela značně improvizovat.... no, byl to hnus!!!:-)
A nyní bych přistoupila již k návštěvě Šumperku. Autorka se vysmívala mé snaze zdokonalit se v anglickém jazyku. Jen z tohoto důvodu jsem zabředla rozhovor s mluvící tabulí.
Dále pak prolejzačky. Projevené nadšení bylo zjevné u všech účastnic. Bohužel bylo jen moje nadšení vehementně popisované.
K sudoku bych se vrátila jen letmo. Můj neúspěch byl zajisté zapříčiněn nějakou tiskovou chybou, protože jinak si to nedovedu vysvětlit!:-)
A závěrem bych se zmínila o závisti autorky nad mým zdravým spánkem, který ji v již tak útlém věku opustil:-D
Žirafa
Co víc dodat? Veškeré mé pocity jste si už přečetli… Deník - tak jsem puťák viděla já. Ale pokud bych to měla shrnout - bylo to fajn, i v tomto malém počtu. Opět jsme se trošku porozhlédly po naší krásné republice a doufám, že v tom budeme pravidelně pokračovat…
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama