close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Ub(i)ytí v Jesenických horách - 5.díl

1. června 2007 v 17:58 | Žirafa |  Letní opojení...
NEDĚLE, 13.8.2006
O5 civilizace
Probouzíme se do velmi deštivého dne. V našem příbytku se nám přestává líbit - kapky deště jsou už i na naší straně. Není to chyba naší plachty, ale je to vina jednoho fyzikálního jevu - kondenzace - jednoduše jsme to vevnitř tak zadýchaly a venku se tak ochladilo, že páry, které vydechujeme, začaly kondenzovat, to si s nimi ještě vyřídíme! Začínáme balit. A řešit cestu, jak dál - pěškobusem nebo autobusem či vlakem? No nejdřív sbalíme a pak se uvidí. Chvílemi ten déšť i slábne, tak třeba úplně přestane. Jako v Červenohorským sedle. Tam taky ráno bylo ošklivo a pak - paráda, sluníčko!!! Zabalené baťohy s Kamčou jsme nechaly na lavičkách u záchodů a šly jsme skládat plachtu. Teda Lucka dorazila dýl, tak vzala jen celty a oznámila nám, že bude hnusně - psala Pavla, už večer - reagovala na naši zprávu, ale Lucka zapnula mobil až ráno… Tak to je supr, tiše závidím. Snad se počasí zlepší, ale deště hlásí a to intenzivní po celé ČR, klidnou noc vám přeje Pavla a Jessy (20:08:46) Pršelo, ale ustávalo to. Daly jsme si chlebíky s paštikou a pomazánkovým máslem. Mezitím mi volala Šumperačka a dala nám číslo na Ladu - na tu, co nám má přijít otevřít jejich klubovnu… Potom, co si Káťa nakapala kapky, jsme vyrazily.
Paní z recepce nám poradila menší zkratku, ale moc si s ní jistá nebyla. Tak se raději budeme držet mapy. Ta je jistější! Bály jsme se jít přímo od kempu nahoru - co kdybychom na tu modrou nenarazily?! Když si paní recepční s tím taky nebyla moc jistá… Takže jdeme proti proudu Losinky na začátek zámeckého parku a tam se vrhneme po modré značce do kopce. Po ránu toho bylo na nás moc - funěly jsme… Ale kopec byl vystřídán rovinkou, mírným klesáním a opět kopcem. Začalo pršet. Mlha před námi, pod námi… Jdeme po lesní cestičce vykládané kamínky, poměrně po rovince. Za zatáčkou ale značka z cesty uhnula do lesa. Opět stoupání. A opět mlha. Lesní cestička se mění na cestu s travnatým porostem. Vysoká, mokrá tráva, prostě hnus - na začátku cesty už být promočené…
Kuna. Normálně jsme viděly živou kunu! Sice před námi utekla na strom, ale pozorovaly jsme ji docela dlouho. Stoupání po zatáčkách pokračuje. A střídá se relativně suchá lesní cestička s cestičkou jdoucí vysokou morkou travou. Ale protože jsme holky silné, tak to přežívámeJ
Hurá, rozcestník! Na vrchol nějakého kopce s vyhlídkou opravdu nejdeme, i když to je jen kousek. My máme cíl jasný! Šumperk a před ním Městské Skály.
Konečně nastalo klesání. Na Samotu. Krásné to místo. Byl tam tábor - stožár a tee-peečový tyče ještě stojí. My však za mrholení pokračujeme do Rejchartic. Kousek od autobusové zastávky dáváme s Kamčou pauzu - bolí nás záda. Odhodíme batohy na mokrou zem. Lúca s Káťou si je nechají na zádech, aby je neměly mokrý…
Dojdeme na hlavní silnici k rozcestí. Konečně žlutá! Na tu se musíme napojit. U jednoho domečku zabočíme doprava na louku. Co to naše oči nevidí…? Jdeme přes pastvu krav. Vejdeme dovnitř, dáváme si pozor, abychom si z tohoto výběhu neodnesly nějaký dáreček na podrážce, ale hned se zarazíme, krávy tam jsou i v tomto nečase. A nejen krávy, ale i býk! A to se zrovna dvakrát nezamlouvá hlavně Lucce, kterou asi nepřesvědčíme o kamarádství býka a tak jdeme zpět. Máme v plánu se u jednoho domu zeptat, čí to je a jestli nás někdo nechce převést či nám nedoporučí nějakou jinou cestu… Nikdo nám neotvírá. Nevadí, nevzdáváme se, u domu u silnice je venku nějaký pán. Káťa se začne vyptávat. "No tady po silnici a u posledního domu doprava do lesa." Lepší cestu nám poradit nemohl, vedla podél ohrady pro krávy. To by nám ani nevadilo, ale ten pruďák!
Kopec se táhl, stoupání bylo krkolomné, ale vyšly jsme na nějaké cestě… Jdu ji prozkoumat směrem dolů, jestli náhodou neuvidím žlutou značku. Vrátím se bez úspěchu. Mezitím se na cestu vyšplhala i Lucka s Káťou a studovaly mapu. "Jdeme nahoru!" "Už ne, já už nechci do kopce!" prohlašuju. A myslím,že si to přejí i ostatní. Hned po první zatáčce narazíme na žlutou! To je dobré znamení. I počasí se zlepšuje a občas vykukuje i sluníčko! S Kamčou se držíme vpředu, holky kousek za námi. Najednou na nás zavolají jednohlasem: "Modro!" Slunce se probudilo. No mělo na čase. "Jestli jsme v prudký zatáčce, tak jsme tak 200m od rozcestí," přidává další optimistickou zprávu Lucka. A měla pravdu! Jsme na rozcestí Nad Skalami. A žlutou měníme za zelenou. Už jen kousek a budeme na Městských Skalách, o kterých zpívá skupina O5 a Radeček v jedné své písničce. Káťa nám ji hned ráno, když jsme vyšly, zarecitovala…
Procházíme kolem nějakých skal, ale nebyly to ony. "Musí tam být altánek," seznamuje nás Káťa. Už jsou Skály na dohled, i s altánkem! Vlezeme do něj, vytáhneme vrcholovou knížku a Káťa udělá zápis, ve kterém recituje tu písničku a že díky tomu jsme ty Skály navštívily.
Počasí se už vyjasnilo, páří se z lesů. Akorát ten výhled…první, co nás zaujalo, byla skládkaL Chvilinku pobudeme, uděláme skupinovou fotku a pak postupně odcházíme. Čeká nás žebřík dolů a to nemůže ujít objektivu fotografa. Všechny jsme to ale zvládly na jedničku.
Klesáme. Ale jako romantickou procházku to nebereme. Zase začínáme rýpat do Káti kvůli Radečkům, jako celý den. Ona sama říká, že ten zápis do vrcholovky je jak puberťácký výlev, ale s tím už teď nic neudělá, protože do toho kopce se jí zpátky nechce… A nám taky ne!!!
Lesní cestička se napojí na silničku, pokračujeme po rovině, mírně klesáme. A jelikož sluníčko svítí po propršené noci a ránu, musíme udělat fotku, aby nám všichni záviděli krásné počasíJ. Každým krokem jsme blíž a blíž Šumperku. A tím víc se bavíme o Radečcích. A tím víc rejpeme do Káti. Chudák, občas mně jí je i líto… Ale hlavně, že se všechny bavíme. Projdeme kolem Nových domků, kolem Koliby a už se před námi otvírá pohled na město. Káťu už nebaví naše věčné popichy a tak začne držet bobříka mlčení. Děláme si z toho srandu a tak začneme držet bobříka taky. Ale kdo zná Lucku, tak mu musí být hned jasný, že to zase tak žhavý nebylo…
Už jsme tady! Prvního pána, kterého potkáme, se ptáme na Náměstí J. Zajíce. Poslal nás za fialovými paneláky doleva. Pro jistotu se ještě Kamča zeptá paní na balkoně barevného paneláku. "Hledáte skauty, že jo? Tak tady hned doleva a jakoby úhlopříčkou přes hřiště. Ten barák má oranžové orámování kolem oken!" Hned jsme to našly, posadily se na schody a já jsem napsala SMSku Ladě, že už jsme tady.
Po chvilce přijde mladá slečna a ukazuje nám jejich základnu. Mají všechno pohromadě. Procházíme tělocvičnou, ukazuje nám záchody a pak hned vystoupáme po schodech do prvního patra. Otevře jedny dveře - jejich klubovnu. Dá nám klíče, řekne, jaký je od jakých dveří a odchází. Jdeme ji vyprovodit a zároveň zamknout dveře. Ještě nám to Lada ukáže - mají na to svůj fígl…
Vrátíme se zpátky do klubovny a začneme mazat chleby sýrem a zbytkem pomazánkového másla. A prohlížíme si jejich fotoalba. A rozhodujeme se, co dál. No určitě tady nebudeme, půjdeme někam ven… Ještě před odchodem jdeme s Kamčou rozložit mokrou plachtu do ping-pong místnosti. Hned se udělá loužeJ
Jenže než se rozhoupeme, začne pršet. To tu dlouho nebylo. Ale i tak jdeme! Jsme tu poslední den, tak už můžeme klidně zmoknoutJ A láká nás česnečka…
Vyrážíme do města.
Město Šumperk bylo založeno "na zeleném drnu" někdy v letech 1269 - 1276, a to na rozsáhlém zeměpanském majetku, který tehdy zahrnoval převážnou část severní Moravy
Já mám na sobě kraťasy a bundu; Kamča, taky v kraťasech, ale s deštníkem a zbytek, tedy Lucka a Káťa se vyšňořily - rifle a svetr. Co kdybychom potkaly Radečky? Jdeme nějakou cestou, třeba někam dojdeme. Informační cedule nás zavede na nádraží. Ověříme si, že nám ten vlak zítra opravdu jede a jinou cestou, přes náměstí, se vracíme zpátky. Hledáme vhodnou hospodu pro dnešní polívku a pro zítřejší závěrečný oběd. Nakonec jsme skončily v hospodě kousek od klubovny. Ale za to měli česnečkuJ. Kromě Káti jsme si ji všechny objednaly a navíc něco k pití.
Z hospody se vydáváme ještě na nákup do Kauflandu, abychom si každá pořídila něco ke snídani a přikoupila nějakou tu mňamku a pití. Nákup zanecháme v klubově a protože je hezky, jdeme ještě ven. Tentokrát ani nezapomenu pohledy na poslání a hned je hodím do schránky.
Teď jdeme opačně. Město z druhé strany. Lucce a Kátě se zalíbí informační cedule, která mluví. Pouští si něco o Velkých Losinách, nádržích, Šumperku…a protože jim nestačilo mluvení v češtině, tak si to pouští i v angličtině. Zrovna šli kolem zřejmě nějací cizinci, protože se u té cedule taky zarazili a poslouchali. My jsme se vydaly dál - k radnici a tam jsme sešly ke kostelu.
Zrovna byla mše. Tiše jsme přihlížely a obdivovaly, jak jsou zde lidé pobožní. Plný kostel! Káťa vytáhne Lucku ven a něco si špitají. Nám to řeknou až později, když kostel opouštíme. Prý tam byl Tomino z Radečků! No teda, co nám to zatajily? Chceme se tam znovu vrátit na konec mše, abychom zjistily, jestli to byl skutečně on, protože Lúca je toho mínění, že to on nebyl. A Káťa si myslí, že to on byl. Obejdeme kostel zezdola a vracíme se tam. Vtom volá vůdkyně. A zrovna ten dotyčný, Tomino, stojí venku na schodech a my nemůžeme kolem něj projít a ujistit se… Zmizí. Prostě odešel. Ještě chvíli jsme obdivovaly mši, mezitím zase sprchlo a pak jsme šly dál křížit město sem a tam.
A téma se nemění - Radečci. Vysvětlování, kdo je kdo, kdo na co hraje,…Prý jednou hráli i v tom kostele, který jsme navštívily (po pečlivém přezkoumání jsem zjistila,že to byl jiný kostel-pozn. Káti), a přišel tam celý Šumperk! To je dobrý, na to, že Šumperk má 30 tisíc obyvatel a ten kostelík je docela malý… A taky koukáme kolem, jestli nepotkáme žlutou větrovku (Tomina). Nedá nám to. Hlavně Kátě. A Lucce. Chodíme sem a tam. Procházíme kolem jiného kostelíka, naproti nám tři mladíci. Káťa zrovna vypráví o Míše. Nějakou příhodu - jak Káťa musela jít na gymplu gumovat nějakou lavici, když Míša měla v té třídě hodinu. Všechny ji posloucháme a smějeme se. Kluci projdou a Káťa nám oznámí: "Ten prostřední byl Přéma… Hraje na housle…" "Cože? A to nám říkáš až teď? Vždyť jsme si ho nestihly ani prohlídnout!" Jediný, co víme je, že měl deštník, protože ho měli všichni třiJ
Opět se vracíme, ale po druhé straně, s nadějí, že je ještě potkáme nebo někoho z nich…marně! Ale téma se nemění. Naopak, holky začnou vzpomínat na čarodky před rokem, jak s nimi chtěly navodit rozhovor v podnapilém stavu. Naše obličeje jsou plné smíchu. Ještě do toho přidá Káťa příhodu opět o své sestře, jak si rozbila na čarodky koleno. Ale už nikoho skutečně nepotkáme…
Zabočujeme do uliček, čteme jídelníčky, abychom se naladily na zítřek… Večerní procházku jsme ukončily, pustila se do nás zima. Ještě jsme probraly přezdívky - proč zrovna Tomino a vůbec všechny Tomáše, i VroubaJ
Jsme doma. A holky jdou vařit - vrtule se skořicí, cukrem a Grankem. To by se mohlo povést. Na tom se nedá přece nic zkazit, i když je u toho Lucka. Máme puštěné rádio. Písničky, zprávy, prostě pohoda… Po večeři si jdou holky čistit zuby, umýt kotlík…
Probíráme taneční, polonézy, účesy, partnery… Jak to vypadá, dneska to nezapíchneme zase tak brzo. Ale i tak, jdeme si připravit lůžka. Na podlahu dáme celty, abychom měly něco měkkého pod sebou...a už to začíná - únava se začíná dostavovat! Na celty přijdou karimatky a spacáky. A my do nich. Ale dneska neuleháváme před osmou jako včera, to jsme se dneska vracely z procházky. Dneska je už skoro půl desátý!
Holky usnou hned a to Lucka s Káťou chtěly jít ještě do města na nějakou diskotéku. Prý tam mají sraz s Radečky:) Mně to moc usnout nejde… Možná je to tím, že jsem u kraje a tomu kraji jsou nejblíž naše boty… Jsou cítit po celé místnosti, u mě ale nejvíc… Ale nakonec se podaří usnout i mně. Ještě aby ne, dneska jsme totiž překonaly stovku. Už jsme ušly přes 100km!!!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama