Červen 2007

Shannon schůzka

29. června 2007 v 19:54 | Žirafa |  Poštolky a Kráčmerky
Po roce plném aktivit si určitě zasloužíme odpočinek. A právě tato chvíle přišla na naší poslední schůzce...
...atmosféra a vůně svíček, sypaného čaje a k tomu skupina Shannon hrající irskou a keltskou muziku...
...a malování mandal...
...prostě hodinka pohody, oddychu, relaxace...

Ub(i)ytí v Jesenických horách-poslední část (1/2)

27. června 2007 v 7:52 | Žirafa |  Letní opojení...
Na prázdniny vám přinášíme poslední díl z putování po Jeseníkách... Ale netruchlete, již začátkem srpna se vydáváme za dalším dobrodružstvím, ze kterého deník chybět nebude... Tak se těště na další vyprávění, tentokrát z hor Orlických...
PONDĚLÍ, 14.8.2006
Na bylinkách bez Lucky
Jsem brzo vzhůru. A protože nemám co dělat a spát se mi už nechce, vezmu si MP3, kterou jsme večer poslouchaly s Kamčou. Nohavica, to je teď náš favorit! A tak poslouchám a v duchu si pobrukuju. Do toho občas slyším Lucky nadechnutí s výdechem v podobě "Hmmm", takový roztomilý. A Káti pochrupávání. A taky občasné obracení se všech a rány podlahy při tom.
Už je vzhůru i Kamča. Nabízím jí MP3 a ona neodmítá. Hned si hledá Přítele. A Káťa vedle ní a Lucka na kraji pořád spokojeně spí. Že je to tak dlouho baví?! Kdyby jen věděly, že jsem je natočila na video… Kamča už se nudí. Už ji nebaví ani Nohavica. Nejradši by stávala stejně jako já. Tak se spolu bavíme. Šeptem! Lucka zvedne hlavu a Kamča jí řekne: "Je třičtvrtě na devět, už nespi!" Ne, jenže ona na nás jen vyplázne jazyk, otočí se na druhý bok a spí dál… A tak Kamča přes ní jde alespoň na záchod. Obě dvě je obdivujeme v délce spaní. Kdyby to byl nějaký bobřík, tak ho mají hned…!
Už spí jen Káťa, Lúca neusnula… A tak vylézá ze spacáku a aktivně jde dělat čaj. Ještě musím vylovit sáčky z batohu, abychom neměly jen horkou vodu. Naštěstí jsem je nehledala dlouho a tak nám Lúca udělala míchaný čaj -3+1 sáček. 3 stejný a 1 jiný. Ale na chuti to znát není. Káťa už je taky vzhůru!
Každá si vezmeme něco k jídlu, to, co jsme si včera nebo někdy jindy kupily. Pohoda. Sedíme u stolu! Píše vůdkyně: Nazdar, tak jak se spalo u skautů? Dneska už se na vás moc těším!!! Koupila jsem mamce sklenky na červené víno k svátku, tak jí to dámeJA jinak nic nového, dneska budu píct buchty s mamkouLNo, ale pro vásJTak si užijte poslední den, ahojky, J. (9:44:51). A přemýšlíme, jak to udělat s fotkami. Kde je budeme popisovat a hlavně v kolik. No, budeme to muset ještě dořešit.
Když Lucka vařila čaj, sepsaly jsme s Kamčou děkovný dopis Šumperačkám na ohořelý papír, se kterým si včera Lúca na chodbě vyhrála tak, že byl smrad z ohně a jeho uhasínání všude…No snad je to potěší, jako potěšily ony nás a třeba navštíví i naše stránky. Na konci dopisu totiž najdou i naši internetovou adresu… Ještě se tam všechny podepíšeme a můžeme to vyvěsit.
Co teď? Holky si prohlíží alba, která včera nestihla. Už máme zabaleno, jen to tu trochu poklidit. Stačí jen vzít koště. Stejně tady budou zase dál pokračovat ve stavění, takže vytírání se nevyplatí. Ale zatím se k úklidu moc nemáme. Ještě musíme jít složit plachtu do ping-pong místnosti. Ochotně se zvedne Káťa. Povedlo se! Tak teď už jen to zametání… Lúca jde vylít zbytek čaje a začíná se s úklidem, abychom potom všechno stíhaly. Chceme jít na íčko, do restaurace na oběd a pak ve 13:40 nám jede vlak… A ještě musíme prozvonit Ladu, aby si došla pro klíče. Vrhnu se po koštěti a začnu zametat, holky šly do ostatních kluboven sehnat lopatku. Přišly i se smetáčkem! Prozvonila jsem Ladu, abychom mohly vyrazit. Stěhujeme se ven, kde na ni počkáme. Ještě jednou poděkujeme za milé přijetí, rozloučíme se a vydáme se jinou cestou než včera k muzeu, kde sídlí i íčko.
Cestou probíráme noční výlet holek - už od včerejška mluvily o tom, že půjdou na nějakou piškotéku, za Radečkama. A taky tímto zdůvodňují jejich dlouhé polehávání a spaní. A Káťa prý pěkně vyváděla. Po dvou panácích začala tancovat kolem tyče…
Vrhneme se do íčka, všechny, i s krosnama. Točíme stojánkem s pohledy a vybíráme. Nakonec nejsem sama, kdo si nějaký ten pohled kupuje. I Káťa! Měli totiž Dlouhé Stráně - s nádržema! A na to se Káťa těšila dlouho!!! Tak, a jdeme hledat nějakou tu hospůdku.
Zakotvily jsme v té, co se mně a Kátě líbila nejvíc už včera. Zrovna otevřeli, takže moc lidí tam není. Koukáme na nabídku a je z čeho vybírat. Mají i menučka. Od 50 do 60Kč, polívka a pití 0,2l v ceně. To je slušná cena. Na tabuli je napsáno "dršťková", tak si myslíme, že to má být k menu. Polívku si dává jen Lúca, my ostatní si objednáme kuřecí na bylinkách s hranolkama a Lúca kuřecí s těstovinami. Vypadá to dobře, teda ta polívka pro Lucku. K dennímu menu byla totiž polívka zeleninová. Začaly jsme přemýšlet, jestli si ji dodatečně taky neobjednáme, ale přišlo by nám to celkem trapný, tak jsme čekaly na hlavní chod. Hospůdka se zaplnila docela rychle. V klidu a v pohodě jsme se najedly, ale stále nám zbývalo docela dost času.
Jdeme omrknout prázdný kostel. U kostela nikdo není, ani TominoL Sejdeme dolů do parčíku. Hned na první pohled nás zaujme strom. Košatý, rostlý tak, že se na něj dá vylézt. Teda zdá se to… Realita je horší. Sundáme batohy a chystáme se na další společné foto - na stromě. Nakonec jen Lucka vyleze na jednu z větví a my jsme kolem. "Hele, dětský houpačky a prolejzačky, jdem tam!" Kdo jiný by to mohl pronést než Lucka. Ale nám se to taky líbí. Vymýšlíme všelijaké pózy pro společná fota, hlavně Lúca, tu to baví nejvíc. Zbývá nám ještě něco přes hodinu, skoro dvě. Ale i přesto to v parku zabalíme. Před odchodem k nám přijde malý klučina, jestli bychom mu z mobilu nevytáhly SIMku. Ale ani nám se to nedaří. Odcházíme…. Zase jinudy. A už směrem k nádraží.
Dojdeme na Hlavní třídu, kolem muzea a za ním doprava. Zastavíme se až před pekárnou, kterou jsme si vyhlídly na nákup už včera. Před obchodem sundáme krosny, já s Kamčou jdeme dovnitř. A pak se vyměníme. A protože ještě pořád máme čas, sedneme si před obchodem ke stolečku a pochutnáváme si na dobrůtkách. A pak se rozhodneme ještě pro nanuka, teda kromě Lúcy. Za 35 minut nám jede vlak. Pomalu se přesunem na nádraží, koupíme lístek a jdeme se ještě na chvilku uvelebit na lavičky. Káťa na chvilku odejde - prý má rande, které si včera údajně domluvila. Ach ta Lucky fantazie! Pracuje na plný obrátky.
Hlásí náš vlak. Pro jistotu se ještě Káťa zeptá paní průvodčí a nasedáme. Bohužel, žádná kupéčka. Usadíme se tak, že se stěží vejdeme. Lucka pořád luští Sudoku, který si koupila v trafice, Káťa si pochutnává na nějaké dobrotě z pekárny a Kamča obdivuje a prohlíží si moje pohledy. Snad se už konečně vydáme na cestu…
Jedeme! Lucka luští, holky odpočívají a já nemůžu ani psát, protože vlak divně houpá ze strany na stranu a není tu zas až tak velké pohodlí.
Bludov, první zastávka. Přistoupí další lidé. A taky z prvního vagonu přestoupí paní průvodčí. Lucka dává Kamče Sudoku, ať si taky nějaký vyluští. Ona totiž právě jedno zkazila (míněno Lucka). Je to ta samá průvodčí, které se Káťa ptala. Sympatická. Skřípne lístek a milým hlasem pronese: "Tak v Hanušovicích, holky, jo?" My se usmějeme a přikývneme. To přeci víme!
Bludov lázně, stavíme. Naproti je palírna, která nás zaujme asi nejvíc…
Bohumín. A holky zase vypráví o Radečcích ze včerejší noci…a že je nemohly tolik vyčerpávat, proto přišly už tak brzo, ve dvě ráno.. No na to, že to večer zalomily jako prvníJ Ještě že mají tu fantazii, jinak by řeč stála…
Bartoňov. Kamča stále luští první Sudoku. Domlouváme se, v kolik zítra u Káti, abychom popsaly fotky. V deset!
Stavíme… Ruda nad Moravou! A přemýšlíme, jestli nám vůdkyně přepíše tento deník do čitelné podoby na počítači. Doufejme, že už bude mít dopsaný ten svůj deník - dárek pro Aleše!
Komnatka. Káťa telefonuje s tatínkem. Všichni se zajímají, v kolik se jejich ratolesti vrátíJ Kamča doluštila. Úspěšně!
Bohdíkov. Káťa už kouká ven, jestli alespoň tentokrát neuvidí pivovar Holba. Pomalu se blížíme do HanušovicJ A Lucka opět luští… A duo K+K řeší čočky versus brýle… Káťa začne radit Lúce, aby to měla rychleji vyluštěný a hlavně správněJ
Nový hrad na ceduli - 1km, Raškov stanice. Na Nový hrad jsme prý původně měly jít - na doporučení Radečků. Ale bavíme se o Luneticu, Lucka včera říkala, že je poslouchala…a já jí začnu zpívat Stékají po kapkách… protože se smála, až jí slzy vytryskly… A začaly jsme probírat telenovely.
Hanušovice - Holba. Další zastávka. Káťa opět zpestří. Pivovar má být někde v lesíku na kopci, ale zatím zase nic.
Hanušovice - přestup. Nevíme, jestli to bylo ono, ale možná jsme viděly i pivovar. Sedíme na zastávce, holky zase mlsají, pijí…a čekáme na další vlak. Tentokrát snad na rychlík! Teda určitě na rychlík. Měla by to být opět Klidná síla, se kterou bychom měly jet až do Hradce.
Naše Klidná síla přijíždí. Zvedáme se a hledáme vagón s kupéčky. 1.třída a kupé. Smůla. No, tak další vagon. Taky kupé! Ale plné. A další vagóny jsou normální. Tak jdeme do kupéček.

Ub(i)ytí v Jesenických horách-poslední část (2/2)

27. června 2007 v 7:51 | Žirafa |  Letní opojení...
Přisedneme do kupé k jedné paní. Taky sympatická. Po chvilce se začne ptát: "Vy jste byly pod širákem?" "No, na puťáku…" "No já jsem byla v Karlově Studánce, ale teda v lázních. Je to tam moc krásný. Jedna stezka hezčí než druhá!" A Káťa se rozpovídá o Dlouhých Stráních. A paní vypadá, že je docela i ráda, že už nesedí sama a má si s kým popovídat.
Vytáhneme jídlo. A Lucka touží po MP3, ale mně se ji nechce vytahovat. Je schovaná v druhé kapse, pod výborným višňový koláčem už od pohledu. Tak Lúca zatím zůstává u Sudoku. A paní si vytáhne taky nějakou knížku se Sudoku a luští. A nabídla nám, že nám klidně i nějakou křížovku vytrhne. Ale odmítáme, stejně bychom se na to nesoustředily. Lucka vytahuje müsli s jahodami. Káťa mizí na záchod. Müsli koluje a mizí. A my se těšíme na buchty, teda hlavně já. Doufáme, že mamča někde koupí kvasnice, že je ještě budou mít!
Je klid, nikdo nemluví. Luští se, jí se, odpočívá se. A vlak nestaví. Pan průvodčí tu byl hned na začátku. Káťa zrovna chtěla zavřít dveře, tak mu je zavřela úplně před nosem. Šel totiž z druhé strany, kam Káťa neviděla. A počasí se nemění - modrou oblohu se sluníčkem střídají tmavé mraky. A v dáli nejsou už žádné vysoké kopce, které jsme zdolávaly. Odjíždíme… A plánujeme příští rok. Kam? Prý moře…no nevím. A taky jsme usoudily, že nám letos chyběla nějaká hra, příště to musíme napravit a nějakou vymyslet. A tak klábosíme a klábosíme a Káťa nechává kolovat karamelky - s příchutí i bez.
První zastávka v Klidné síle - Dolní Lipka! A holky se vrací k tématu Alpy - jak a proč to Káťa odřekla…a řeší to, že nakonec vlastně Káťa jet mohla…Hony zase jednou něco popletl. Prostě a jednoduše 11.bod skautského zákona…
Kamča má důležitou funkci - sedí u okýnka a tak přes ni jdou všechny odpadky do koše. Zatím nám vychází vstříc a vše ochotně vyhazujeJ A celý den a vlastně i dny předchozí přemýšlíme o názvu deníku…
Teď jsme v Lichkově a Lúca šla zrovna před chvilkou na záchod. Měla štěstí, stihla to, takže nemusela trpět na záchodě celou tu dobu, co vlak stál na zastávce …
Název deníku vymyšlen! Ale horší to je s dnešním dnem .. Paní se ptá na název našeho vlaku a opět se dá do řeči. Je ze Šumavy, tak byla ráda, když jsme jí řekly, že jsme tam byly loni. A taky se zajímá o náš věk…a když se to celkově shrne, tipovala nás mladší. Až na Kamču. Najednou se rozpovídá a svých dcerách, že i když jim je 29 a 30, tak má o ně strach, když jedou na různé festivaly…
Další zastávka - Jablonné nad Orlicí. Ale už se nikdo moc nebaví, všechny jsme ubité Jesenickými kopci. Lucka si dává batoh nahoru, aby tu bylo více místa pro nohy. Já mám krosnu vedle sebe, Káťa na zemi a Kamča ji hodila nahoru ještě než jsme vyjely…
Lucka přizavře okno, které se samo pootevřelo a jde na chodbu. Kouká se z okýnka, samozřejmě z otevřeného. Kolem jsou louky,lesy… Káťa pomalu usíná, Kamča tiše sedí a taky kouká z okýnka, ale z kupé, takže zavřeného. Paní totiž nemá ráda průvan.
Letohrad. Vlak zpomaluje a zastavuje. Káťa usnula. Lucka se vrací do našeho kupé. Vzbudí Káťu, ale ta hned zase oči¨zavře…A zase otevře a už neusíná. S Kamčou se vydáváme hromadně na záchod a nalapat se čerstvého vzduchu. Holky se zase pouští do jídla - racio chlebíčky se sójou… A paní zřejmě usnula!
Stavíme - Žamberk. Tak tady vystupovala ta naše skautská kolegyně, když jsme náš puťák začínaly…
Písk! Rozjíždíme se! Paní vyndává vlastní zásoby a pouští se do jídla. A my řešíme Nohavicu a jestli náhodou v sobotu nepomáháme bourat tábor. Další zastávka! Ale ne ve stanici…prostě máme červenou. Tábor! Náš tábor! Probírá se naše kuchyň. Lúca si ji pochvaluje, Kamča na ni nadává - že ji někdy stavěla a byla to hrůza. Prý ale končí, že se bude dělat jiná. Lúce jí je líto, že prý je úplně dokonalá, že číslička sedí naprosto přesně. A Lúca taky vzpomíná na všechny tábory, na kterých byla, na to, kde se konaly…
Projely jsme po mostě nad Divokou Orlicí, zahlédla jsem chaty, kam jsme jako malé jezdily… A zastávka Potštejn! Vidíme i zříceninu. Tentokrát i Lúca, protože teď sedí s námi v kupé a ne na záchodě. A bavíme se o spaní. To je dobré téma - kde se nám spí dobře a kde ne, na táboře pod širákem - na to si Lúca nemohla ani vzpomenout…ach ta paměť! Kdyby na tom byla takhle špatně i s fantazií, tak nevím, nevím…
Stojíme v Doudlebech nad Orlicí. Ještě třičtvrtě hoďky a budeme přesedat. Každou zastávkou jsme blíž a blíž domovu, a buchtám! Lucka nás opustila - volání přírody si ji vyžádalo, tak i ona musela navštívit toaletu. Káťa ji zasponzorovala papírovými kapesníčky.
Kostelec nad Orlicí. Opět stojíme našikmo. Před touto zastávkou se zrovna Kamča ptala, v jaké stanici jsme stály našikmo. Našla jsem to v deníku a hned nato jsme v ní zastavily… A stále přemýšlíme nad názvem dnešního dne. S Káťou navrhujeme Na bylinkách bez Lucky, ale holky nereagují… A nakonec to odsouhlasily před zastávkou Častolovice. Káťa ještě sice navrhovala Šedý stíny - nám hned bylo jasný, že to bude něco od Radečků a na to Lúca: "Napiš tam radši to Na bylinkách…"
Stavíme čím dál tím častěji. Už zase. Tentokrát v Týništi nad Orlicí. Lúca s Káťou probírají muziku. A Radečky. Káťu prý uklidňují… Na táboře prý měla krizi. Chudák. Ale na jídle to naštěstí znát nebyloJ…
Jíme racio chlebíčky a bavíme se o zbývajících plánech na prázdniny. Prý pochod Ještěd - Turnov, kola na Čertoryji, lanový centrum… Ale u ničeho není termín jasný. To je ve hvězdách… A když už se namítlo téma lanové centrum, tak se u toho zůstalo. Káťa vypráví zážitky z lanového centra z Prahy, Kamča byla na Čertoryjích… Paní do toho dobrovolně otvírá okno. Super nápad!
Okno se zavírá, my se rozjíždíme. Třebechovice pod Orebem, tak to už brzo budeme vystupovat. Teda přestupovat do posledního vlaku. ,,A jdeme na autobus", projde kolem nás průvodčí. "Jsme v Hradci". Usmějeme se, přikývneme a my sobě dodáme: "My jdeme na mašinku…"
Vylezeme na druhém nástupišti a jdeme do haly. Na ceduli se rozsvítí směr Liberec z druhého nástupiště, třetí kolej. Takže jsme tam teoreticky mohly počkat, ale kdo by to byl tušil. Blíží se rychlík z Pardubic! To je ten náš.
Kupé jsou plná a tak nasedáme do "normálního" vagonu. Káťa sedí přes uličku. Všude je plno. Alespoň že sedíme… Zase se pouštíme do jídla. A probíráme paní z předchozího vlaku - 2 paštiky k 1 rohlíku… a navazujeme na Evičku. Na táboře taky snědla hodně paštik.
Cesta z Hradce je známá, nebaví mě psát zastávky. Jedeme přes Jaroměř. A konečně jíme müsli od vůdkyně… Ale jíme ho jen já a Kamča. Slečna, u které jsme seděly, odchází. Tak už sedíme zase všechny pohromadě. A Káťa se přidává i v jídle…
Stojíme ve Dvoře, podle Lucky. Na ceduli totiž nevidíme. Ale má pravdu. Lucka je prostě génius… Už i Káťa odkládá mysli, jsme plné. A přitom ho v dóze ještě je… Kdyby nás viděla vůdkyně… Beru zpět, Káťa se do něj opět pustila (do toho müsli).
Vidíme Janské Lázně z dálky a údajně i Sněžku v mlze. Teda spíš v mracích… A když jsme opět u těch kopců, tak se holky baví o lyžování. Kam kdo jezdí, kde je to nejlepší…
Stará Paka. A holky se baví o úrazech na lyžích. Lucka mluví opět o Alpách s prvákama! A probírají styly lyžování…kdo co umí, výřezy lyží…no já se v tom nevyznám, takže jen tiše poslouchám…
Hurá! Semily! Už jsme kousek od domova. A müsli pomalu dochází! Jen aby nám zbyla místečka na buchtu…
Jedeme podél Jizery…a už jsme v Brodě. Ani to moc dlouho netrvaloJ A obloha se zatahuje. Na Malé Skále už začíná pomalu pršet. No jo, vracíme se domů, tak proč by nemohlo pršet…
Už se těšíme na rodiče a vůdkyni a Káťa domů na záchod!
Mamka nezklamala, přivezla buchty! Ještě teplý! S chutí se do nich pouštíme a loučíme se. Jako první odejde Lúca, pro kterou přijela mamča s Matýskem, pak Káťa s tatínkem, Kamča jde pěšky. Nechtěla, aby rodiče pro ni přijeli. A já jedu s mamkou a taťkou…
Tak končí naše týdenní putování po Jesenických horách…
A co na to účastnice?Jak to viděly …?
Káťa
Jeseníky hmmm… Třetí puťák… A byl úplně odlišný, jedinečný, překvapující... Den před odjezdem jsem měla takový blbý pocit, začal se u mě projevovat pocit strachu, který jsem si v těch předchozích neuvědomovala. Každopádně tato cesta nastražila mnoho úskalí, která se v těch minulých nevyskytla - nepřítomnost vůdkyně, kterou schvátila obludná nemoc a ta se přenesla i na Pavlu v průběhu cesty; mapa si nejspíš samovolně změnila měřítko a tak většina tras byla buď o pár kilometrů kratší (v lepším případě) nebo delší (v horším případě); pouze dvě noci jsme spaly ve volné přírodě (což i stačilo J); šly jsme na mši do kostela; nehrály jsme žádnou společenskou hru při cestě; potkaly jsme několik známých lidí (Přemka určitě a možná i Tomina); na nejvyšší horu Jeseníků jsme dorazily pouze ve třech, z čehož vyplývá, že na nejvyšší hory se chodí pouze ve třech - viz předešlé deníky:
Sněžka - Pavla, Jana, Káťa
Smrk - nikdo, bylo nás již více jak 3
Plechý - nikdo, bylo nás již více jak 3
Praděd - Kamča, Lenka, Káťa
Ale to neznamená, že jsme zcela odlišné od minulých let, samozřejmě jsme nezapomněly na "kochání" a polívky, které nám, starším, určitě velmi pomohly.
I když Jeseníky byly zvláštní, tak byly krásné a jsem strašně ráda, že jsme tu cestu uskutečnily a vypadá to, že budou další. Tak hlavně už žádné nemoci a hodně zdravíčka. Ať tu novou zelenou plachtu využijeme v plné délce a kapacitě.
Pavla
Do Jeseníků jsem se moc těšila. A když se člověk někam moc těší, nebývá to ono, respektive něco se pokazí. Na určitá místa Jeseníků mám už vzpomínky z dřívějška a xtěla jsem si je zase připomenout. Leč bohužel na svou oblíbenou Švýcárnu a Praděd jsem se s holkama nepodívala. Díky infekci jsem už třetí den ujížděla směr Turnov. Alespoň jsem si užila úžasný výstup na Šerák a Keprník.J Opět jsem si ověřila, že se na holky můžu spolehnout v každé situaci. Díky!
Kamča
Zvláštní, už je to přes půl roku, co jsme se vrátily z puťáku. Nebudu říkat, že na něj vzpomínám kudy chodím, ale je pravda, že to byla jedna z nejlepších skautských akcí, kde jsem kdy byla…
Musím říct, že moje první pocity byly hodně smíšený - už ráno, když jsem se dozvěděla, že Jana nepojede…to mě hodně zaskočilo a pak už jsem se jenom bálaJ - že holkám nebudu stačit, že budu odstrčená a nebudu si mít s kým povídat… no prostě že to bude hrozný. A nebylo. Nakonec se ukázalo, že holky jsou v pohodě a že jim stačím…J Jeseníky byly fakt krásný a i když nám počasí moc nepřálo, tak jsme prošly co se dalo. Samozřejmě byla velká škoda, že nás v průběhu musela opustit Pavla, ale s tím se asi opravdu nedalo nic dělat.
Takže až na moji hysterickou scénu v noci jsem si puťák fakt moc užila a už se těším na další…teda pokud mě holky vezmou…
Lúca
Znovu jsme dostaly za úkol ohodnotit proběhlý puťák. Letos to bylo v Jeseníkách. Všichni, kdož jste četli tento deník, jste o mně jistě pojali docela chybný úsudek. Ráda bych se tu zmínila o jistých korekcích, o které jsem žádala, ale bohužel mi nebylo vyhověno. Informace, které se tu objevily, byly občas neúplné či zkreslené.
Nejdříve bych se ráda vrátila k pojmu "navlhlá". Lavička byla navlhlá a má připomínka o mém navlhnutí byla ještě doplněna tím, že mám navlhlé oblečení, protože neustále poprchávalo, proto bych prosila - nedomýšlet.
Dále bych se ráda vrátila k úseku, kde se od nás oddělila Pavla a k použitému výrazu "divná Lucka". Mé rozčarování plynulo z toho, že byť je moje znalost mapy více než uspokojivá, tak jsem si nebyla jistá znalostí mapy ostatních dívek, a proto jsem pojala podezření, že jdou špatným směrem a že se nejspíše již nesetkáme. Tato obava ještě zesílila, když se mi dívky neozvaly.
Dále bych ráda reagovala na pasáž, která pojednává o mém kuchařském umění! Nemyslete si, že jsem tak veliké poleno, že ani kaši z pytlíku nedokážu připravit. Důvod byl trochu složitější. Jelikož jsem podobnou kaši nikdy nepřipravovala a na obalu chyběl jakýkoli popis přípravy, tak jsem musela značně improvizovat.... no, byl to hnus!!!:-)
A nyní bych přistoupila již k návštěvě Šumperku. Autorka se vysmívala mé snaze zdokonalit se v anglickém jazyku. Jen z tohoto důvodu jsem zabředla rozhovor s mluvící tabulí.
Dále pak prolejzačky. Projevené nadšení bylo zjevné u všech účastnic. Bohužel bylo jen moje nadšení vehementně popisované.
K sudoku bych se vrátila jen letmo. Můj neúspěch byl zajisté zapříčiněn nějakou tiskovou chybou, protože jinak si to nedovedu vysvětlit!:-)
A závěrem bych se zmínila o závisti autorky nad mým zdravým spánkem, který ji v již tak útlém věku opustil:-D
Žirafa
Co víc dodat? Veškeré mé pocity jste si už přečetli… Deník - tak jsem puťák viděla já. Ale pokud bych to měla shrnout - bylo to fajn, i v tomto malém počtu. Opět jsme se trošku porozhlédly po naší krásné republice a doufám, že v tom budeme pravidelně pokračovat…

Veselé loučení na konci června...

23. června 2007 v 12:23 | vůdkyně |  Stalo se...
Veselé loučení...
Proč loučení?
  • protože nám skončil další skautský rok...
Proč veselé?
  • protože se brzy uvidíme na táboře...
Ano, 22. června se konala poslední oddílová schůzka...sešly jsme se v hojném počtu...
První náš úkol byl pověsit prádlo...pečlivě nasbírat kolíčky, sebrat prádlo a pevně ho pověsit na šňůru...holky předvedly krásné výkony, ale přesto nakonec prádlo ne naší vinou zmoklo:(
Vytvářely jsme výjevy z táborového života...některé družiny předváděly nástup, jiné zpívání u ohně...Lasičky se zase pustily - uhodnete, co to vlastně předvádějí?
A tady všechny Chobotnice, které se dostavily na poslední schůzku...
Družinky:
  • Želvičky
  • Ještěrky
  • Myšky
  • Lasičky
A jejich vedení...
  • Poštolky
  • Kráčmerky
Vrcholem celé schůzky bylo otevření kasičky pro naši milou Jennifer...ještě Leonka hodí poslední penízek a můžeme otevírat...
A kolik penízků jsme v pokladničce objevily?
-----1754, 50 Kč-----
Děkujeme všem, kteří přispěli a přispívají, s takovou velkou pomocí budeme moci Jennifer po Vánocích poslat dalších 5000 Kč...
Přišla řada i na sladké odměny...nanukáče pro družinky...
...nechyběly ani bonbóny...
Děkujeme všem za účast...doufáme, že se vám letošní skautský rok líbil a už se moc těšíme na tábor, kdy se zase všichni společně uvidíme...
A vůbec...napište do komentářů, jaká akce v letošním roce vám udělala největší radost, co se vám nejvíc líbilo a co se naopak příliš nepovedlo...kam zase jet a co podniknout?
Krásné prázdniny všem milým Chobotnicím a jejich blízkým:)

A zase tu byl NOPOČERÁJ...

23. června 2007 v 12:10 | Žirafa a Jolina |  Stalo se...
Druhý ročník velké noční akce NOPOČERÁJ se konal 22. června...na cestu se vydalo šest nejodvážnějších členek oddílu + kamarádka Verunky...

TRASA
- Borek pod Troskami - Trosky - Nebákov - rozcestí U Přibyla - Věžák - Hrubá Skála - Valdštejn - Hlavatice - Turnov...

Cesta vlakem do Borku pod Troskami utekla rychle a tady už pochodujeme na Trosky...neprší, cesta je příjemná:)
Trosek jsme dosáhly brzy....ale čekat na západ slunce? To asi nepůjde, protože slunce ale opravdu vidět není...
...za to ale vidíme spoustu zajímavých mraků...to jsou ale úkazy na obloze...
Stavily jsme se na Nebáku na malém občerstvení v soukromé chatě:o) a můžeme pochodovat dál...začíná se stmívat, ta pravá atmosféra výletu teprve nastane...
Nejtáhlejší cestu - Věžák - Hrubá Skála - jsme zvládly rychlým tempem...potkaly jsme připité trampy, kteří mířili na Kost...ale my stále a pořád směr Turnov...malá přestávka (no, vy víte kde...)...čekáme, až na semaforu bude červená a my půjdeme dál...
Hurá! Valdštejn...déšť nás minul a my už jsme skoro v cíli cesty...čokoládové občerstvení na lavičkách...
Na Hlavatici je opět živo - stejně jako minulý rok...získáváme diplomy, kocháme se výhledem...
...a kolem jedné hodiny ranní uléháme do našich postelí...a kdo? No přeci Kamča, Jahůdka, Verunka, Anča, Lucka, Žirafa a Jana...
Nezapomeňte, zase za rok!!!

Poslední schůzka Myšek

23. června 2007 v 9:33 | Žirafa |  Myšky
V pátek 22.6.07 se Myšky rozloučily se skautským rokem. A na poslední schůzce samozřejmě nesmí chybět zhodnocení celého roku..
...nejdříve jsme své názory napsaly do naší kroniky...
..a poté došlo na vyhodnocení NEJVĚTŠÍ PISATELKY A NEJVĚTŠÍHO CHODCE...
...obojÍ vyhrála Domča, které ještě jednou velmi gratulujeme a všem ostatním patří velký dík za jejich účasti...
...každá Myška dostala jako pozornost uzlovačku a diplom...
KRÁSNÉ PRÁZDNINY A UŽ TEĎ SE NA VÁS TĚŠÍME PŘÍŠTÍ ROK...

A SAMOZŘEJMĚ SE TĚŠÍME I NA VAŠI ÚČAST NA TÁBOŘE....

Trosečníci u Trosek

10. června 2007 v 16:05 | Žirafa |  Stalo se...
8.6. 2007 jsme se vydaly na víkendovku pod stany na Svitačku. Vlakem jsme dojely do Borku a odtud jsme šly s batohama na zádech na tábořiště, kde jsme si postavili (pozn.dorazil Aleš) stany.
...pak jsme navštívili krávy pod Troskami a u ohně jsme si zazpívali pár písniček, zahráli hru se jmény a těšili jsme se na druhý den...
Brzo ráno po snídani jsme se vydaly (pozn.Aleš odjel) na výlet ve dvou skupinkách.
První s dohledem vůdkyně - Týna, Pája a Růža; druhá pod dohledem Žirafy - Ája, Klára, Kája a Lera...
Každá skupinka dostala mapu, papír s obodovanými místy a trasu si mělo každé družstvo zvolit samo. Po cestě družstva plnila různé úkoly, aby měla více "trosečníků" (penízků).
Družstvo 1:
...sváča na Dolech...
...sváča u vody...
Družstvo 2:
...nesení Áji - jeden z úkolů...
...Kost...
...v Plakánku na lávce...
Do tábora jsme dorazily déle, než bylo plánováno - až kolem páté hodiny.
Večer přijela Šárka, která přivezla buřtíky vuřtíky a později dorazil Aleš s třešněmi...
... jedno družstvo si na výletě připravilo písničku, kterou večer s úspěchem zazpívalo...
...když se setmělo, mohli jsme vyrazit na stezku odvahy,kterou pro nás připravily holky...
V neděli ráno, když bylo všechno sbaleno, jsme mohli vyrazit na Trosky...
...čas odjezdu se přiblížil...musíme do Borku...
PS: Protože nikdo nám nevěřil, že želva opravdu existuje a ani jedno družstvo ji nestihlo navštívit - tak tady je důkaz...

Ub(i)ytí v Jesenických horách - 5.díl

1. června 2007 v 17:58 | Žirafa |  Letní opojení...
NEDĚLE, 13.8.2006
O5 civilizace
Probouzíme se do velmi deštivého dne. V našem příbytku se nám přestává líbit - kapky deště jsou už i na naší straně. Není to chyba naší plachty, ale je to vina jednoho fyzikálního jevu - kondenzace - jednoduše jsme to vevnitř tak zadýchaly a venku se tak ochladilo, že páry, které vydechujeme, začaly kondenzovat, to si s nimi ještě vyřídíme! Začínáme balit. A řešit cestu, jak dál - pěškobusem nebo autobusem či vlakem? No nejdřív sbalíme a pak se uvidí. Chvílemi ten déšť i slábne, tak třeba úplně přestane. Jako v Červenohorským sedle. Tam taky ráno bylo ošklivo a pak - paráda, sluníčko!!! Zabalené baťohy s Kamčou jsme nechaly na lavičkách u záchodů a šly jsme skládat plachtu. Teda Lucka dorazila dýl, tak vzala jen celty a oznámila nám, že bude hnusně - psala Pavla, už večer - reagovala na naši zprávu, ale Lucka zapnula mobil až ráno… Tak to je supr, tiše závidím. Snad se počasí zlepší, ale deště hlásí a to intenzivní po celé ČR, klidnou noc vám přeje Pavla a Jessy (20:08:46) Pršelo, ale ustávalo to. Daly jsme si chlebíky s paštikou a pomazánkovým máslem. Mezitím mi volala Šumperačka a dala nám číslo na Ladu - na tu, co nám má přijít otevřít jejich klubovnu… Potom, co si Káťa nakapala kapky, jsme vyrazily.
Paní z recepce nám poradila menší zkratku, ale moc si s ní jistá nebyla. Tak se raději budeme držet mapy. Ta je jistější! Bály jsme se jít přímo od kempu nahoru - co kdybychom na tu modrou nenarazily?! Když si paní recepční s tím taky nebyla moc jistá… Takže jdeme proti proudu Losinky na začátek zámeckého parku a tam se vrhneme po modré značce do kopce. Po ránu toho bylo na nás moc - funěly jsme… Ale kopec byl vystřídán rovinkou, mírným klesáním a opět kopcem. Začalo pršet. Mlha před námi, pod námi… Jdeme po lesní cestičce vykládané kamínky, poměrně po rovince. Za zatáčkou ale značka z cesty uhnula do lesa. Opět stoupání. A opět mlha. Lesní cestička se mění na cestu s travnatým porostem. Vysoká, mokrá tráva, prostě hnus - na začátku cesty už být promočené…
Kuna. Normálně jsme viděly živou kunu! Sice před námi utekla na strom, ale pozorovaly jsme ji docela dlouho. Stoupání po zatáčkách pokračuje. A střídá se relativně suchá lesní cestička s cestičkou jdoucí vysokou morkou travou. Ale protože jsme holky silné, tak to přežívámeJ
Hurá, rozcestník! Na vrchol nějakého kopce s vyhlídkou opravdu nejdeme, i když to je jen kousek. My máme cíl jasný! Šumperk a před ním Městské Skály.
Konečně nastalo klesání. Na Samotu. Krásné to místo. Byl tam tábor - stožár a tee-peečový tyče ještě stojí. My však za mrholení pokračujeme do Rejchartic. Kousek od autobusové zastávky dáváme s Kamčou pauzu - bolí nás záda. Odhodíme batohy na mokrou zem. Lúca s Káťou si je nechají na zádech, aby je neměly mokrý…
Dojdeme na hlavní silnici k rozcestí. Konečně žlutá! Na tu se musíme napojit. U jednoho domečku zabočíme doprava na louku. Co to naše oči nevidí…? Jdeme přes pastvu krav. Vejdeme dovnitř, dáváme si pozor, abychom si z tohoto výběhu neodnesly nějaký dáreček na podrážce, ale hned se zarazíme, krávy tam jsou i v tomto nečase. A nejen krávy, ale i býk! A to se zrovna dvakrát nezamlouvá hlavně Lucce, kterou asi nepřesvědčíme o kamarádství býka a tak jdeme zpět. Máme v plánu se u jednoho domu zeptat, čí to je a jestli nás někdo nechce převést či nám nedoporučí nějakou jinou cestu… Nikdo nám neotvírá. Nevadí, nevzdáváme se, u domu u silnice je venku nějaký pán. Káťa se začne vyptávat. "No tady po silnici a u posledního domu doprava do lesa." Lepší cestu nám poradit nemohl, vedla podél ohrady pro krávy. To by nám ani nevadilo, ale ten pruďák!
Kopec se táhl, stoupání bylo krkolomné, ale vyšly jsme na nějaké cestě… Jdu ji prozkoumat směrem dolů, jestli náhodou neuvidím žlutou značku. Vrátím se bez úspěchu. Mezitím se na cestu vyšplhala i Lucka s Káťou a studovaly mapu. "Jdeme nahoru!" "Už ne, já už nechci do kopce!" prohlašuju. A myslím,že si to přejí i ostatní. Hned po první zatáčce narazíme na žlutou! To je dobré znamení. I počasí se zlepšuje a občas vykukuje i sluníčko! S Kamčou se držíme vpředu, holky kousek za námi. Najednou na nás zavolají jednohlasem: "Modro!" Slunce se probudilo. No mělo na čase. "Jestli jsme v prudký zatáčce, tak jsme tak 200m od rozcestí," přidává další optimistickou zprávu Lucka. A měla pravdu! Jsme na rozcestí Nad Skalami. A žlutou měníme za zelenou. Už jen kousek a budeme na Městských Skalách, o kterých zpívá skupina O5 a Radeček v jedné své písničce. Káťa nám ji hned ráno, když jsme vyšly, zarecitovala…
Procházíme kolem nějakých skal, ale nebyly to ony. "Musí tam být altánek," seznamuje nás Káťa. Už jsou Skály na dohled, i s altánkem! Vlezeme do něj, vytáhneme vrcholovou knížku a Káťa udělá zápis, ve kterém recituje tu písničku a že díky tomu jsme ty Skály navštívily.
Počasí se už vyjasnilo, páří se z lesů. Akorát ten výhled…první, co nás zaujalo, byla skládkaL Chvilinku pobudeme, uděláme skupinovou fotku a pak postupně odcházíme. Čeká nás žebřík dolů a to nemůže ujít objektivu fotografa. Všechny jsme to ale zvládly na jedničku.
Klesáme. Ale jako romantickou procházku to nebereme. Zase začínáme rýpat do Káti kvůli Radečkům, jako celý den. Ona sama říká, že ten zápis do vrcholovky je jak puberťácký výlev, ale s tím už teď nic neudělá, protože do toho kopce se jí zpátky nechce… A nám taky ne!!!
Lesní cestička se napojí na silničku, pokračujeme po rovině, mírně klesáme. A jelikož sluníčko svítí po propršené noci a ránu, musíme udělat fotku, aby nám všichni záviděli krásné počasíJ. Každým krokem jsme blíž a blíž Šumperku. A tím víc se bavíme o Radečcích. A tím víc rejpeme do Káti. Chudák, občas mně jí je i líto… Ale hlavně, že se všechny bavíme. Projdeme kolem Nových domků, kolem Koliby a už se před námi otvírá pohled na město. Káťu už nebaví naše věčné popichy a tak začne držet bobříka mlčení. Děláme si z toho srandu a tak začneme držet bobříka taky. Ale kdo zná Lucku, tak mu musí být hned jasný, že to zase tak žhavý nebylo…
Už jsme tady! Prvního pána, kterého potkáme, se ptáme na Náměstí J. Zajíce. Poslal nás za fialovými paneláky doleva. Pro jistotu se ještě Kamča zeptá paní na balkoně barevného paneláku. "Hledáte skauty, že jo? Tak tady hned doleva a jakoby úhlopříčkou přes hřiště. Ten barák má oranžové orámování kolem oken!" Hned jsme to našly, posadily se na schody a já jsem napsala SMSku Ladě, že už jsme tady.
Po chvilce přijde mladá slečna a ukazuje nám jejich základnu. Mají všechno pohromadě. Procházíme tělocvičnou, ukazuje nám záchody a pak hned vystoupáme po schodech do prvního patra. Otevře jedny dveře - jejich klubovnu. Dá nám klíče, řekne, jaký je od jakých dveří a odchází. Jdeme ji vyprovodit a zároveň zamknout dveře. Ještě nám to Lada ukáže - mají na to svůj fígl…
Vrátíme se zpátky do klubovny a začneme mazat chleby sýrem a zbytkem pomazánkového másla. A prohlížíme si jejich fotoalba. A rozhodujeme se, co dál. No určitě tady nebudeme, půjdeme někam ven… Ještě před odchodem jdeme s Kamčou rozložit mokrou plachtu do ping-pong místnosti. Hned se udělá loužeJ
Jenže než se rozhoupeme, začne pršet. To tu dlouho nebylo. Ale i tak jdeme! Jsme tu poslední den, tak už můžeme klidně zmoknoutJ A láká nás česnečka…
Vyrážíme do města.
Město Šumperk bylo založeno "na zeleném drnu" někdy v letech 1269 - 1276, a to na rozsáhlém zeměpanském majetku, který tehdy zahrnoval převážnou část severní Moravy
Já mám na sobě kraťasy a bundu; Kamča, taky v kraťasech, ale s deštníkem a zbytek, tedy Lucka a Káťa se vyšňořily - rifle a svetr. Co kdybychom potkaly Radečky? Jdeme nějakou cestou, třeba někam dojdeme. Informační cedule nás zavede na nádraží. Ověříme si, že nám ten vlak zítra opravdu jede a jinou cestou, přes náměstí, se vracíme zpátky. Hledáme vhodnou hospodu pro dnešní polívku a pro zítřejší závěrečný oběd. Nakonec jsme skončily v hospodě kousek od klubovny. Ale za to měli česnečkuJ. Kromě Káti jsme si ji všechny objednaly a navíc něco k pití.
Z hospody se vydáváme ještě na nákup do Kauflandu, abychom si každá pořídila něco ke snídani a přikoupila nějakou tu mňamku a pití. Nákup zanecháme v klubově a protože je hezky, jdeme ještě ven. Tentokrát ani nezapomenu pohledy na poslání a hned je hodím do schránky.
Teď jdeme opačně. Město z druhé strany. Lucce a Kátě se zalíbí informační cedule, která mluví. Pouští si něco o Velkých Losinách, nádržích, Šumperku…a protože jim nestačilo mluvení v češtině, tak si to pouští i v angličtině. Zrovna šli kolem zřejmě nějací cizinci, protože se u té cedule taky zarazili a poslouchali. My jsme se vydaly dál - k radnici a tam jsme sešly ke kostelu.
Zrovna byla mše. Tiše jsme přihlížely a obdivovaly, jak jsou zde lidé pobožní. Plný kostel! Káťa vytáhne Lucku ven a něco si špitají. Nám to řeknou až později, když kostel opouštíme. Prý tam byl Tomino z Radečků! No teda, co nám to zatajily? Chceme se tam znovu vrátit na konec mše, abychom zjistily, jestli to byl skutečně on, protože Lúca je toho mínění, že to on nebyl. A Káťa si myslí, že to on byl. Obejdeme kostel zezdola a vracíme se tam. Vtom volá vůdkyně. A zrovna ten dotyčný, Tomino, stojí venku na schodech a my nemůžeme kolem něj projít a ujistit se… Zmizí. Prostě odešel. Ještě chvíli jsme obdivovaly mši, mezitím zase sprchlo a pak jsme šly dál křížit město sem a tam.
A téma se nemění - Radečci. Vysvětlování, kdo je kdo, kdo na co hraje,…Prý jednou hráli i v tom kostele, který jsme navštívily (po pečlivém přezkoumání jsem zjistila,že to byl jiný kostel-pozn. Káti), a přišel tam celý Šumperk! To je dobrý, na to, že Šumperk má 30 tisíc obyvatel a ten kostelík je docela malý… A taky koukáme kolem, jestli nepotkáme žlutou větrovku (Tomina). Nedá nám to. Hlavně Kátě. A Lucce. Chodíme sem a tam. Procházíme kolem jiného kostelíka, naproti nám tři mladíci. Káťa zrovna vypráví o Míše. Nějakou příhodu - jak Káťa musela jít na gymplu gumovat nějakou lavici, když Míša měla v té třídě hodinu. Všechny ji posloucháme a smějeme se. Kluci projdou a Káťa nám oznámí: "Ten prostřední byl Přéma… Hraje na housle…" "Cože? A to nám říkáš až teď? Vždyť jsme si ho nestihly ani prohlídnout!" Jediný, co víme je, že měl deštník, protože ho měli všichni třiJ
Opět se vracíme, ale po druhé straně, s nadějí, že je ještě potkáme nebo někoho z nich…marně! Ale téma se nemění. Naopak, holky začnou vzpomínat na čarodky před rokem, jak s nimi chtěly navodit rozhovor v podnapilém stavu. Naše obličeje jsou plné smíchu. Ještě do toho přidá Káťa příhodu opět o své sestře, jak si rozbila na čarodky koleno. Ale už nikoho skutečně nepotkáme…
Zabočujeme do uliček, čteme jídelníčky, abychom se naladily na zítřek… Večerní procházku jsme ukončily, pustila se do nás zima. Ještě jsme probraly přezdívky - proč zrovna Tomino a vůbec všechny Tomáše, i VroubaJ
Jsme doma. A holky jdou vařit - vrtule se skořicí, cukrem a Grankem. To by se mohlo povést. Na tom se nedá přece nic zkazit, i když je u toho Lucka. Máme puštěné rádio. Písničky, zprávy, prostě pohoda… Po večeři si jdou holky čistit zuby, umýt kotlík…
Probíráme taneční, polonézy, účesy, partnery… Jak to vypadá, dneska to nezapíchneme zase tak brzo. Ale i tak, jdeme si připravit lůžka. Na podlahu dáme celty, abychom měly něco měkkého pod sebou...a už to začíná - únava se začíná dostavovat! Na celty přijdou karimatky a spacáky. A my do nich. Ale dneska neuleháváme před osmou jako včera, to jsme se dneska vracely z procházky. Dneska je už skoro půl desátý!
Holky usnou hned a to Lucka s Káťou chtěly jít ještě do města na nějakou diskotéku. Prý tam mají sraz s Radečky:) Mně to moc usnout nejde… Možná je to tím, že jsem u kraje a tomu kraji jsou nejblíž naše boty… Jsou cítit po celé místnosti, u mě ale nejvíc… Ale nakonec se podaří usnout i mně. Ještě aby ne, dneska jsme totiž překonaly stovku. Už jsme ušly přes 100km!!!