Květen 2007

Květnové přespání Želviček

31. května 2007 v 8:50 | Pavla |  Želvičky
Z pátku 18. května na sobotu 19. května si Želvičky vyzkoušely přespání ve stanu.
Akci jsme zahájily pochodem kolem Jizery na Myšinu. Cestou jsme se zastavily u Boží vody, kterou některé z nás poprvé ochutnaly.
Na zahradě jsme si postavily stany a že nám to šlo:)
Pak jsme rozdělaly ohýnek...

....a opekly jsme si buřtíky...

Pak nás navštívila Jana s Alešem a Káťa, s kterými jsme si zahráli na schovku a na letadýlka, která měla velký úspěch!


Po klidném přespání nás ráno čekala chutná snídaně od maminek, bourání a balení stanů a příprava oběda. Samy jsme si uvařily česnekačku! A pak cesta domů..... a dovádění v Dolánkách na hřišti.

Zahájení turnovských trhů...

30. května 2007 v 16:16 | vůdkyně |  Stalo se...
Staročeské turnovské trhy...krásný poslední květnový víkend roku 2007...a skauti na zahájení v průvodu, který šel z náměstí až do parku...
Lidi přicházejí, řadí se do průvodu, koníci v čele...
A naše Chobotnice a Chobotničky v první řadě:) Eva Kordová průvod vedla...a zpívala a halekala široko daleko...
Celý průvod doprovázela hudební skupina...
Čelo průvodu - místostarosta Aleš Hozdecký, starostka Turnova Hana Maierová a uvaděčka Eva Kordová...skauti hned za nimi...:)
A ještě jedna fotka - tentokrát s paní starostkou...
A jak se vám letošní trhy líbily? Co jste si koupili? Jaká představení jste zhlédli? Jenom pište a pište...a snad za rok zase....

Postřehová schůzka Myšek

11. května 2007 v 16:37 | Žirafa |  Myšky
V pátek 11.5.2007 jsme na schůzce PROCVIČOVALY POSTŘEH... Čím a jak nám to šlo?
...na zahřátí jsme si zahrály NA HOUSENKY - první článek jedné housenky se snaží chytit poslední článek housenky druhé...
...potom jsme si zahrály NA ZLODĚJE - ten, kdo je uprostřed, se snaží dotknout se někoho, kdo drží provaz... Jenomže ten se rychle pustí a zase se zpátky chytí, aby provaz nespadl a zloděj neutekl...
...poslední postřehovou hrou bylo opět NA ZLODĚJE, ale v jiné podobě - dva drží konce provazu, na kterém je smyčka a ten třetí se snaží skrz smyčku prostrčit ruku a ukrást šišku...
...trochu oddychová hra - na tučňáky...
...a na závěr společné fotky - chybí nám jen Týna...

Zachraňování skřítka v Novém Boru

6. května 2007 v 20:12 | Róza a Kamča |  Ještěrky
Během 4.-6.5.2007 se uskutečnila speciální ještěrčí mise. Skřítek Boráček totiž ztratil perličky pro královnu a Ještěrky mu pomáhaly je najít a znovu navléci:-)
Zdlouhavé čekání na nádraží v Bakově... Čas si krátíme modelínou, omalovánkami, hrami,...
Jak si Ještěrky představují skřítky??
Když jsme se konečně dostaly do Nového Boru do klubovny tamních skautů, bylo asi půl deváté. Navečeřely jsme se, zahrály si nějaké hry, přečetly celou knížku Dobrodružství veverky Zrzečky a šly spát.
V sobotu ráno jsme si zabalily batohy a vydaly na na 7km dlouhou trasu. Na Sloup a zpět:-) Tento výlet nám zabral celý den... A není divu, protože program byl opravdu velice pestrý:-) Cestou Ještěrky sbíraly všemožné kytičky....
Na Sloupu jsme si zaplatily prohlídku (a bloudění) v hradních chodbičkách...
Po prohlídce jsme se zašly podívat i na Lesní divadlo, kde Ještěrky připravily pro radost všech návštěvníků 3 různá představení:-)
Večer (po vynikajících těstovinách s masovo-rajčatovou omáčkou a sýrem) nás přijela navštívit naše vůdkyně Jana s přítelem Alešem, který si hned získal srdce nejedné Ještěrky:-)
V neděli jsme si zkusily ještě navlíkání korálků od skřítka Boráčka, pochutnaly si na gulášové polévce, sbalily všechny svoje věci, zahrály si Mrkajícího vraha a vyrazily na nádraží...
Víkendovka se celkově povedla. Skřítka Boráčka jsme zachránily. Počasí se vydařilo (jako obvykle:-) )
P.S.1 Zuzanko, příště si zkus zabalit tak zhruba o polovinu menší batoh:-)
P.S. 2 Ještěrky, v batohu dejte místo věcem, které jsou napsány na lístečku ze schůzky:-) pak se totiž nemůže stát, že nemáte večeři na pátek,...

Ub(i)ytí v Jesenických horách - 4.díl

1. května 2007 v 15:27 | Žirafa |  Letní opojení...
SOBOTA, 12.8.2006
Do třetice čtvrtý den
Probouzíme se do slunečného rána. Všichni nám hrozili, že bude pršet a přitom je počasí čím dál tím lepší. Sluníčko prokukuje mezi větvemi. Jen aby to vydrželo! Všichni kolem mě ještě spí a já je zatím nechávám. Nikdo se moc dobře nevyspal. Snad to bude lepší dnes v kempu. Poslouchám zvuky lesa. Nějací ptáci se perou, v dáli teče nějaká říčka, občas projede nějaké auto a zdálo se mi, že jeden vůz projel i po naší turistické cestě. Ale snad nás neviděl, jsme dost vysoko. Lucka chtěla probudit v sedm, je osm a pořád spokojeně spí. Nejen ona, ale i Káťa a Kamča.
Tak, a už vstávat! Dlouho jsme spaly. Snídani vařit nebudeme, počkáme, až potkáme vhodný plácek, třeba nějaké lavičky… Zapakujeme se a slézáme z kopečka na cestu.. Škoda, šly jsme po rovince a najednou musíme do kopce a ještě ke všemu po silnici! Stoupáme jen 0,5km, takže to docela jde. Myslíme si, že Přemyslov bude nějaká vesnička a že tam najdeme třeba i stoleček s lavičkami a načepujeme si někde vodu. Smůla. Je to jenom rozcestí. Tak se vydáme naším směrem, po cyklostezce na Bukovice. Zahlédneme krásné klády a naše zadečky neodolají. Za slunečného počasí si dáváme chleby s pomazánkovým máslem. A libujeme si. Všichni hrozí deštěm a tady je takový vedro!
Stoupáme, rovinka, kocháme se, stoupáme a klesáme konečně lesní cestou, kterou vystřídá strašně dlouhá vesnická silnice. Uhýbáme ze značené cesty, abychom to měly kratší. Klesáme a probíráme Matese, Lucky mladšího bráchu. A všechno o něm - jak se těšil na jeho první tábor a jak to doma mamča zvládala, jak je chytrý, jakou má paměť… S rovinkou jsme změnily téma. Teda vlastně ani moc ne, začaly jsme probírat celkově prváky. Sásu, kterého máme všichni moc rádi a Habáska, který si prý na táborech prváky pěkně vykrmuje, jak si je tam hýčká. U kravína si dáváme malou pauzu . Bolí nás záda a nohy . A to už jsme dávno ve Velkých Losinách!
Směřujeme ke kostelu. Neodolám a mrknu dovnitř. Holky mě následují. Je tam skupinka lidí a jedna slečna zpívá a vybrnkává k tomu na kytaru. Zní to moc hezky. Ale my musíme jít hledat, kam dnes složíme hlavy. Jdeme docela dlouho podél potůčku, přes který je jedna lávka za druhou. Vypadá to docela pěkně, ale už nás to trochu začíná nudit. Z modré uhýbáme na zelenou. Vidíme dětský kolotoč. Jo, v Červenohorském sedle jsme viděly plakát - v papírně mají nějakou akci. Abychom se přesvědčily, že jdeme skutečně dobře, zeptáme se lidí: ,,Jo, tady je kemp u mlejna nebo u drogerie. Tady na můstku doleva, k papírně. A tam dolů. Naproti hotelu to je!" Dobrá, když to říkali, tak jdeme podle nich. Opustíme zelenou a… vidíme ten údajný kemp. Nám se to ale moc jako kemp nezdá a ani tam nemají dva stromy pro postavení naší sovy , tak se jinou cestou vrátíme na zelenou a pokračujeme opět podél říčky. Někdo mi volá… Sláva, vůdkyně! Ale ne ta naše, ze Šumperka! Dneska dostane klíče, tak se zajímá, v kolik tam zítra budeme, že přespání u nich není žádný problém. Ale ať se nelekneme, že to tam mají trochu jako pracoviště - dělají omítku či co! Super! Slíbila jsem, že se ještě ozveme, v kolik bychom tam tak zhruba byly… Ještě si dáme krátkou pauzičku na lavičce. Lucka zkoumá mapu a podle ní by měl náš kemp být ta louka za námi. Vůbec to tak ale nevypadá!
Po pár metrech se objevíme na parkovišti u zámku. Koukneme na mapu nástěnnou. A ještě se zeptáme lidí, co tam prodávají nějaké malované obrázky na skle. No, o tom kempu taky nic nevědí. Ale kousek odtud je kemp Losinka, tak ho zkusíme. Projdeme zámeckým parkem, málem vlezeme do záběru fotografovi, který fotí novomanžele… Bohužel, na fotce nebudemeL. A rozcestí. Paráda! Kousek je ta vesnice,ale my nesmíme přejít Losinku, to je ta říčka. Musíme ji mít stále po levici. Už kemp vidíme, nikde nikdo, prázdno... O to líp. Hlavně aby tady měli záchody a sprchy…
Jsme u vchodu, dveře recepce jsou zavřené. Lucka s Káťou se vydají za nějakým personálem, jak to mají napsané na dveřích, kdyby bylo náhodou zavřeno. Vrací se s mladou paní. Jdeme si ten dnešní nocleh zaplatit. 4 studentky + 1 stan. Celkem jsme za to daly 170Kč! Není to nějak málo? Proti tomu prvnímu kempu… Já si ještě koupím pohledy - musím, nebo teda spíš chci, jich ještě pár poslat… Ani nejdeme okouknout trávník a hledat místo, ale první místo, kam se vrhneme, jsou sprchy. Nejdřív se já vrhnu na záchod a pak se jdeme s Luckou sprchovat. Duo K+K hlídají venku baťohy. To je žůžo! Omyté, čisté, v páskáčích. Zatímco se holky po střídačce koupou, Lúca se vrhá do vaření. A já do psaní.
No dnešní oběd je výjimka - vaříme! Ani si nedáváme polívku, ani nemažeme chleby, ale vaříme kaši! Výjimečně ne krupicovou, ale ovesnou. Třetí kaše v pořadí. Škoda, že Lucka neodhadla množství vody. Je z toho cosi hodně tekutého, celkem bez chuti. Nepomohlo tomu ani dosypání zbytku kaše krupicové. Ještě že máme Granko, které tomu dává alespoň nějakou chuť kromě jablek a rozinek, které v kaši už byly a hrudek ze špatně rozmíchané krupicové kaše… Rozložily jsme celtu před lavičkami u záchodů a sprch, doprostřed jsme daly plný kotlík… Po chvíli řečí o kaši bez chuti odchází Lúca s kaší v puse od nás - něčím jsme ji rozesmály a ona nemohla polknout. A tak jsme se rozchechtaly všechny. Jak Káťa usoudila - už víme, čím Lúcu utišit - chvilka kliduJ. Poprvé jsme nedojedly, zbytek putoval do záchodu. To musela být podívaná na řídkou kaši…
Baťohy si necháváme na recepci. Paní je velmi ochotná. No snad neumře smrady z našich bot. Cítíme se velmi dobře, i když trošku hladově, ale jsme umyté, navoněné a tak můžeme vyrazit do civilizace! Míříme na zámek. Uvidíme, jestli nebude zrovna prohlídka.
Máme štěstí, je čtvrt na tři a v půlu je prohlídka. Koupíme si vstupenky a do půly čekáme na lavičkách před zámkem.
Zámek Velké Losiny - kolonizací ve 13. a počátkem 14. století se podstatně změnil obraz severní Moravy, která byla do této doby krajem rozsáhlých lesů, přecházejících v bažinaté louky kolem řeky Moravy a jejích přítoků. Někdy na sklonku druhé poloviny 13. století vznikla Ulrici villa, tj. Oldřichova ves (Ullersdorf), dnešní Velké Losiny, přirozené středisko oblasti na sever od města Šumperka
Přijde mladá průvodkyně a pouští nás na nádvoří.. Stojí tu podium! A na něm hráli někdy Radečci! Káťa s Luckou jsou velmi, ale velmi nadšené, mě s Kamčou to nějak nebere. Stoupáme do prvního poschodí, procházíme z jednoho pokoje do druhého. Buď v nich jsou obrazy, tapisérie nebo nábytek vykládaný želvovinou a hlavně slonovinou. Občas se slečna průvodkyně odmlčí, přeřekne, ale jinak to bylo dobrý. Holky stále obdivují pódium a když už je konec prohlídky, vrhnou se na něj a tak uděláme společnou fotku. Káťa si dokonce sedne na místo, kde obvykle hraje na basovou kytaru její oblíbenec Cibule…
Ze zámku vyrazíme do města. Zastavíme se u kiosku hned za zámkem, ale stejně se rozhodneme pro jiné místo. Jdeme opět podél Losinky, po mostě k ubytovacímu zařízení Mlýn a vlevo k občerstvení. Sedneme si dovnitř, dávají mistrovství v atletice… Dáváme si čaj, čokoládové kapučíno a Lucka s Káťou kafe. Sebereme cukry, abychom měly na těstoviny se skořicí. A jako chuťovku si každá dáme bramboráček. Paní se zeptáme na obchod - sháníme ještě něco k rýži - máme jen kukuřici. Paní nás posílá k lékárně, za ní má být obchůdek KUP ZDE.
Našly jsme ho a byly jsme úspěšné i v nakupování. Do rizota jsme koupily ještě hrášek a točeňák a pak ještě Veselou krávu, abychom měly ráno něco k namazání. Holky si nakoupí ještě nějaké dobroty. Teda Káťa nic, Kamča se konečně dočkala těch tatranek, na které se hrozně moc těšila a Lucka si koupí nějaké tyčky. Vracíme se zpátky do kempu. A jdeme celou cestu po zelený, už nebloudíme.
Na recepci si vyzvedneme krosny. Je tu svatba. Hudba hraje, svatebčané tancují a radují se. Nás ale čeká stavba. Máme to vymyšlený docela dobře, tak uvidíme, jestli to klapne. Kap. Kap. Kapy kap…začíná pršet. No potěš pán Bůh! Ráno bylo krásný sluníčko, pařák, a teď tohle! Postavíme úplně luxusní áčko, maxi místa pro všechny. A začíná být docela zima. Do města jsme vyrazily jen v kraťáscích a tílkách a teď aby se člověk pořádně nabalil. Pouštím mobil - pozdrav od babičky a dědy z Pardubic: Leni a kamarádky my vám přejeme pěkné počasí a hodně sil až do vytouženého cíle ahoj babi a děda (15:45:05).
Začínáme kuchtit - Kamča krájí točeňák a papriku, co nám tady Pavla nechala, Káťa jde do místní kuchyně poprosit o trošku soli. Nakonec nemusí až do kuchyně, protože u vedlejšího stanu ji mají takyJ. Nakrájeno, sehnáno. Všechno nám vychází. Teda až na to počasí, pěkně rychle se změnilo. Sedíme v áčku, vařič hned vedle venku. A vaří se a vaří se… Káťa ještě jako předkrm rozdává 70% čokoládu ze včerejška a pak ovocné karamelky. Tomu se prostě nedá odolat. Ale máme chuť i na rizoto. Snad se povede líp než kaše. Mohlo by, vaří Lucka s Káťou! A protože Káťa vařila dobře i na táboře, tak věříme v úspěch, i když tady postrádá Pavlu (na táboře vaří přece spolu). Během toho probíráme různá témata, drbeme. Prostě holky. A pršet nepřestává. Že by tu už byly ty slíbené silné deště? Ještě zítra nás čeká cesta do Šumperka a pak už jedeme domů… Ale počasí nebudeme řešit, stejně ho neovlivníme. Škoda, že nemáme s sebou žádnou hru. Lucku láká město, rostlina, zvíře…, ale jednak nemá papír a tužku a za druhý se k ní nikdo nepřidává. Tak si jen tak pobrukujeme, muzika ze svatby si asi dala chvilku pauzu.
Hotovo! Rizoto je dovařeno! Lúca slije vodu z rýže, přidá papriku - pálí, hrášek a salám. Vypadá to lákavě. Ještě si do toho přidáme trošku kari… Promícháme, aby všude bylo žluto…a s chutí se do toho vrháme. Déšť neustoupil, spíš zesiluje. Kamče z každé lžíce upadne pár zrníček rýže na Lucčin ručník. A za trest ta zrníčka musí sníst! No, byla to mňamka. Poprvé jsme neměly kaši. A snad už ji ani mít nebudeme. Podle plánu zítra bude konečně chleba, který Lucka včera koupila a k večeři budou těstoviny. Se skořicí a cukrem, který jsme schovávaly z každého posezení při čaji a kafíčku!!
Sedíme ve "stanu" a drbeme gympl . Bavíme se a probíráme maturitu - kdy, kdo, jak, z čeho. A divadlo, když chodí gympl společně s obchodnou… a jíme želatinová zvířátka. Nikomu se nechce vylézat. Leje! Ale na zuby budeme muset… proč jsou ty umývárky tak daleko? Přes celou louku… Alespoň že máme to pohodlí. Můžeme sedět, dotýkat se plachty a nic…neteče… A řešíme, že potřebujeme na záchod, ale nikomu se nechce… Nedivte se. Do toho nečasu… Ale asi budeme muset běžet. Ještě chvilku čekáme, snad to alespoň trošku zeslabí a my budeme moct v klidu jít na záchod. Bohužel se taková chvíle neobjevila a tak jsme to vzdaly, teda Lucka s Káťou se odhodlaly pro noční dešťovou spršku a zuby si vyčistit šly! Jsme ve spacácích. Pohodička. Déšť bubnuje na střechu plachty, krásně to uspává. Lucka se baví s Káťou, to je slyšet, ale o čem, to s Kamčou netušíme, není tomu přes bubnování rozumět.. K rozeznání je jen Lucky smích. Kamča usíná brzo. No není divu, po včerejší noci… Jsem otočená ven - do kopečka, abych na Kamču neklouzala a tím ji neutlačovala. Holky postupně taky usínají. Prší. Leje! Kapky se rozprsknou o plachtu a tak nás to vždy trochu osvěží. Jako kdybychom se nemylyJ. Všechny v klidu usneme. Tady se ani nemáme čeho bát, takže to usínání jde poměrně rychle. Když se probudím kolem půl dvanáctý, je klid. Neprší. V duchu se začnu radovat, že půjdeme pěšky do Šumperka… Znova se vzbudím se ve 4:10. Vše je jinak…už zase leje…ach joL. Myslím, že do konečného cíle našeho puťáku pojedeme autobusem…