Duben 2007

Šátkový sv. Jiří

26. dubna 2007 v 18:41 | Žirafa |  100 let skautingu
V úterý 24.4. jsme slavili den sv.Jiří!
Jak jste na tom byli vy? Vzali jste si šátek a vyrazili do ulic? Potkali jste skauty ve škole, ve městě....? Napište a hlasujte...

100 let skautingu v Praze

22. dubna 2007 v 20:00 | Šárka a Žirafa |  100 let skautingu
Tento víkend se vypravila část našeho oddílu na veliké oslavy skautingu do hlavního města Prahy. Počasí nám přálo a my jsme si oslavy opravdu užily.
Každý, kdo se akce zúčastnil, dostal šátek...
...buď žlutý...
..nebo fialový...
V pátek jsme se ubytovaly na ZŠ Stodůlky a jely jsme na Křižíkovu fontánu...

V sobotu jsme po výborné snídani vyrazily na Petřín.
Na rozhlednu jsme se bohužel nedostaly, ale za to jsme si pobloudily v bludišti a zasmály se našim postavám v zrcadlech.
Ač jsme nevystoupily na rozhlednu, přesto jsme se mohly pokochat krásným výhledem na Prahu.
Pak už jsme spěchaly na Staroměstské náměstí, kde probíhaly velkolepé oslavy. Navštívily jsme téměř všechny země, kde žijí skauti od Andory po Zimbabwe.
A nezapomněly jsme ani na kulturní program, který zahajovala Ewa Farná...
...a velký obdiv sklidili i bubeníci..
Z šátků všech zastoupených zemí jsme postupně skládali největší skautský šátek na světě.
..a konečný výsledek?
V neděli jsme ještě navštívily Národní muzeum a Staroměstskou věž.
A když se nachýlil čas odjezdu....
Už se těšíme na další oslavy :-)
A ještě bonus - šátek, který byl po celou dobu oslav na Petříně...

První jarní schůzka aneb jak se Želvičky loučily se zimou

22. dubna 2007 v 19:13 | Pavla |  Želvičky
První jarní schůzka Želviček
Výroba obrázků na sklo.
Dále jsme si samy vyrobily panenku Smrtku, která byla za doprovodu básničky vhozena do Jizery.
A tady uz Smrtka mizí v dáli....................

PIRÁTSKÝ VÝLET JEŠTĚREK 14.4.2007

14. dubna 2007 v 15:28 | kamca |  Stalo se...
Dnešní den byl jako stvořený pro výlet - krásné počasí, teplo jako v létě... V našem případě ovšem nešlo o jen tak ledajaký výlet! Byl to již v pořadí druhý pirátský výlet Ještěrek, tentokrát jsme zakončovaly celoroční hru na téma PIRÁTKY Z JIZERY. Ráno jsme se sešly na nádraží téměř v plném počtu a vydaly se směr Malá Skála. Odtud jsme se přes Drábovnu a Dolánky vrátily do Turnova a cestou jsme samozřejmě hrály spoustu her!
Zde je naše silná sestava...
Velice oblíbená hra byla "Na škvory" a tady je ukázkový výkon Uzlika...
Na co jsme potřebovaly to vejce??? No přece na kutálení:)
Ale taky na oběd! Boule se krmí výbornými míchanými vajíčky od kuchařky Rózy:)
Jedním z cílů výletu bylo vyhrabání naší PIRÁTSKÉ LISTINY
Výlet se velmi vydařil a myslím, že všechny Ještěrky byly spokojené...

Ub(i)ytí v Jesenických horách na pokračování - 3.díl

1. dubna 2007 v 18:18 | Žirafa
PÁTEK, 11.8.2006
Udělalo se nám jasno
Je něco kolem čtvrt na sedm. Pavla a Káťa jsou vzhůru určitě, Lúca a Kamča asi spí… Teda alespoň jsou zticha. Pavla rozmotává tu její nemocnou ruku a Káťa se hned zajímá, jak na tom je. No nic moc, nijak se to nezlepšilo, poznala jsem podle výrazu ve tváři. Jejich rozhovor končí, zalézají a usínají. Na to, že v noci byly vidět hvězdy, je teď pěkně ošklivo.
Je půl devátý, ale jen Kamča je vzhůru (se mnou). Možná lepší spát než vidět, jak je venku. Obloha bílá, žádná stopa modra a kouří se od pusy. No, to musí být docela zima… A výhled tím pádem taky moc nebude a to máme dneska na plánu Praděd. Už aby se holky vzbudily. Teplý čaj nás snad zahřeje…
Tak už jsme vzhůru všechny. Lúca vypráví své zážitky z noci - zdál se jí sen, že přišel Kosák s Machajdou a vysmívali se nám, že jsme vidět, teda jako ten náš přístřešek. A pak zase v klidu odešli pryč. A Pavla je opravdu odhodlaná odjet, už dnes. Začaly jí hnisat další dva prsty na druhé ruce. No a počasí? Zima a mlha před námi, mlha za námi. Jediný, co vidíme, je budova Červenohorského sedla, nic víc a ta se za chvíli taky potopí do mlhy. Žádný kopec… Alespoň neuvidíme, co nás čeká… I když podle mapy, Pavly a Kamči, které tu už kdysi byly, by to mělo být celkem po hřebenovce. Necháme se překvapit, jak to ve skutečnosti bude.
Je rozhodnuto, všichni jdeme zpátky do Sedla - na horskou službu a pak do krámu nakoupit společné zásoby. Přijde zpráva od vůdkyně - je doma, na počítači, nudí se, tak nás zahlcuje zprávami…: Nazdar. Tak jak dneska šlapete? Doufám, že neprší, tady pršelo celou noc!!! Jinak jsem už skoro zdravá, dobírám prášky a jinak vám píšuJTak se mějte krásně, ahojky, J. (9:21:50). Na horské službě zastihneme jen jednoho, celkem sympatického muže. A na ruku říká jen jedno: ,,Já vám to můžu maximálně vyčistit a zase obvázat, nic víc. Ale jestli vám to hnisá, tak si s tím sjeďte. Nejblíž to je do Jeseníku." Co teď? Stojíme před samoobsluhou, Pavla jede domů. Teda zatím jen do Jeseníku. A Lucka s ní jako doprovod, jen teda do Jeseníku, pak nám půjde naproti. Naposledy mrkneme do mapy, kde bychom se potom s Lúcou sešly. Holky odchází na zastávku, my jdeme koupit rohlíky a pak Káťa přišla s dobrým nápadem - vyčistit si zuby! Jde první, já s Kamčou ještě venku snídáme. Pak se vyměníme. No, na záchodech není pitná voda. Je to znát, je taková divně bílá.
V deset se vydáváme na cestu. Mlha ustupuje, pak se zase přibližuje…pořád dokola. Ale my se nevzdáváme. Když procházíme pod vleky a po sjezdovkách, holky neodolají tématu - lyže, snowboard…, což já se moc nechytám. Po chvíli odbočujeme z cesty na lesní cestičku, lávka ze dřeva, paráda. A hele, Klínovec! To už máme docela velký kus cesty za sebou. Příjemná cesta pokračuje, je po rovince. A výhled na hory se občas naskytne taky. Dlouhé Stráně máme jako na dlani. Malé klesání následuje docela prudké stoupání. Potkáváme lidi. Říkám: ,,Hele, čundráci, kámoši…" A Kamča se rozesměje. Co to? Když lidé prošli, Kamča nám podala vysvětlení: ,,No, víš, já ti rozuměla čůráci…" Nahoře zkoumáme mapu, kde bychom asi tak mohly být, já se převlékám z dlouhých kalhot do tříčtvrťáků. Pouštím mobil - vůdkyně opět zdraví: Ahojky, tak jsem vám našla dva vlaky, ten první by neměl cenu, bylo by asi 7 přestupů, ten druhý je z Jeseníku v 13.23, v Hradci 16.59, odjezd z Hradce 17.21 zrovna do Turnova, v Turnově 19.15JTak když Pavla pojede domů, ať dá vědět, může se o víkendu stavitJA pokecáme…jo, v tom úzkém kruhu promluvte o tom, zda jezdit s druháky na víkendovky. Já jsem celkem pro…a potom, kam jet na zahajovací akci, možná bych vynechala Prahu a jela třeba do Dvora do ZOO, nebo znova do Prahy do ZOO. Díky, J. (9:57:27) Po pár metrech je u dřevěné lávky rozcestník. Jsme na Malém Jezerníku. Už jen 2km na Švýcárnu! No a co naše oči nevidí? Krásný krpál před námi. To snad ne! Potkáváme pár lidí, všichni plni elánu…aby ne, když jdou z kopce! Kopec to byl docela dlouhý a prudký, ale zjištění na jeho vrcholku bylo příjemné - už jen 0,5km na Švýcárnu.
Švýcárna - Na nejfrekventovanější části hlavní hřebenové trasy Jeseníků, mezi Červenohorským sedlem a nejvyšší horou Moravy - Pradědem, leží na svahu Malého Děda v nadmořské výšce 1 304 m jeden z nejstarších horských objektů v této oblasti, chata Švýcárna. Postavena byla již v r. 1887, avšak její historie sahá do mnohem hlubší minulosti. Švýcárna je ukázkovým příkladem přeměny pastevecké salaše na klasickou horskou chatu
Tam si dáme pauzu na odpočinek a na psaníJ. Už ji vidíme! Hurá! Ale je docela zima… Takže delší pauza se přesouvá na Praděd. Akorát si koupím pohledy a vezmu razítka, okoukneme ovečky, Káťa i záchod a jdeme dál, vždyť nám do vrcholu zbývá 2,5km. Jdeme po silničce mírně stoupající, obloha se opět chvílemi jasní, chvílemi je všude kolem mlha. ,,Už ho vidím!" řekne po nějaké době Káťa. Hurá! Je na dohled! Vůdkyně nám posílá potěšující zprávu: Nazdárek. Tak jsem obdržela foto od vašeho nového přítele, už je na blogu, už jsem mu napsala, ať tam napíše i komentář a napsalJ. A co Pavla? Jede domů? Mějte se hezky a pozdravuj, J. (12:09:14). Chvíli na to přijde další zpráva, od koho jiného než od vůdkyně: Nazdar, jak cestujete? Já už jsem skoro zdravá, no dneska jedu k Podkovákovi na tábor, chce slibové odznaky, chtějí slibovat a nemá jeLa večer asi půjdu do kinaJI když bych teda raděj byla s váma na cestách a psala cestovatelský deníček, co se dá dělat. A s Pavlou jsem nemluvila, takže nevím, jak jí je, ale asi dobře… Mějte se krásně a užívejte volnaJA kliduJVaše fotka zvýšila návštěvnost stránekJAHOJKY, J. (12:16:51). Tak jdeme. Chvílemi se začíná objevovat i modrá obloha! Dojdeme k rozcestí. Už jen 1km. Tak jdeme, polívka nás láká. Cestou ani moc
nemluvíme. Ženeme se za cílem!
Praděd - turistický spolek v Jeseníkách uvažoval o vybudování nějakého objektu na Pradědu záhy po svém vzniku v r. 1881. Narazil však na neochotu správy panství a tak v r. 1883 zbudoval u Tabulových skal aspoň malý kamenný otevřený přístřešek, který však potřebám turistů naprosto nevyhovoval a záhy byl opuštěn. Spolek poté nadlouho na podobné plány zapomněl, když se věnoval pro turisty důležitějším věcem (značení cest, stavba chat a rozhleden na menších kopcích)
V 13:07 jsme už v restauraci a objednáváme si polívky a čaj, čokoládu a Káťa nějaké kafíčko. Dobrota. Posíláme pozdravy do všech světových stran a časem nám přichází i odpovědi. Káťa psala Evičce, odpověď přišla v tu ránu: U nás je také pod mrakem, velice jsem na vás myslela a pohroužila jsem se do malby - jediné odreagování před smutkem po vás! Pak mi musíte vyprávět, papa Evička (13:38:05). Tak pěkně jsme se tu ohřály, ale musíme jít dál, čeká nás klesání někam do Dolin. Lucka volala Kátě, prý Pavla odjela domů. Jen jí to vyčistili… A Lucka prý pojede někam a pak nám půjde naproti… Ještě si chceme koupit pohledy a Kamča tatranky. Má na ně zálusk už pěkně dlouho… Jdeme ke kiosku. Tatranky nemají, Kamča je neúspěšná. Ale já úspěch mám - kupuji další pohledy do sbírky a dávám si na ně razítka. Ještě na chvíli si sedneme na lavičku vevnitř, já píšu pohledy, Káťa rozdělá výbornou čokoládu - 70% kakaa a tak mlsáme…
Udělalo se jasno. Mlha zmizela v dáli a nám se naskytuje pohled na modré nebe a hlavně na Dlouhé stráně, ze kterých je Káťa naprosto unešená . Pravda, trošku fouká, ale s tím jsme počítaly - oblékly jsme se do bund a fleecek a štrádujeme si to zpátky k rozcestí, kde se připojujeme na modrou, směrem k Divokému dolu. Jenom klesání. A lesní cestičkou - co víc si přát. Cestou jsme zavolaly vůdkyni, abychom ji obveselily a přiblížily děj naší výpravy. Občas si sedneme na lavičku a kocháme se Divokou Desnou. Uděláme společné foto na kamenech a pokračujeme v klesání. V Divokém Dole koukneme na vyhlídku a začneme probírat školu. Doslova gympl. Potkávám mladý pár. ,,Ahoj holky, kam jdete?" ,,Na Kouty." ,,Hmm, my na Červenou horu a k Vřesové studánce, tam budeme spát." S přáním šťastné cesty jsme se rozloučili a pokračovali dál každý svou cestou. Když jsme sešly blíž k říčce, daly jsme si pauzu a koukaly na kopce kolem nás. Ale moc dlouho odpočívat nemůžeme, musíme pokračovat. Za chvilku jsme stály na silnici. Sláva! Za chvilku bude Dolní nádrž na Dlouhých Stráních. Kátě píše Lucka: Ahoj, kde jste? Já jdu kousek od Dolní nádrže a už mi je trochu divný, že jsme se ještě nepotkaly! (16:00:44). Ani jí neodepisujeme - vždyť nádrž je jen 1km!
Máme pravdu, hned se s ní potkáváme. Tak Pavla odjela, Lucka přijela… A koupila společný zásoby - mléko, chleba, pomazánkový máslo. No na to, že ještě máme rohlíky od rána a chleba od včerejška, to jde… V zatáčce si dáváme pauzu. Lucka nám dá něco ze společných zásob, aby si ulevila. No jo, chleba - 2 půlky a mlíko. To se jí to teď bude pochodovat… A sluníčko stále svítí a do Koutů to je jen něco kolem 5km. A cestou potkáváme další čundráky (podle Kamči čů…y J). Cesta se táhne. A ještě ke všemu je stále po silnici. Chudinky naše nožičky, taky se jim to moc nezamlouvá, stejně jako nám. A je ticho. Nikdo se nebaví, jen občas se něco pronese. Kolem projíždějí auta a koukají, co jsme za výpravu… Jasno, které se udělalo, přetrvává i nadále. Alespoň že tak, to jediné nás může těšit. Lucka je totiž nějaká divná. Už od té doby, co jsme ji potkaly u Dolní nádrže, se s námi moc nebaví, je nějaká naštvaná. Všichni, teda všechny jsme se jí ptaly, co se stalo, že se tak chová, ale ona že prý je v pohodě. No nebudeme ji zbytečně dráždit…
Silnice se klikatí mezi kopci, podél Desný. Jednou ji přejdeme na druhý břeh, potom zase zpátky. Zdlouhavá cesta se blíží ke konci. Konečně civilizace! Domy. Hlavní silnice. Na chvilku zakotvíme v autobusové zastávce, abychom naplánovaly, co dál a udělaly fotku. Půjdeme na konec Koutů po modré a uvidíme, kde a kdy něco najdeme. Musíme jít zase po silnici, ach jo… Já jdu vepředu, za mnou hned Kamča, za ní s malým rozestupem Lucka a pak někde v dáli i Káťa. S Kamčou se uvelebíme v zastávce, abychom počkaly na holky. Lucka nás přejde jako by se nic nedělo. Káťa zastaví u nás. Lucka rozhodla za nás - jdeme po modrý, po který bychom šly, teda půjdeme i zítra… Lúca se ujala vedení a jak vypadá, nehodlá na nikoho čekat. Vystoupáme po silnici nahoru a hned uvidíme lesík. Březový háj. Zamlouvá se nám na první pohled, tak ho jdeme okouknout zblízka. Tady dneska budeme spát. Jen najít vhodné stromy.
Poměrně rychle jsme postavily přístřešek a pustily se do vaření. Krupicová kaše, stejně jako včera. Ale nám to nevadí. Sladká tečka za dnešním dnem. Akorát nám už nemá kdo vylízat kotlík…Jessy s Pavlou by touto dobou měly dorazit do Turnova… Lucka pořád leží nad mapou. A dokonce začíná s námi i trochu komunikovat. Sice v hlase je slyšet určité přemáhání… Snad se z toho vyspí a zítra už to bude naše stará mladá Lúca. Plánujeme, kde budeme spát v Šumperku. Sice to je poslední noc, ale nám se to zdá jako největší problém, protože u Radečka na zahradě to s největší pravděpodobností nevyjdeL. Do tohoto tématu nezasahuju. Pokaždé, když se řeší mapa, píšu deník a nevnímám, na čem se domlouvají. Pak jen koukám, kudy jdu. Ale je to dobrý, spolupráce fungujeJ. Ale tentokrát jsem dokonce postřehla, co je zítra v plánu - Velké Losiny.
Dneska byl krizový den - 3. v pořadí. Ale pro nás, kromě toho, že holky odjely, byl v pohodě. Jen aby nám vydrželo počasí. Prý má být o víkendu ošklivo. A víkend právě nastává… Holky mají nápad - co sehnat kontakt na skauty ze Šumperku!? Musí tam přece nějaké středisko být! Tak Kamča píše vůdkyni, ať mrkne na net. Uvidíme, jak bude úspěšná. Kdyby se jí podařilo sehnat nějaký kontakt, byl by problém zažehnán. A v klidu bychom si mohly prohlídnout i město, protože krosny by zůstaly v klubovně… Sedíme v a před přístřeškem, probíráme různé úrazy - uřízlé prsty, Lucčin pád z kola a vše se zdá být v pohodě. I Lucka! Akorát začíná být zima. Vůdkyně zjistila kontakty šumperských skautů! Poslala nám 4 čísla. Super! Doslova nám napsala: Nazdar. Vypadá to, že v Šumperku mají skauti základnu na adrese Náměstí Jana Zajíce 11. Tady jsou čísla na vůdkyně nebo vedoucí oddílů, měly by to být holky, 736……to je 1.D.O. a potom tři kontakty na holky z 3.D.O.:607……, potom 776…… a konečně 608…… . Dejte vědět, jestli uspějete! To už jste v Šumperku? A kam dál? Já myslela, že v Šumperku končíte? Pozdravuj všechny, ahojky, J. (19:23:39). Tak jí voláme - z reproduktoru, ať to slyší všichni. Ještě nám pošle jména k těm číslům, ať víme, s kým jinak máme tu čest… Ta je tak hodná, hned nám přišla další zpráva: Tak, to číslo na 736 je R…….. Hana, potom na 607 je to B……. Alena (vůdkyně toho 3.D.O.) a potom na 776 R……… Miroslava a 608 J…….. Hana. Tak nevím, co by bylo nejlepšíJJinak dopisuju táborový deník, sedím nad tím celý den, ale už to snad bude, asi až zítraJMějte se krásně, hezké sny, myslím na vásJJ. (19:31:43)
Pohodovou náladu naruší dva chlapíci. Kolem našeho stanoviště kácejí stromečky… Co teď? Budeme se stěhovat? Jsme na vážkách, co dál. Asi popojdeme někam dál, kde nás nikdo nebude obtěžovat, snad… Během minuty máme sbaleno. Myslíme si, že nás viděli a tak raději razíme dál. Je 19:40, když se vydáváme na cestu. A to jsme vůdkyni tvrdily, že už bydlíme…
Po stoupání po silnici následuje lesní cesta. Kolem jsou lesy. Vysoké stromy, takže je všechno vidět. Ale přece jen to riskneme - vylezeme do kopce a najdeme relativně vhodné místo. Je sice trochu z kopce, ale teď už nic lepšího nenajdeme. Rychle postavíme náš snad poslední přístřešek pro dnešní noc, vyndáme karimatky a napíšeme zprávu šumperkým skautkám. Ještě nám Lucka přečte zprávu od Pavly: Ahoj holčiny, už jsem doma. Ruka bolí, ale snad to brzo přejdeJMějte se krásně a doufám, že vám vše vychází. Pa Pavla a Jessy (19:36:22). Káťa s Kamčou se dobrovolně uvelebily na krajích, Lucka vedle Káti. Z toho vyplývá pořadí pro dnešní noc - Káťa-Lucka-já-Kamča. V půl desátý jsme už byly v pelíškách. Neprší. Jen občas něco spadne ze stromů na plachtu. Ale co to? Křup, křup, křup… Větvičky! Někdo nebo něco tady chodí! ,,Spíš?" otočí se na mě Kamča. ,,Ne." ,,Já se bojím…" Zvuky křupání se přibližují. Jednu chvíli je to slyšet víc na straně Káti, pak zase u Kamči… Křup, křup… Co by to mohlo být? ,,Holky, slyšíte to taky?" ptám se tiše ležících holek. ,,Jo, klid" řekne Lucka, ,,to nic není". ,,Tak se pojď vyměnit s Kamčou, celá se klepe strachy." Na to se Lucka jen otočí na druhý bok a snaží se usnout. Na to, že než jsme šly spát, bavily jsme se o přepadech a jediná Lucka by jela někoho přepadnout…hahahaha. My jsme se hned přiznaly, že bychom se bály. No, jak je vidět, u Lúcy to taky není zase tak žhavý. Zůstáváme vzhůru. Já si povídám s Kamčou, aby se tolik nebála, ale po každém zakřupnutí pronese to samý: ,,Ty jo, co to je? Ať to jde už pryč!" Koukám směrem ven - za Kamču, Kamča dovnitř - na nás. Snad to pomůže. Já už jsem celkem v klidu … Sice to pořád chodí kolem nás, ale tep se mi vrátil do normálu. Zapínám mobil, abychom zjistily, kolik je. 21:47. Na to, že jsme zalezly už v půl devátý… Snažíme se usnout. Kamča chvílemi zaleze celá do spacáku, zacpává si uši, ale pak se opět ptá: ,,Je to tady ještě?" ,,Jo, ale už jen z dáli" odpovím jí šeptem. Teď to ale bohužel zakřupalo jen kousek od nás… Ach jo, chudák Kamča, asi se moc nevyspí. Klepe se a tulí se. Alespoň nám v noci bude teploJ. ,,Nevíš, kolik je?" zeptá se po nějaké době. Ve spacáku nahmatám mobil, zapnu ho… ,,22:52." ,,Cože? Teprv? Já myslela, že už tak dvě hodiny!" prohlásí zklamaně Kamča. Děj se stále opakuje. Křup, křup… křupy křup, ozývá se chvilku zleva, chvilku zprava, chvilku zblízka a chvilku z dálky. A my stále nespíme. Teda nevím, jak Káťa, ale Lúca to už zapíchla… Ona večer říkala, že se spaním nemá problémy… ,,Kolik je hodin?" ptá se opět Kamča. ,,Chvilku počkej, jen najdu mobil…no, 0:09." To bude bezesná noc. Já už pomalu usínám, ale nechci Kamču nechávat samotnou vzhůru. Při každém křupnutí otevřu oči a koukám ven, jestli se tam něco neobjeví… Usínám, ani nevím jak a v kolik. Proberu se v 6:48, Kamča spí. Hurá! Tak přece jen usnula. Večer, než jsme šly spát, Luckaprohlásila, ať je s Kamčou v sedm vzbudíme, ať jsme brzo v Losinách a můžeme si je prohlídnout. Tak smůla. Nechávám Kamču vyspat. Probděla skoro celou noc. Káťa s tím souhlasí, takže se bude ještě spát. A Lúca spí celou dobu, občas vydá nějaký ten zvuk ze spaní. Nemyslím chrápání, ale takový vzdych…,,Hmmm…" O čem se jí asi zdá?

Kuřátka 2007

1. dubna 2007 v 10:09 | Šárka |  Stalo se...
I letos se náš oddíl zapojil do charitativní akce NA POMOC DĚTEM.
Letošní výtěžek akce POMOZTE DĚTEM je 13 454,50Kč!!!
Mockrát děkujeme všem, kteří přispěli...
To je ale pěkné hejno!
A pak hodní lidé přispívali a kuřátek ubývalo...
Kuřecí tým v celé své kráse. Holky díky moc za vaše dobré skutky !

Výlet Myšek a Lasiček

1. dubna 2007 v 10:06 | Lúca |  Stalo se...
V sobotu 31. 3. jsem vyrazily vlakem na Malou Skálu. Tam holky vybraly trasu a vyšly jsme směr Turnov.
Viděly jsme spoustu krásných míst.
Počasí nám přálo, tak bylo vidět na všechny strany.
Po cestě jsme taky hrály spoustu her.
Už se moc těšíme na další výpravu!