Březen 2007

Jak jsme plesali

26. března 2007 v 8:32 | Šárka |  Stalo se...
Tento pátek jsme se všichni z Ostrova a naši kamarádi sešli v Kacanovské sokolovně, abychom se společně pobavili.
Káťa s Terkou pózují u prodávání lístků.
To je ale hezký páreček!
Zaujati tancem...
Taktéž zaujati tancem :-)
Poznáte kdo je na obrázku a co provádí ?
Fantastické vystoupení Verči a jejího partnera jsem bohužel nestihla zachytit, neboť jsem byla natolik uchvácena jejich tancem, že jsem zapomněla fotit. Tímto se jim omlouvám a moooooooc děkuji za jejich čas. Už teď se těším na příští ples!

Cestovatelské deníky na prodej

23. března 2007 v 9:43 | Žirafa |  Naše adopce
Líbí se vám naše příběhy o putování po různých koutech České republiky? Nemáte čas na čtení deníků na internetu? Máme pro vás nabídku - deníky v tištěné podobě!!!
Můžete si u nás zakoupit všechny tři díly - 1. díl - 250kg v(po)horách, 2.díl - Malé a Drobné na Šumavě a 3.díl pod názvem Ub(i)ytí v Jesenických horách, obohacený o unikátní fotografie...
Cena jednoho dílu - 25Kč a více.....Výtěžek bude věnován na charitu - pro naši adoptovanou holčičku Jennifer!!!
Aktérky puťáků...
...foto z Krkonoš a Jizerek... (omluvte zhoršenou kvalitu, ale je to přefocená obyč. fotka)
...foto ze Šumavy...
...foto z Jeseníků...
Kdo by měl zájem, ať tady nechá vzkaz...a my mu deník po dohodě dodáme...

Ub(i)ytí v Jesenických horách na pokračování

16. března 2007 v 12:17 | Žirafa |  Letní opojení...
...2. díl z Cestovatelského deníku...
ČTVRTEK, 10.8.2006
Vašíček
Ráno. Postupně se probouzíme do nedeštivého dne. Vypadá to nadějně! Ale nikomu se nechce ze spacáku, takže ještě docela dlouho ležíme a vylezeme až kolem půl devátý. Pavla se vydá s kotlíkem pro vodu, holky na záchod a na zuby, já s Kamčou to necháváme až po snídani. Dáme vařit vodu (Lucka šikulka smontovala vařič). Postupně uklízíme naše stanoviště, balíme spacáky. Ke snídani jsme si daly přesnídávky, vánočku a čajík Maracuja s multivitaminem. Jessy dostala nějaké masíčko, ale asi jí to moc nestačilo, protože na vedlejším trávníčku objevila myšku a začala si pochutnávat na ní. No, tak vyrážíme. Je něco kolem 10 hodin, ještě vrátíme číslo 217, které jsme včera dostaly při ubytování. Píše nám, teda Pavle, vůdkyně - z internetu: Ahojky holčiny, tak jak to jde? Doufám, že neprší…já ležím a spím a čtu, to je tak všechno, ale stav se pomalu lepší. Co ta tvoje ruka? Co je s ní? Prosím, promluvte si tom předplatném na ty folkové koncerty v Turnově, jak je v tom i ten Nohavica, ať to můžeme ještě koupit…já asi budu chodit určitě, myslím, že Lucka taky říkala, že by to koupila, abychom seděly kdyžtak někde vedle sebe! Jinak se mějte moc hezky, moc se mi po vás stýská!!!Pozdravuj všechny a hlavně benjamínka! Ahojky,Jana (10:12)
Vracíme se na včerejší žlutou. Šerák 10km, Bobrovník 0,5km. Super. Po chvilce jsme u Bobrovníku. A cesta do kopce stále pokračuje. Vyjdeme na nějakou docela prudkou louku. Všechny jsme zpocené, zadýchané. Na vrcholku louky, při vstupu do lesa, si dáváme picí pauzu. No fuj, ta voda. Vždyť je z kuchyňky a tam psali, že je pitná! No budeme jim věřit. Tak, kopec je za námi. Dojdeme k rozcestníku. Ale ale. Miroslav 3km. Cože? Vždyť 3km to bylo už od křižovatky úplně na začátku trasy! Ale co, teď nás nečeká žádné stoupání, jdeme po cestě až na Javořík (704m n.m.). A protože jdeme skoro pořád po rovince, tak to jde rychle. Po půl dvanáctý jsme na Javoříku. Zde se cesty rozpojují.
Modrá vede dolů do údolí, my, které pokračujeme po žluté, se poženeme samozřejmě do kopce. Chvilka pauzy. Píšu deník, holky pročítají vrcholový deník, který má Klub českých turistů a Lúca jim ochotně píše SMSku, že jim deník došel, tak ať ho dojedou vyměnit, jak to slibují. Bohužel po bedlivějším prozkoumání zjišťujeme, že má deník ještě několik prázdných stran, protože nějaký velmi chytrý turista udělal zápis na úplně poslední stranu a tím všechny zmátl! Tak už asi vyrazíme, Šerák - 6km. No ještě zápis do vrcholového deníku a až potom můžeme jít dál. Čekají nás serpentiny. Ale zatím to nevypadá zase tak hrozně. Jdeme travnatým porostem, který je až po pas (ještě že nepršelo, jinak by z nás byli pěkní vodníciJ) , zatáčka doleva, doprava, doleva, doprava… A už jsme na Miroslavovi (800m n.m.). Ještě 1,5km na rozcestí Pod Strmým (879m n.m.). Tam bude další přestávka. Před tímto rozcestím potkáváme mladý pár sedící v lese. Mě a Kamču pozdraví s ,,Ahoj", tak my taky tak. A oni pokračují:,, To jdete až z kempu pěšky?" Přikývly jsme. ,,To jste rychlý." Tím náš rozhovor končí a my jdeme na rozcestí čekat na holky. Už jsme tu všechny. Za holkama jde i zmíněný pár. Hned se holek ptám, jestli se jich taky na něco ptali…A jelikož holky věděly, že jdou před nimi, tak mlčely… Ještě před výstupem proběhne krátké občerstvení, abychom nabraly sílu do největšího převýšení. No, tak vzhůru! Nahoře na hoře si dáme obídek. To je přeci dobrá motivace, ne?
Lucka s Káťou vyrazily o něco dřív - už jim byla zima na záda - zpocená bez batohu, to je něco… Starší manželé scházejí k rozcestníku. Vyptávám se, jestli je to velký krpál. ,,Ani ne, teď do kopce a pak jsou serpentiny. No a výhled, ten je úžasný. A kam jdete vy? No na Keprník? Tam je ještě lepší výhled - na všechny strany…" Tím nás namotivovali ještě víc! Tak hurá vzhůru! Zatáčka vlevo, vpravo, vlevo, vpravo… Podle Lucky (a jejího pochopení mapy) prý 4 zatáčky. Jenže bohužel počítala záhyby jen na jedné straně. Takže z jejího 4 čísla se vyklubalo minimálně 8! Když jsme procházely kolem zábradlí, dávaly jsme si pauzičky, když byl výhled, tak jsme se kochaly a všech turistů jdoucích směrem dolů jsme se ptaly, jak to je ještě daleko. Dvě starší paní nám řekly: ,,Jé, děvčata, to si ještě dáte…" Ale co, chtěly jsme sem, chtěly… Kdo by to byl řekl, ve dvě hodiny jsme byly na Šeráku!
Šerák- je nejzápadněji položený vrcholek horského masívu Hrubého Jeseníku. Pro svou snadnou přístupnost býval vítaným cílem turistů již od konce 19. století , přičemž jeho oblíbenost v průběhu let soustavně narůstala a trvá dodnes. Vrcholek hory leží v nadmořské výšce 1 351 m. Pod ním, na jeho východním úbočí, návštěvníky vítá nejstarší horská chata v Jeseníkách - chata Jiřího
Celé zpocené, hladové, ale spokojené, že převýšení je za námi. Sundáváme mokrá středisková trička, Lucka táborové a jdeme do něčeho suchého. Lidé kolem procházejí, celí svěží.. Aby ne, když si jeli lanovkou.
K obědu jsme si daly zbytky z domova a chleba se sýrem. Mňamka. A také jsme nezapomněly doplnit energii něčím sladkým… Pavla šla okouknout chatu. Mají otevřeno a venku je navíc kiosek. Tak jdeme tam. Ne ke kiosku, ale do hospody. Pavla to všechno zařídila, takže Jessinka nemusí zůstat sama venku a může se jít také ohřát! Láká nás něco teplého. Tak si objednáváme polívky, čaj a kapučína. Mňam mňam… A normální záchody, které hned využijeme i k převléknutí! A nesmí chybět pohledy. A razítka! Jeden z číšníků se s námi dává do řeči, i když má restauraci plnou lidí. Prostě nám nemůže odolat a hlavně Jessince, která spokojeně leží u Pavly v klíně a hlavu má položenou na stole. Je z toho tak vykolejený, že zapomněl zkasírovat Káťu, ale my jsme slušně vychované a tak ho na to upozorníme. Docela se nám tu zalíbilo, ale bohužel, ještě musíme jít dál…
Sice nohám se moc nechtělo, ale víme, že nás už nic tak hrozného nečeká. Zatím klesáme. A hele, kopec nahoru! Teda spíš jen kopeček, není to tak hrozný jako ten na Šerák. Náš další cíl je Keprník (1423m n.m.).
Keprník - jeden z méně exponovaných, ale o to krásnějších vrcholů Hrubého Jeseníku. Na vrcholové skále stojí žulová rozhledová růžice. Celkem pěkný přístup je po červené hřebenové trase Hrubého Jeseníku, která vede Národní přírodní rezervací Šerák-Keprník pro níž jsou charakteristické horské smrčiny pralesovitého charakteru a četná rašeliniště
Tam nezapomene na další společnou fotku. Výhled opravdu pěkný, až okouzlující. Všechno před námi, teda spíš pod námi. No a teď přijde klesání. Po celým dni si to rozhodně zasloužíme. Ne nadarmo se říká, že je lepší chůze do kopce než z kopce, ale co, sejdeme dolů a pak zase vylezeme nahoru. Vždyť to je jasný! Každou chvíli čekáme rozcestník. Klesání nás už moc nebaví, odnášejí to nohy. Já s Kamčou jdeme vpředu, jako skoro pořád. Holky jdou vzadu a prohlíží si Holba stezku, která je podél cesty. Na každé tabuli je nějaký příběh či pověst. Už vidíme rozcestník. Hurá, po takový době…! A sedí u něj nějaký pán a studuje mapu. Slušně ho pozdravíme a on nám odpoví a přidá k tomu:,,Kam jdete?" ,,No, do Sedla, tam chceme spát" odpoví Kamča. ,,Můžu vám poradit jednu chatu, je to asi 2 hodiny po vrstevnici. Je zavřená a má prosklenou verandu. Nikdo tam není. Jdu odtamtud." To už přichází i zbytek naší výpravy, tak jí říkáme, co a jak. Pán nám začne radit trasy a docela se s námi rozpovídá. Diví se, že jsme skautky. Toho využíváme a hned mu dáváme adresu na naše internetové stránky. A jak tak koukají všichni do map co nám radí, tak pak pronese: ,,Udělám dobrý skutek, já vám tu mapu dám. Tu vaši jsem nikdy neviděl, je to hrůza!" K rozcestí došla nějaká rodinka. Poprosíme je o foto s hodným pánem. A hodný pán vytáhne taky foťák a rodinka nás vyfotí ještě jednou. S poděkováním se všichni rozloučíme. Ještě nám pán řekl, ať si u studánky vezmeme vodu. Každý rok ji jezdí farář vysvěcovat.
Tak a zase jdeme do kopce. Ale je to mírné stoupání, krásný pohled kolem dokola, takže pohodička. Po chvilce jsme u studánky.
Vřesová studánka - jednou z nejstarších chat na hřebenech Hrubého Jeseníku a současně významným poutním místem byla Vřesová studánka, na hlavní hřebenové trase Jeseníků mezi Jiřího chatou na Šeráku a Červenohorským sedlem, těsně pod vrcholem Červené hory, v nadmořské výšce 1313 m. Minulost tohoto místa sahá až do 18. století, dnes je zde však jen holá planina. Po léta pouhého využívání podnikem RaJ musela být zdejší chata, sloužící téměř devadesát let, v srpnu 1988 stržena
Není divu, bylo to jen 1km od rozcestí! Kamče se k ní dolů nechce, tak já vezmu i její láhev a tu hroznou vodu z kempu jdu vyměnit za pramenitou. Ochutnávkou prošla… Nakonec ke mně Kamča přijde ještě s lahví od Pavly. A Káťa taky. Jen Lucce se nechtělo a zůstala nahoře.
Teď už bychom měly jen klesat, teda alespoň podle mapy. Vracíme se k Lucce a koho nepotkáme - pán, který nám daroval mapu. ,,Jdu si pro vodu", oznámil nám. Jo, měl totiž namířeno na druhou stranu, ale přeslazený čaj, který nám dole nabízel, mu asi došel. A k tomu přidal: ,,No, jestli jdete až do Šumperka a nemáte kde spát, můžete u mě. Bydlím sám v 3+1, teda s kocourem. Snad by se mi nepoprali (myslel Jessy a kocoura). Vemte si číslo a kdyby něco, tak se ozvěte." Tak jsem zapnula mobil a ze zdvořilosti jsem si to číslo zapsala. Ale nepočítáme s tím, že bychom přespání u něj uskutečnily. A tím, že nám dával číslo, tak už víme, že hodný pán se jmenuje Vašíček.
Cesta klesá tak, jak měla. Nic zajímavého. Ale Praděd se přibližuje! To je dobrý!!! Pomalu se dostáváme do Červenohorského sedla.
Červenohorské sedlo - celý areál na Červenohorském sedle se v současné době stal největším centrem turistického ruchu a lyžování v Jeseníkách a předstihl svým vybavením a kapacitou i tradiční střediska na Ovčárně (pod Pradědem) a Ramzovském sedle. Současně je výchozím bodem horských túr po Jeseníkách, a to i pro běžkaře. Turistické značky návštěvníky zavedou do všech koutů Hrubého Jeseníku - červená po 6 km stoupání k horské chatě Švýcárně a dále na Praděd. Opačným směrem pak k bývalému poutnímu místu na Vřesové studánce, Keprník a dále až k chatě Jiřího na Šeráku
A už začíná to samé téma kde přespíme. Uvelebíme se na lavičkách, vytáhneme vařič a pustíme se do krupicový kaše. Ani na Jessy jsme nezapomněly - vylízala kotlík! Byla to dobrota, to se musí uznat…taková kaše s Grankem.:-)
Holky okupily druhý stůl, ten, u kterého jsme jedly a plánují, co dál… Ale ne přespání, trasy na další den! Já jsem u stolu osiřela - zůstala jsem u něj jen s deníkem. A jak to vypadá, tak to tady brzo zabalíme a půjdeme hledat nocoviště… Tak ještě ne, všichni sedí kolem mapy a plánují. A naše nové zjištění - je tady docela zima!!! Hledání začíná…
První plány, že se uvelebíme u sjezdovky poblíž naší večeře, zamítáme. Páni dělníci, kteří tu pracují, budou pracovat asi dlouho a to by o naší sově věděli, což samozřejmě nechceme.
Jdeme tedy po červený, směrem ke Švýcárně, abychom to zítra měly případně blíž. Krásná autobusová zastávka, ale bohužel moc úspěchů nesklízí. Tak fajn. Boudičky u vleku. Káťa s Luckou jdou k dolení, Pavla rovně, já s Kamčou k hoření chatičce. Nikdo neuspěl. Co teď? Že by přece jen zastávka? Ne ne. Ještě jedna boudička, přímo u vleku. Sejdeme z červený na cestu k vleku. No, tady to vypadá obstojně, zkusíme to postavit tady. Zelenou plachtu připevníme k boudičce, celty dáme pod nás a může začít stěhování. Pořadí se ale mění. Lucka-Kamča-Pavla-Káťa-já! Pavla začne odmotávat obvaz z ruky. A jéje. Hnis. Všude po prstech. Brr. Mráz nám všem leze po zádech. No nedá se nic dělat, nebudeme riskovat. Pavla za doprovodu Káti se vydávají za horskou službou, aby Pavle pomohli. No, jsme zvědavé, co jim holky řeknou, až se zeptají, kde spíme… Asi jim neprozradí náš krásný útulek. Netrpělivě čekáme, kdy přijdou. A hlavně s čím přijdou. Pavlu to bolí už docela dlouho… A Jessy má strach, jestli se jí panička vrátí, i když zatím je docela v klidu u Lucky v náručí…a je hlazená. No komu by to nelíbilo… A k tomu všemu probíráme lékařská témata - kdo, kdy, co měl zlomené… Hurá, holky dorazily!!!! Jessy skáče radostí. A my skoro taky:-). Sice horská služba tam není, ale holky se stavily na hotelu a tak je Pavla ošetřená - prsty má zasypané Framykoinem. A Pavla začíná přemýšlet, že asi odjede dřív… No kéž by se jí to vyléčilo… A na spaní se jich prý ptali - tak spíme v lesíčku. A jedna pozitivní zpráva - náš přístřešek není vidět! No uvidíme, jestli si nás někdo nevšiml, jak pokukujeme a okukujeme místa…
Zalézáme. Ještě vyřešit, na jakou stranu dáme hlavy a na jakou nohy. Hlava u boudy, nohy u celty… Poslední úpravy a ….opravdu zalézáme. Ticho. Pavla ještě telefonuje s mamčou - hlavně kvůli tý ruce a mamča z toho dvakrát nadšená není. A my taky ne. Uvidíme, co to udělá do rána. Pavla je docela odhodlaná odjet, akorát neví, jestli si s námi dá Praděd nebo ne. Ráno se snad znova pokusí navštívit horskou službu, aby jí to alespoň vyčistili. Ticho… Telefonát ukončen. Je něco kolem deváté a my už ve spacácích a postupně usínáme. Občas jen zaslechneme projíždějící auto a šum plachty, protože a jelikož větřík je větřík…

Cesta po Mauritiu

4. března 2007 v 10:02 | Šárka |  100 let skautingu
Hned po brigádě náš program pokračoval dál. Děvčata se s chutí pustila do vaření oběda.
Lasičky společně s Jahůdkou vařily maso se zeleninovou omáčkou po mauritijsku a jako přílohu rýži se spoustou kari.
Myšky připravují lahodný salát z tropického ovoce. Jde jim to výtečně!
A toužebně očekávaný okamžik- podávání obou chodů.
Pak už přišla Evička s novým notebookem a teta Lenka, která začala své poutavé vyprávění ze tří a půl leté etapy svého života, který strávila na Mauritiu.
Připravené na cestu - chybí nám jen opalovací krém :-)
Týna v tradičních slavnostních šatech.
Prohlížíme svatební oznámení......dozvěděly jsme se spoustu nových věcí, za což tetě Lence moc děkujeme. Taky nás potěšily obrázky z Mauritiu, kterými si ozdobíme klubovnu.
Ještě jednou DĚKUJEME, bylo to fajn.

Hrabí a úklidová brigáda

4. března 2007 v 9:44 | Šárka |  Stalo se...
V sobotu jsme se sešly, abychom odstranily neposlušné listí z našich území. Zima se však znovu ozvala a trochu nás pozlobila čímsi mokrým padajícím z nebe přímo na nás.
Myšky, Lasičky a jediná zástupkyně všech nejmladších Zuzanka z Ještěrek byly velice houževnaté.
Úspěšný tandem Zuzanka a kamča.
Nepřízeň počasí jsme využily k opravdu důkladnému úklidu naší klubovny. To byl ale mazec! Umění však není uklidit, ale pořádek udržet!!!!
Na závěr uklidnění pro rodiče - špinavé nebyly jen vaše děti :-)
Děkuji všem, které neodradilo špatné počasí. Společnými silami jsme totiž všechno úspěšně zvládly!

Aprílová schůzka

3. března 2007 v 16:04 | Žirafa |  Myšky
V pátek 2.3.2007 nám moc na schůzce nepřálo počasí - déšť, sluníčko, déšť se sněhem,.... tak jsme zůstaly v klubovně... Mimo jiné jsme se pustily do výroby děvčátka...
A jak to všechno dopadlo? Protože jsme ji nestihly, Mauri byla dokončena v sobotu - po brigádě... (proto nejsou na fotce všechny členky, které se na výrobě podílely...)
A proč zrovna jméno Mauri???? Měly jsme za úkol vyrobit domorodou obyvatelku ostrova Mauritius:-)