Únor 2007

Putování po ostrově Mauritius

16. února 2007 v 16:41 | Žirafa |  Myšky
Putování za poznáním ostrova začalo už na jedné z předchozích schůzek, kde jsme se dozvěděly polohu ostrova, základní informace a jak vypadá vlajka...
Dnes už jsme chytřejší a víme něco málo z historie....
Nejdříve jsme musely podstoupit náročnou trasu - oběhnout celý Ostrov a tím jsme se rozdělily na posádky lodí...
...před startem
Kapitánky došly pro zápisníky a boj mohl začít. Nebojovaly jsem ani tak mezi sebou, jak se svými mozky. Jeden zástupce z každé lodi vyběhl, zapamatovala si co nejvíce slov a to pak nadiktoval své posádce. Tímto způsobem jsme získaly celou zprávu...
...Barča v zápalu boje...
A protože jsme se konečně sešly všechny, kromě Kačky, tak jsme toho využily na společnou fotku... (bohužel se Domča taky schovává...)
A co jsme se tedy zjistily z historie?
Už v 10. století věděli Arabové o existenci ostrova, ale ostrov zůstával neobydlený až do počátku 16. století, kdy se sem dostali první Evropané. Ostrov spravovali postupně 4 země a to Portugalsko, Holandsko, Francie a Anglie.
Ostrov objevil portugalský mořeplavec Pedro Mascarenhas, podle něhož je pojmenováno celé souostroví. Portugalci sem dovezli prasata, skot a veškerý dobytek.
Holanďané pak založili první zdejší osadu, ale počátkem 18. století ostrov opustili a zanechali ho ve zbídačeném stavu. V roce 1715 připlouvají první Francouzi a zakládají rozsáhlé manufaktury a staví budovy. 1810 převzali vládu nad ostrovem Britové a od roku 1968 je ostrov nezávislý.
Všechny spolu v naší klubovně:-)
A už máme i družinového hada! Pro ty, které by náhodou zapomněly, komu mají dát vědět: Žirafa->Adélka->Vikča->Týna->Kája->Lucka->Barča->Pája->Domča->Lúca->Kačka

Cestovatelský deník č.3

13. února 2007 v 12:31 | Žirafa |  Letní opojení...
Po delší době se můžete opět pustit do čtení!! Je tu pro vás Cestovatelský deník (č.3), tentokrát s názvem
Ub(i)ytí v Jesenických horách...
--------------------------------------------------------------------
Cestovatelky
já -studentka zemědělky v Praze, milovnice fotografování, výjimečně psavkyně
Kamča -studentka gymplu v Turnově, letošní benjamínek
Káťa -studentka chemárny v Praze, stavitelka a bořitelka, plánovačka trasy
Lúca - studentka ekonomky v Turnově, stavitelka
Pavla -studentka ekologie v Ústí nad Labem, plánovačka trasy
Jessy - trhačka spící s Pavlou v úzkém spacáku
nepřímo zúčastněná:
vůdkyně Jana - pisatelka všeho možného, letos nemocná
------------------------------------------------------------------------------------------

STŘEDA, 9.8.2006

Klidná síla 757

Tak už je tu konečně středa. Odjezd se odsunul o jeden den kvůli počasí- A hned po ránu první rána - vůdkyně zůstává doma. Je nemocná, má teplotu. Takže na nádraží se nás sejde jen pět a Jessy. Naplánovaný odjezd 6:36, směr Hradec a tam přestup přímo do Jeseníku. Cesta vlakem utíkala celkem rychle. Jediný, co nám ve vlaku chybělo bylo, že nebyl vagón s kupéčky. Tak jsme musely sedět na dvou sedačkách za sebou. Ale jinak pohoda… A už jsme tu, v 8:31. Hradecké nádraží. Pavla s Kamčou se hned vrhly hledat záchody, Káťa se poptávala, jestli náhodou na naší trase není výluka, jak se jevilo podle plakátků na sklech kasy… Lúce přišla zpráva od vůdkyně: Ahoj cestovatelky, tak mám antibiotika a jsem naštvaná! Kolik vás jede? Doufám,že si to pořádně užijete. Podejte průběžně zprávu! Ať vám vyjde počasí!J.(08:06:06)
Jak jsme si tak na nádraží postávaly v našich krásným střediskových tričkách a povídaly o všem možném i nemožném, přistoupila k nám starší paní a hned se s námi pustila do řeči: ,,Ahoj Turnovačky, kam jedete?" ,,No, do Jeseníků" a přidaly jsme k tomu nějaká místa, která jsme se chystaly navštívit a probádat. ,,No kdybyste zase někdy někam jely, tak vás zvu k nám. Já jsem oldskautka, vaše kolegyně… Vy jedete trošku jinam, ale navštivte Žamberk, Říčky. No jinak se ozvěte a já bych vám poradila nějaké trasy, pozvala na kafe a třeba i na přespání." S poděkováním jsme se s ní rozloučily a šly hledat druhé nástupiště s druhou kolejí… Trochu nám trvalo, než jsme přišly na to, jak mohla vědět, že jsme z Turnova a dokonce, že jsme skautky!!! Ale pak nám došlo, co nás prozradilo. Byla to již zmíněná středisková trička!!!
Po půl hodině čekání jsme nastoupily do vlaku. Našly jsme kupé. Hurá!!! Po chvilce se dozvídáme nemilou zprávičku - kupé jsou vyhrazena pro matky s dětmi. Ale my zatím sedíme a čekáme, co bude dál, jinak budeme Kamču vydávat za dítěJ . Zpoždění má být 15 minut… Zatím nás nikdo nevyhodil, jenom jedna mamča si chtěla přisednout, zatímco byla Pavla s Jessy venku a Káťa na záchodě, ale nakonec se vměstnala asi někam jinam…
Tak už jsme opět na cestě. Témata debat se vedou kolem návštěvy holek u 1.chlapeckého oddílu na Radvanci. Teda spíš je to monolog, který vede Lúca. Postupně slovo přebírá Pavla s tématem nakupování plachty na náš výlet a jak s mamčou vůbec nakupovaly v Makru v Liberci.
Zastávka Kostelec nad Orlicí město. Vlak stojí trošku našikmo, ale stojí. To je pro nás to nejdůležitější! Ale ale, paní průvodčí. Už není tak milá, jako když kontrolovala jízdenky. Jessy se uvelebila na sedačce a to se jí právě moc nelíbilo. Takže musela zpátky do klína…A cesta pokračuje. Opět jsme zastavili. Vlak trošku zakuckal, nevíme, co to má znamenat. A Lúca je kdesi na záchodě. Už docela dlouho…No pravda, asi to bude tím, že byla zastávka Potštejn.
Žamberk, babča oldskautka vystupuje, ale ani se neohlídne. Káťa šla dokonce kvůli tomu na chodbičku a stáhla okýnko!!!
Téma hovoru se mění. Konečně se zapojuje i Kamča. Do této doby jen tiše poslouchala. A začalo se mluvit o škole. Co Honzák, jaký je na matiku… Do toho se vmísila výjimečně Lucka, že za tři týdny jí začíná maturitní ročník - no jo, hold nám trochu vyrostla, teda spíš zestárla než vyrostlaJ. Ale škola vítězí na delší dobu. Probírá se gympl se vším všudy - Kafka, Mlejnek,… a Lúca občas přihodí něco z obchodky. Ale Káťu to asi moc nezaujalo - spokojeně usnula opřená o baťoh. Řeč se obrátila na šaty. Řeší se, kdo má jaké rád, jaký chce Lúca na svůj maturiťák… a taky nám řekla, že Tomášova spolužačka, která je postavou podobná Lúce, měla nějaký úžasný zlatý šaty, ale nemá nic extrémního do výstřihu jako naše Lucinka. A právě tohle probralo i Káťu, která se k nám přidala a hodnotila šaty z jejich maturitního plesu…
Stojíme. Vlak se opět zakuckal, zapískal a zastavil. Jsme v Hanušovicích. Káťa nadšeně prohlašuje, že tady mají pivovar Holba - ryzí pivo z hor. A tím jsme opustily i šaty a pustily se do zvířátek. Kdo jaké zvíře má, jak se jmenuje, kolik mu je… Chudák Kamča je jediná bez psa. Lucka má yorkšírku Týnu, je jí 12 roků. Káťa má Rikyho, 13 let, téměř americký kokršpaněl (tatínek jezevčí se mamince americké kokršpaněle líbil asi víc…), a já mám desetiletou kokršpanělku Fídu. A Jessy, kterou vlastní Pavla, už každý moc dobře zná. Ta jezdí s námi všude, kam se dá… Ještě pořád stojíme. Káťa šla opět na chodbičku s očekáváním, že se rozjedeme a uvidí pivovar. Prý má stát někde v kopci, takže teoreticky by měl být vidět (ale problém je v tom, že kopce jsou všude kolem nás) . A když už je v očekávání z pivovaru, tak jsme se začaly bavit o táboře a o výletě do Klášterského pivovaru. Prý nikdy víc, všem to tam smrděloL.
Hurá, naše cesta Klidnou silou pokračuje, jedeme ale na druhou stranu. Káťa má radost, pivovar sice zatím nezahlídla, ale auto stejné značky ano! A teď máme další zajímavé téma - můžeme přestupovat na vlak na kterýkoliv v pořadí nebo jen na ten nejbližší? Už to víme, Káťa se zeptala kolemjdoucího průvodčího. A tak už víme, že abychom neměly problémy, můžeme přestoupit do jakéhokoliv vlaku až po 100km. Takže smůla. Původně jsme si totiž myslely, že bychom ze Šumperka jely domů, ale daly bychom si zastávku v Hanušovicích a pokračovaly pozdějším vlakem.
Řešíme rodinné vztahy - kdo kdy přišel na to, že je někdo s někým sourozenec. A taky jsme se rozhodly jít hromadně na záchod - já, Lucka a Kamča. A zatímco jsme se střídaly na WC, Káťa vytáhla rohlík a velký kus nějakého salámu, který si šťastně přikusuje. A Lúca má zase bagetu a Kamča zase rohlík alá bageta. A já jdu na řízekJ. Jsme po jídle. U Ostružna míjíme větrné mlýny. A tentokrát řešíme, co si kdo zvolí za poznávací věc. Ale nějak to nehrotíme. Necháváme tomu volnou ruku… Už jsme tady, Jeseník!!! Vlak opět trochu zakuckal a zastavil.
Jeseník - město nazývané "perlou Jesenicka" pro svou překrásnou přírodní polohu - leží na soutoku horských říček Staříče a Bělé, kudy procházejí i cesty, které jej spojují přes Ramzovské a Červenohorské sedlo s okolním světem. Soutok obou těchto řek tu vytvořil rozlehlá štěrkoviště, jež přiměla první zdejší osadníky kolem r. 1260, aby začali městu říkat Frývaldov (frei vom Walde)
Nandáme baťohy na záda a pomalu opouštíme Klidnou sílu a první místo, kam zamíříme z nástupiště, je rozcestí. Rejvíz - 10,5km. Cože? Tolik? Podle mapy by to mělo být míň… Kap.Kap. Kapy kap… Že by opět déšť? Stejně jako loni? No nic, půjdeme a někde se koukneme, jestli nejede autobus na Rejvíz a zpátky že bychom šly pěšky. Takže vyrážíme po červený…A hele, autobusák! Já, Kamča a Káťa jsme šly zjišťovat bus, Pavla šla do pekařství a Lúca hlídala Jessy. Deštík se pomalu změnil v déšť, ale co se dalo dělat, bus jede až v 15:40 a my tam byly už v 13:20. Je rozhodnuto, jdeme pěšky.
Začátek cesty byl příjemný - po rovince a navíc podél nějaké říčky. Ale pak začalo stoupání… A my stále pochodovaly a pochodovaly, co nám síly stačily. Žádná suchá cesta to nebyla, spíš řečiště. Ale co. Počasí se umoudřilo, sluníčko vykouklo. Po nějaké době jsme se dostaly ke Křížovému vrchu (665m n.m.). A co nevidíme - Zlatý Chlum ještě 2km! To už je kousek. A tím pádem to odtamtud musí být už jen 5km, takže půlka cesty bude za námi! Konečně jsme na vrcholu.
Zlatý Chlum - nespornou dominantou města Jeseník a části okolí je jinak nevýznamný kopec Zlatý chlum (875 m), na jehož vrcholku se tyčí kamenná věž, která jako jediná ze všech podobných staveb v Jeseníkách dodnes slouží svému původnímu účelu, tj. slouží jako vyhlídková rozhledna
Před námi je rozhledna, ale nikomu se nechce nahoru. 20Kč se skoro všem zdá moc. Takže si jen chvilku odpočineme, nakoupíme první pohledy, občerstvíme se a můžeme vyrazit dál. Je něco kolem 15:05, to je docela dobrý čas... Vyrážíme dál - náš dnešní cíl - Rejvíz. Počasí opět trošku změnilo svou tvář - kape, ale žádný silný liják. A protože jdeme lesem, tak nám to ani moc nevadí. Tentokrát to už není žádný krpál, jen občas malý kopeček nahoru, malý kopeček dolů, rovinka. Procházíme kolem Bílých skal, kterých si nikdo z nás nevšiml, kolem Chlapeckých skal a na Bleskovisku si Pavla s Káťou daly čúrpauzu. Cesta utíkala celkem rychle, takže před půl pátou jsme byly na Rejvízu a vyměnily jsme barvu červenou za modrou.
Rejvíz - nachází se v nejvýše položené horské osadě ve Slezsku (780 m.n.m) Jedná se o typickou horskou osadu plnou zachovalé původní architektury tvořené dřevěnými roubenkami. Rejvíz leží na náhorní rovině uprostřed lesů a je znám rašeliništi a mechovými jezírky, kudy vede naučná stezka
Na rozcestí jsme se ještě rozhodly pro malou zacházku na Malé mechové jezírko, protože se šlo lesem po dřevěné lávce, která se nám moc zamlouvala. Bohužel chtěli vstup, tak jsme to opět vzdaly, akorát já jsem nakoupila pohledy a samozřejmě jsem nesměla zapomenout na razítka a pak už jsme šly zpět na naučnou stezku. Za celý úsek jsme nepotkaly jedinou informační ceduli. Když jsme se blížily k domům, teda ke konci stezky, zjistily jsme, že bychom mohly stihnout bus, abychom nemusely čekat další hodinu. Najednou v dáli zahlídneme podlouhlé vozidlo - náš autobus! Trošku jsme zrychlily. Pavla a Káťa tomu nejdříve nechtěly uvěřit, že se po nich chce běh kvůli autobusu. Nakonec se ale daly přemluvit (nic jiného jim ani nezbývalo) a…stihly jsme to! Takže jsme koupily jízdenky a vesele jsme sjely dolů do Jeseníku.
V parčíku jsme si chtěly dát véču. Nejdříve jsme pořídily společnou fotku a hned nato jsme se vrhly no jídlo. V pohodě jíme, když vtom k nám z vedlejší lavičky přistoupí značně opilý pán, řekly bychom bezdomovec. ,,Můžu se vás zeptat?" vyblekotal ze sebe několikrát za sebou. Jessy se pustila do štěkotu, on na ni zvedl ruku… Tak jsme mu hromadně řekly, ať ji nechá na pokoji, ale to on ne… A pak k tomu přidal frázi, jestli se může modlit. ,,Jo, klidně" zněla naše odpověď, i když jsme ho zrovna moc nepochopily. Za 5 sekund jsme se sbalily a šly pryč, bylo nám to dost nepříjemný. A tak jsme se vydaly po modré značce do lázní Jeseník. Prý kopečky… Bylo nám to jasný, když jsme viděly Muzikantskou stezku (název ulice). Po výstupu na rovinku jsme si daly pauzu - Pavla se nestihla v parku najíst. Usadily jsme se na pěkné lavičce… ,,Je trochu navlhlá", prohlásila jsem o ní a Lucka na to, že ona je taky… A pak si uvědomila, že píšu deník a ať to tam nepíšu. Smůla! Zkoumání mapy, obvyklá činnost v pauzáchJ Chceme vědět, jaký kus kopce nás ještě čeká. Ale moc to už nebude, z Jeseníku to bylo jen 2km…Tak už jsme tu!
Už vidíme lázeňský areál. Ale ještě předtím, než tam půjdeme, se uvelebíme opět na lavičkách a přemýšlíme, co dál. Pavla jde okouknout situaci, my zatím telefonujeme s vůdkyní. A co tedy dál? Musíme najít místo k přespání. Cedule, která nás uvítala, sice moc optimisticky nevypadala - zákaz táboření, vodění psů,.. ale ani to nás neodradí. Zvedáme se, ale Lucka je nejen navlhlá, ale teď už i šprcnutáJ. Její batoh se zasekl mezi šprinclemi lavičky…Procházíme mezi lipami, okoukneme fontánku a jdeme na autobusovou zastávku řešit stále ten samý problém - kde budeme nocovat? Jak si tak sedíme, Lúca zmizí prohledat les, Pavla jde někam po silnici a my, co jsme zůstaly, koukáme na pána - štráduje si to a v ruce má oplatky!!! Teplé!!! Tváříme se šťastně, že se třeba ještě dneska dočkáme oplatky. Pán nám hned nabízí ty své, ale nás zajímá jen jedno - kde je koupil. ,,Tady za rohem je takový obchůdek a tam je mají, v několika příchutích." Paráda. Jenom kousíček od nás - za rohem. Tak jsme hned vyslaly K+K, protože Pavlu by tam s Jessy nepustili a já jsem psala. Mezitím se vrátila i Lucka, tak jsme ji hned vyslaly za holkama. A udělaly jsme další společnou fotku - s oplatkama! Sedíme, jíme, je nám dobře. Jen stále nevíme, kde přenocujeme. Nakonec jsme se dohodly, že se vydáme po červený dolů do Jeseníku a cestou budeme hledat vhodné místo k noclehu. A když nebudeme úspěšné, půjdeme do kempu. Před odchodem jsme si ještě daly druhé kolo oplatek, to jsme si nemohly odpustit…
Cestou se vyhýbáme koloniím slimáků, protože ti by asi dělali na podrážkách pěknou neplechu! V Jeseníku jsme se napojily na žlutou, která by nás měla dovést ke kempu. Podél potoka, přes most, rovně… a najednou se žlutá ztratila z dohledu. Vytáhly jsme mapu, abychom se ujistily, že jdeme dobře a navíc jsme se zeptaly kolemjdoucího pána. Samozřejmě, že jsme šly dobře. Tak jsme vyrazily dál, protože se začalo už pomalu stmívat. Na křižovatce jsme se zapluly do lesa. Spíše lesíka. Ale byl tak hustý, že nebylo vidět pomalu ani na krok. Po nějaké době jsme vylezly zpátky na silnici a šly raději po ní. Konečně! Značka autokempu! Nakonec to nebylo zase tak žhavý, musely jsme ještě nějaký ten kousek ujít, abychom se tam dostaly.
Za sedm minut devět jsme stály před recepcí. Jaké štěstí, v recepci jsou jen do devíti! Já s Káťou jsme se vydaly dovnitř. Zaplatily jsme si jednu noc a pak začalo pátrání po vhodném místě na naši stavbu. Místa určená pro stany byla značně mokrá a navíc bez stromů, tak jsme to nakonec zapíchly na jednom z míst pro karavany. Pavla s Káťou začaly stavět, já s Kamčou jsme šly vyzkoušet záchody a Lucka hlídala Jessinku. Pak došlo k výměně. Teda jenom Lucka se vydala na obhlídku toalet a holky šly potom společně. Zapínám mobil a přichází mi zpráva od vůdkyně: Nazdar holčiny, už spíte? Máme dvě medaile - Železný bronz, Janků stříbro! Už se mi po vás stýská! Co vaše ubytování? Mějte krásnou noc, nejvíc pozdravů Benjamine Kamče! (20:44:23) Momentálně největší problém byl, kdo kde bude spát. Kamča se ochotně přihlásila ke kraji. Takže naše pořadí pro společnou první noc bylo: Lúca - já - Káťa- Pavla - Kamča. Jen co naše okraje zalehly, usnuly. Pavla s Káťou zalezly do spacáků jako poslední. A chudák Pavla - bolí ji prst a od něj celá ruka. A jestli ji to nepřejde, hrozí nám předčasný odjezd domů. No uvidíme, co ráno. Náš první den končí šťastně, našly jsme místo k přespání… A myslím, že jsme všechny cítily nohy - jak po pachové stránce, tak i po chůzi. A teď už dobrou noc… Bzzz bzzz, pár komárů si chce na nás pochutnat, ale co, my jsme brzo zavřely oči a usnuly…

Rádcák na Losáku

13. února 2007 v 8:55 | Šárka |  Stalo se...
Druhý únorový víkend jsme strávili v okolí Nové louky na romantické chatě Losák. Počasí nám přálo, i sněhové podmínky nám umožňovaly jízdu na běžkách, které jsme (až na některé) měli s sebou.
Při dopoledních hrátkách na lyžích, všichni fandíme poslední dvojici, která se pachtí se svázanýma nohama na kopeček. (nepočítaje dole ležící Bětku)
Celý víkend nás provází různé hříčky na sněhu a také bádání po sněžném zvířeti :-)
Hromadné foto před íglů- škoda jen, že nejelo víc rádců.

Dopis od Jennifer A.

5. února 2007 v 8:49 | Žirafa |  Naše adopce
Ano, je to tak! Jennifer nám poslala dopis!!! A nejen dopis...
...ale i fotografii
Nelekněte se, že nám přeje veselé Vánoce - dopis byl poslán už 23.11.2006, ale než k nám našel cestu, tak to trochu trvalo. A jak vlastně Jennifer píše? Schválně, kdo to přečte... :-)
Detail na poslední odstavec vám třeba trochu pomůže rozeznat písmo...
A ti, kteří neuspěli, snad budou mít více štěstí v tomto překladu do angličtiny.
A těm, kteří angličtinu ještě moc neovládají, pomůže určitě někdo starší:-)