Říjen 2006

Výlet v Hnanicích na konících

28. října 2006 v 16:24 | kamča |  Stalo se...
V sobotu 28. 10. se náš početný oddíl vydal na výlet do Hnanic, kde jsme se krásně povozily na koníčcích.
Sešlo se nás asi 30 dětí + pár Kráčmer, takže naše skupinka byla rozhodně nepřehlédnutelná!
Po náročné cestě ze zastávky Hrubá Skála do Hnanic přišli na řadu konečně koníci...
Vystřídaly se všechny holky, z koníčků byly naprosto nadšené!
Dostat se na koně není vůbec lehké, ale naše zdatné světlušky i skautky to zvládly bez obtíží :)
No není to krása...?

Konec opojení...

23. října 2006 v 15:07 | vůdkyně |  Letní opojení...
Ano, vyprávění zážitků ze Šumavy se nachýlilo ke konci...
Pokud byste měl někdo zájem o celou knížku Malých a drobných na Šumavě, objednejte si ji u některé z nás...a nebo napište komentář do komentářů, my vše zařídíme, obstaráme....:)
A co bude následovat???
Snad se někdy narodí další povídání, tentokrát plné zážitků z Jeseníků!
Takže je na co se těšit!!!

Vyčištění za pět - 9.8.2005, úterý

23. října 2006 v 15:04 | vůdkyně |  Letní opojení...
Tahle noc by se mohla jmenovat Na Větrné hůrce! Ani jsme nevěděli, že ležíme tak vysoko! Až tam, kde fičí vítr ze všech stran!
Budíme se něco po šesté, chvilku pokecáme o Tomových parcích a potom ještě usínáme. Vzbudí nás až hodiny na věži kostela hlásající osm hodin!
Ale že jsme se krásně vyspaly!
K ránu vypadalo, že pár kapek spadne, ale naštěstí se nic nestalo, ani rosa nepadla! Ale fouká parádně!
Rychle zabalíme a hurá na snídani, na dnešní ráno jsme vyhlédly parádní cukrárnu.
Kluci samozřejmě nechtějí porušit svou tradici, takže ještě vydrží ve spacáku, potom vaří snídaně a potom už o nich nevíme. Prý se sejdeme na nádražíJ
A my míříme do cukrárny, která po osmé hodině ranní ještě zeje prázdnotou.
Poprosíme vedoucí, jestli můžeme mít s sebou psa, dovolí. Tak se usadíme a začneme si vybírat pochutiny. Zákusky, koblihy, koláčky…všechno, na co si naše rozmlsané žaludky jenom vzpomenou. A k tomu čokoládu, kafe, čaj…Mňam, takhle se slaví poslední ráno v kráčmerovské společnostiJ
Postupně odcházíme a využíváme ještě jednu vymoženost - nádherné záchody, umyvadlo se zrcadlem…J Pohoda! Takový luxus!
Všechny si vyčistíme zuby a ještě stihneme naplnit PETky vodou!
Navštívíme místní Íčko, které je s cukrárnou spojené dveřmi, nakoupíme pohledy a získáme razítko Horní Plané! Lepší ráno jsme si nemohly představit!
Víme, že je dost času,není kam pospíchat!
Přesto se po deváté hodině zvedneme a jdeme ještě nakoupit něco do Konzumu. Po trojicích kupujeme pochutiny na cestu, něco společného, něco soukromého. Jsme zklamány z toho, že müsli mělo být o třicet korun levnější, jak stálo na lístečku, ale ono vyšlo dráž! Ale nevadí, každá ještě sedm korun doplatíme, na müsli si stejně potom pochutnáme! To se ví!
Konzum je narvaný lidmi, raději rychle pryč, civilizace si ještě v životě užijeme! A jak jsme byly několik dní mimo ni, tak se jí těžko zase přivykáL
Jdeme se ještě pokochat Lipnem!
Vítr je silný, prvotní předsevzetí, že si smočíme alespoň nohy, se nesplňuje. Nejde to. Je opravdu velká zima.
Ale jdeme na hráz a tam vznikají unikátní fotografie. Titanik! A je to tady! Vypadáme velmi statečně!
Ještě se posadíme na lavičky a řešíme opalovací krémy a krémy vůbec. Rády se patláme, i teď vyzkoušíme přípravky řady NiveaJ
Snažíme se zhodnotit náš výlet. Nakonec z toho vyplyne, že to všechno skončilo lépe, než jsme očekávaly: nevytvořily se žádné party, držely jsme pospolu a hlavně jsme se navzájem tolerovaly, k čemuž vedla docela dlouhá cesta v našich dlouholetých vztazíchJ Máme radostJ
Pomalu se suneme na nádraží. Potkáváme Ferdu, který prý jde ještě fotit nějaké umělecké fotografie. Ostatní už jsou na nádraží.
Koupíme společnou jízdenku. To nás vyjde na 140 Kč, což je nádherná částka. Jenom Jesinka to nemá ani o korunu levnější. Paní prodávající jízdenky se diví, že chceme až do Turnova, prý tam také někdy jezdila! Taková náhoda!
Další fotky vznikají na nádraží. Fotíme se hromadě, fotíme Ferdu s melounem na hlavě! Paráda! Už aby jel vlak, moc se do něho těšíme!
A je tady! A ani nemá zpoždění!A je dvoupatrovýJ
Nasedáme do druhého patra, ale zjistíme, že sedět podél bočních stěn vlaku je značně nepohodlnéJ A když se uvolní tradiční místa, usedáme na ně. Kluci sedí jinde, i když poblíž nás (to hlavně kvůli jízdence).
Čteme noviny, které Lucka koupila, a pojídáme müsli a jogurty a housky. A taky občas spíme. Jedeme do Českých Budějovic.
Tato cesta trvá necelé dvě hodiny. A je celkem úmorná, protože je teplo a málo místa. Doufáme, že v dalším vlaku budou kupéčka, která jsme si samozřejmě oblíbily nejvíce.
V Českých Budějovicích by chtěl žít každý. Jsme tady. Dáváme raději sraz u památeční tabule padlých za války. A vydáváme se do města. Sedět budeme dneska ještě moc!
Pavla na hlavní třídě vedoucí od nádraží potkává svou kamarádku ze školy. Jaké to překvapení! Ona je zde také na dovolený! Náhoda?
Po druhé straně se vracíme zpátky. Usoudily jsme, že stejně nic kupovat nebudeme, že v tomto smrdutém stavu by nám stejně prodavačky nedovolily si cokoli vyzkoušet. A ani bychom se jim nedivily.
Potkáváme opět kluky, fotí hotel Hobit. Ale minou nás.
Holky si na nádraží odskočí. A přijdou nadšené! Tak tohle ještě neviděly! Cedule na záchodcích je přivedla do stavu velikého smíchu! Toaleťák dvě koruny. Sprcha třicet korun. Vyčištění si zubů pět korunJ!!! Poučné! Že prý si zuby teď čistit nechtějí!
Kluci přijdou a razíme hledat náš vlak. Hned ho máme, můžeme nasedat! A dokonce kupéčka. Obsadíme jedno, kluci to druhé!
Nastává vyjídání společných zásob. Kluci jdou nabídnout melouna, trochu dloubneme, je dobrý, sladký. Jsou dvě hodiny, v Praze budeme až v půl pátý, času dost na to, abychom si došly na záchod, podívaly se z okýnka, vyspaly se…
Když projíždíme Říčany u Prahy a Čerčany, vzpomeneme na naše slavné Superstar, které odsud pocházejí! A hned nám Káťa vysvětluje, kde jsme a co bude následovat.
Pod dlouhým tunelem poznáváme, že jsme pod Václavským náměstím a že budeme vystupovat. Praha. Matička Praha nás vítá.
Vystupujeme.
Před tabulí s odjezdy vlaků si opět dáváme čas srazu. A už si to míříme k čajovně, kde chceme koupit čaje. Vybíráme pečlivě, paní je ochotná, ale prostor je malý a lidí se tu střídá hodně. Nakonec ukojíme svoje chuťové a čichové buňky a koupíme čaje. Konečně spokojené!
Potom si ještě ve stánku kupujeme točenou zmrzlinu, chutná nám, a už čekáme na kluky.
Můžeme vyrazit směr vlak! Třetí nástupiště!
Baťa se zlobí, že jsme šli tak brzy, vždyť vlak ještě nepřijel. Má pravdu, vlak přijíždí dvě minuty před svým dojezdem. Kupé žádné, ale nevadí, vystačí nám sedačky.
Uvelebíme se, to je naše poslední cesta. Poslední cesta rájem. Už plánujeme, jak budeme všechno vysvětlovat, ukazovat, Lenďa si plánuje zítřejší rande s Káťou, aby daly dohromady fotografie s popisky. A potom Káťa bude vypalovat, až se z ní bude kouřit! A každá si odnese pěkný exemplář fotek na cédéčkuJ
A potom přijde na řadu i kniha, aby se na všechny zážitky lépe pamatovalo! A aby i ostatní nezúčastnění pochopili, o čem vlastně ten náš výlet byl!
Míjíme Mladou Boleslav, už jenom kousek. Rodiče dojíždějí na nádraží. Budou čekat.
Ani se nestačíme divit, jak ta cesta rychle utekla. Paneláky v Ohrazenicích! Vysedáme!
Rodiče čekají. A to je dobře. Naše mamča přivezla buchty, tak poslední fotky jsou s čím jiným, než s jídlemJ
Loučíme se. Kluci pojedou do Liberce. A my domů. Do té teplé! sprchy. A vany.
Tak zase někdy! A díky moc za vás! Bylo to super! Už se těším na příští rok! A nezapomeň na ty fotky! V pátek v cukrárně! Tak jo!
Ahoj!!!
31.8.2005

A co my na to???

Já osobně

Nemyslím si, že bych ještě měla něco hodnotit.Celou akci jsem zhodnotila tímto deníkem, myslím, že je řečeno víc než dost.
Díky všem za super týden. Poznaly jsme, že jsme schopné se o všem dohodnout, udělat kompromis, odstoupit od svých jednoznačných názorů. Prostě jsme asi starší a je to znát!
Takže doufám, že zase někdy někde, protože je mi s vámi moc fajnJ

Lucka

Po každé akcičce se hodí sepsat pár řádků a zhodnotit či vyhodnotit (?), co jsme prožily a neprožily.
Přemýšlela jsem, jak právě tuto akci zhodnotím. Nenapadlo mě nic lepšího, než porovnat všechny klady a zápory, a pak se uvidí. Tudíž jsem, po vzoru své oblíbené profesorky matematiky, dala tyto klady a zápory do jednoduché rovnice s jednou neznámou, a vyšlo mi něco naprosto neočekávaného.
Po zhlédnutí výsledků jsem dokonce pojala podezření, že se tato akce velice povedla, snad až nad očekávání.
To snad není možné, co jsem to vlastně dala do těch kladů?
To, že jsem jela, šla, ležela, mokla, sušila se, jedla, skomíralaJ s partou úžasných lidí, kteří si sice občas vyměnili názor (bez toho já zásadně žádnou akci nepodnikám), ale hlavně dokázali, že společně dokáží strašlivě moc, i když se to na začátku vůbec nezdálo.
Co jsem dala dále do kladů?
Bylo toho asi moc (asi proto ta rovnice vyšla, jak vyšla), ani sama už skoro nevím. Jen pro příklad mohu jmenovat pár věcí, které mi utkvěly v paměti a asi těžko se odsud budou ztrácet.
Mezi tyto věci nepostradatelně patří Čertovo jezero, které se nám všem ukázala (nebo spíše neukázalo) ve své tajemné a kouzelné podobě; starosta v Prášilech, který k nám přišel jako slepý k houslím, ale ukázal svou vlídnou tvář, byl hodný a ochotný. Stejně pak sem patří chajda na kontejnery, která bezpečně vede v bodování, na jak kuriózním místě se dá spát; Vydrýsek, protože je to první filmová hvězda, kterou jsem viděla ve výběhu, a samozřejmě i všichni ti všudypřítomní důchodci, kteří s oblibou nosí jeansy!!!
A co jsem dala do záporů? Já už ani nevím, sem-tam se nějaký ten zápor objevil, ale jen díky nim jsme mohli vidět vše to krásné v mnohem opravdovějším a hezčím světle!

Pavla

Šumava,krásná a trošku divoká…Letos než jsme odjely na náš výletík, jsem měla takovej divnej pocit…no spíš jsem měla troxu strax, jak se naše početná skupina dohodne a jak přežijeme pospolu celý týden bez úhony…přežily jsmeJ a nad moje očekávání výborně. Asi se po tolika letex známe a to je pro nás velice důležité.Zvláště pro budoucí akcičkyJ . O klukáx už se to tak říct nedá. Docela mě to mrzelo, ale přesto si nemyslím,že by byla hlavní xyba na naší nebo jejix straně. Prostě se to stalo.
Já jsem na začátku zazmatkovala s karimatkou, ale nakonec to problém nebyl. Taky jsem se bála o spacák…J Alespoň vím na co si dát při kupování nového spacího pytle pozor…hlavně aby se do něj vešla JesinkaJ .
Příroda byla úžasná. Jen mě překvapilo relativně málo turistů (místama). O počasí se asi zmiňovat nebudu…mokrý spacáky jsme dlouho neměly, co?Naposled v tee-pee…?!J
Nejvíc mě asi okouzlil HOŘEC ŠUMAVSKÝ…fakt nádhera. Taky ho mám na památku nad postelí…ale neutrhla jsem ho!Byl zlomenej…viď Káťo…!
A taky jste mě pěkně nakazily….začala jsem si psát deníčekJ

Šárka

Tak tedy píšu až teď s odstupem víc jak dvaceti dnů, které se mi zdají jako roky, jelikož jsem toho prožila za tu dobu víc než dost.
Ten týden na Šumavě jsem si naprosto vychutnávala. Už proto, že přes rok na sebe nemáme moc času a tady jsme měly všechen pro sebe. Byla jsem moc ráda, že jdeme pěšky, protože jako cyklista si člověk tolik nevychutná těch vzácných a okouzlujících detailů. Tím, že jsem si zapomněla mobil, jsem měla možnost vidět, jak tento výmysl ovlivňuje lidi. Bylo mi to líto, protože jsem si uvědomila, že z pod tohoto nátlaku modernizace se už těžko budeme vyprošťovat.
Jinak si myslím, že vztahy mezi náma holkama byly OK, jsme každá jiná, a proto se skvěle doplňujeme. Ohledně kluků si myslím, že to byl prostě omyl.Vyjasnit situaci a cíle obou skupin jsme si měli ještě před odjezdem. Kluci se chovali hnusně, protože to od nás cítili jako zradu a pouze se bránili. My jsme měly určitou představu a oni také, nikdo se jí nechtěl vzdát. Chyběla mezi námi otevřenost a možná tolerance, chuť a ochota vnímat to ze strany toho druhého. Bylo to neskautské chování od nás všech a rozhodně jsme z toho neměl nikdo dobrý pocit.
Jinak se těším na příští putování!!!!!
Káťa
Abychom viděli krásná místa, tak nemusíme jezdit nikam do zahraničí. K tomu nám stačí naše Česká republika a Šumava není výjimkou.
Když jsem odjížděla, tak jsem byla celkem skeptická k našemu výletu. Přece jenom místo tří, které byly v Krkonoších, nás jelo šest a já jsem ani nedoufala, že bychom zůstaly jednou skupinou. Myslela jsem, že se roztrhneme na dvě části. To se k mému překvapení nestalo a opravdu mě to strašně potěšilo. Je vidět, že jsme dospěli J.
Zatímco si člověk o něčem myslí, že to bude výborný. Většinou to dopadne naopak. A to se právě stalo i na Šumavě. Čekala jsem, že až přijedou kluci, tak to bude v pohodě. Že budou chodit 20 metrů za námi a komunikace bude na mrtvém bodě, to mě ani nenapadlo.
Nic není dokonalý, ale naše výprava k tomu neměla daleko. Pápáček příští léto. J

Lenďa

Zastávka v Železné Rudě
nevypadala zas´tak chudě.
A tak jsme tam přespaly,
do druhého dne přečkaly.
Cesta do Prášil nebyla krátká,
ale viděly jsme jezero Laka.
Na fotbalovém hřišti jsme přečkaly,
do třetího dne přečkaly.
Expozici na Čeňkově Pile jsme navštívily
a Vydrýska na Turnerově chatě pozdravily.
V Antýglu jsme přespaly,
do čtvrtého dne přečkaly.
Přes Bučinu a Knížecí Pláně jsme s kluky šli,
abychom den správný les na přespání našli.
Tak jsme si tam ustlali,
do pátého dne přečkali.
Kluci ještě spali, když jsme my vyrazily,
abychom do Boubína dorazily.
V přístřešku na kontejner jsme si ustaly,
do šestého dne jsme tam přečkaly.
Po ránu jízda vláčkem byla příjemná,
v dáli nás čeká Ovesná tajemná.
Medvědí stezka a Schwarzenberský kanál,
pak už na nás přívoz v Horní Plané mával.
Slavnostní ukončení bylo v hospodě,
nic nenechali jsme náhodě.
Za kostelem pod stromy jsme si ustlali,
do posledního dne přečkali.
I když občas kráplo,
někdy míň a někdy víc,
málokdy nás to zmátlo,
úsměv stále měla naše líc.
Super parta jsme byla,
která se nikdy neztratila,
se vším si vždy poradila
a nikoho nezradila.
Témat na probírání bylo dost a dosti,
až nás ze smíchu bolely kosti.
Ať už jsou zas prázdniny a můžem opět někam vyrazit…

Pirátky z Jizery

15. října 2006 v 10:40 | Róza |  Ještěrky
V sobotu se sešla družina Ještěrek, aby zahájila své celoroční pirátské putování. Počasí se vydařilo, účast byla skoro 100%, ...
Hned na začátku našeho výletu jsme se rozdělily na dvě pirátská družstva, která budou bojovat proti sobě. A samozřejmě jsme začaly v urputném boji. Motivací byla totiž sladká odměna:-)
Družstvo s modrou lodičkou - Lvíče, Uzlik, kapitánka Barča, Koťě, Emílek
Družstvo růžovou lodičkou - Koníček, Šmudlinka, kapitánka Boule, Barča ( + Včelka )
Dovádění na klouzačce - Ještěrky jsou úžasně fotogeničtí tvorové:-)

Podzimní víkend na Mariánkách

11. října 2006 v 6:32 | Šárka |  Stalo se...
Víkend 14+ byl takový doslova-14 Tušek z 2.dívčího oddílu a já s Janou. Škoda, že nás nejelo víc, snad příště...
Největší radost jsme měly z nových kamen!
Družina Tušek při večerních hrátkách.

Putování za záchranou vodníčka

10. října 2006 v 10:38 | Pavla |  Želvičky
V sobotu 7. 10. se Želvičky vydaly na výlet za velmi vysoké učasti.
Jen co jsme vyrazily z Ostrova, jsme se dozvěděly, že po cestě máme zachránit vodníčka, kterého zlé děti přivázaly ke stromu. Po splnění deseti náročních úkolů jsme vodníčka našly, odvázaly a vypustily zpět do Jizery.
Naši dva pomocníci Lukáš a Denis, Klárka, Liduška, Barča s vodníčkem, Eliška, Verča, Káťa, Péťa, Marťa, Lucka, Pája a Lucka...poslední řada: Leona a Pavla
A potom jsme se hladově vrhly na naše svačiny. A že nám moc chutnaly.
Lucka s Luckou, Leona a Kačka
Cestou jsme také ochutnaly bukvice a na chvilku se schovaly před deštěm v altánku.
Konec našeho putování. Blížíme se na Ostrov a těšíme se moc na maminky a oběd.

Podzimní táboření v tee-pee

4. října 2006 v 20:51 | Šárka |  Lasičky
Jak se vydařilo naše první týpkování?
Týpkovaly Lasičky- Růža, Ája, Kája, Kikina, Jíťa, Myšky- Domča, Áďa, Pája a v pátek ke všeobecné radosti dorazila i Verča Horáčková. Tábořily jsme od středy do neděle v rozmilé společnosti chlapců ze 3. chlapeckého oddílu.
S pomocí postavily, samy (s častými návštěvami :-)) obývaly.
Po Kikině hře jsme se ozdobili kamínky. To nám to ale sluší!
Pája jako pravá světluška.
Na indiánské stezce plníme všemožné i nemožné úkoly.
Od druhého chutná hned líp!
Ája byla napojena od Svižníka.
Fotku zuřivého býka nafotily holky samy (já se bála).
Po cestě do civilizace jsme lehce zmokly, ale všechny překážky jsme zdárně překonaly a už se těšíme na příští táboření.