Červen 2006

Jak oslavy 90 let probíhaly...

19. června 2006 v 15:21 | vůdkyně |  Stalo se...
Oslavy skončily.
Dva dny plné vzpomínání, divadla, jídla, her a společných fotografií jsou za námi. Ti, kteří nebyli, o hodně přišli. A ti, kteří oslavy navštívili, budou na ně jistě další roky vzpomínat.
Celé dopoledne pekly holky - jmenovitě Šárka, Káťa a Evička - pizzu, no, pizzy:), na polední raut! Jak jen se vydařil! A naše pizzy? Jenom se po nich zaprášilo!:)
Celý Ostrov se přesouvá v turnovských skautských tričkách na náměstí. Těch lidí a těch balónků...je nás opravdu hodně:)
A tady už jsme všichni, kteří dorazili. Fotografují nás novináři a členové střediska. Kdo ví, kde se v tomhle počtu zase sejdeme!
Balónky s poselstvím od nás vylétly do vzduchu...letí a letí a třeba se dostanou do ruky člověku, který vyslyší naše poselství a odepíše nám zase zpátky:)
Naše tři oddílové kočičky se probouzejí ze spánku...Taneček se malým světluškám moc podařil, nesmíme ale také zapomenout na vystoupení o Sněhurce v podání Lasiček...a scénář psala sama Lerča!
Dražíme! Každou fotku, na které jsme zachyceny, rozhodně chceme! A proti nám stojí řada souputníků, kteří také po nádherných černobílých fotkách ze všech možných akcí touží...hlavně chlapci z 2. oddílu:)
Oslavy se vydařily. Další fotky uveřejníme s časovým odstupem, protože jich je spousta - z boje roverů, z večerního ohně, z nedělního promítání v kině...
Děkujeme všem, kteří oslavy navštívili a kteří pomohli - jakkoli a kdekoli!

Víkendovka světlušek na Hluboké u Liberce

14. června 2006 v 21:36 | Róza |  Stalo se...
Během 19.-21.5.2006 se uskutečnila fantastická víkendovka pro nejmenší členky našeho střediska "PUTOVÁNÍ ZA KRAKONOŠEM ". Pro velký úspěch se už nyní plánuje na podzim 2.ročník obdobné akce.
Sobotní procházka po okolí. Na obrázku je Pirát, hlavní představitel Krakonošovy sojky, v obležení:-)
Při vysvětlování pravidel hry jsou všechny holky až neuvěřitelně pozorné:-)
Po návratu z procházky zkoušíme poprvé naše hvězdné vystoupení na Oslavy 90.výročí založení skautingu v Turnově.
Dvě Ještěrky se spolu utkaly v zákeřné kolíčkové disciplíně:-)
Ohníček, buřtíky, krásný výhled na Liberec...
Úplně nakonec vám chceme dokázat, že skautem můžete být v každém věku. Nejmladší účastník - Vojta - hra čelenky ho opravdu zaujala:-)

Agilní starosta...

5. června 2006 v 10:22 | vůdkyně |  Letní opojení...

Agilní starosta - 4. 8. 2005, čtvrtek

Ráno nás vysvobodilo. A zahlédly jsme dokonce modro na jinak šedé obloze! Naděje umírá poslední! To dobře vímeJ
Postupně zjišťujeme, že jsme přežily dnešní první noc. A to je nejdůležitější. První nocí vše začíná.
Jdeme si po trojicích čistit chrup. Paní na záchodcích je zdvořilá, doplníme i PETky, protože žízeň asi bude. Sbalíme naše saky paky a vyrážíme do obchodu, kde si chceme nakoupit dobrou snídani. Ta je přece základem dobrého dne.
Jenže ouha! Obchod je drahý, předražený na naše podmínky v peněžence. Kupujeme jenom to nejnutnější a vydáváme se ještě do pekárny. Tam nás obslouží sympatický pán, kupujeme ještě společný chleba a každá něco sobě na snídani. A můžeme hodovat.
Vybereme si místo u hlavní silniceL, ale nedaleko ÍčkaJ, kam se těšíme. A je na co! Kupujeme pohledy a samozřejmě nezapomeneme na razítka. Mladá slečna není moc ochotná, ale má uvnitř budovy teplo, čehož samozřejmě využíváme. Píšeme dopisy všem možným i nemožným přátelům, rodinám a známým. A na všechny šest podpisů šesti z nás.
A vyplňujeme dotazníky ohledně cestovního ruchu. Uděláme své znalecké posudky zdejšího kraje, to si ta neochotná slečna ještě počte!!!
A pak už dnešní cesta, která nás má zavést až do Prášil. Přejdeme železnici a začneme stoupat. A to ještě netušíme, jaké stoupání nás vůbec čeká!
Už po prvním kilometru shazujeme ze svých ramen některé svršky. Slunce začíná svítit, konečně! A už si také vybíráme kusy oblečení, které by měli nosit naši ideální. Tedy tradiční hra. Karty jsou rozdány takto:
Já - kostičkované kraťasy
Šárka - dlouhé sportovní kalhoty
Pavla - modré tričko
Káťa - zelené tričko
Lucka - rifle
Lenďa - mikina s kapucí
A hra může začít! Počítáme body za ty chlapce, muže, tatínky a dědečky, kteří si dnes tento doplněk oblékli, ale kteří nemají s sebou svůj protějšek. Ten potom znamená mínusový bodJ
U prvních několika se dohadujeme, nejvíce hru prožívá Lenďa, která počítá a odčítá body za každého z nás.
No jo, cena je lákavá - tři polibky od třech chlapců. No, chlapců. Liberečáků. Ti mají dorazit v pátek.
Kousek od Debrníku, osady, kde dříve stával zámeček, vstupujeme do Národní parku Šumava. A stoupáme. A to tak, že celých 7km. A nahoru. Pořád, ale pozvolna. Mohlo by být i hůř. Ale i líp. Tak proč ne.
Potkáváme menšího psa, potom jeho pána. Je v zeleném a hodlá se s námi bavit. Prý je z Prášil, tak se nezapomenem zeptat na ubytování. Prý vedle Pampelišky, cukrárny, jsou takové břízky, kde můžeme rozložit naše celty. A potom taky na hřišti, tam prý spalo spousta lidí. Tak poděkujeme.
Taková ochota!!! No jo, šest holek, tak proč neJ
Cesta nás pomalým tempem zavede na vrchol Polomu, kde si na kládách můžeme konečně v klidu odpočinout, protože před námi se točí silnička mírně dolů. A na to se těšíme. Na Polomu nás také dojíždí rodinka, která vyrazila do šumavských hor na kolech.
Maminka a tatínek na kolech s přehazovačkou. Děti na kolech bez přehazovačky. Takže tlačí. A tlačí dost dlouho. Chudáci.
Scházíme níž. Borůvky lemují cestu, chutnají a pomalovávají nám prsty a pusu svou jedinečnou fialovou. Mňam. A Beverly Hills je naše téma, diskutujeme o kladných a záporných postavách, o našem mladistvém nadšení pro tento seriál!
Po pěkném pochodu stále níž a níž narážíme na vodní kanál. Ten prý zásoboval vodou Hůrku, nedalekou vesnici, ale také poháněl svou vodou brusírnu skla. A potom už jenom jeden kilometr k jezeru Laka.
Čím blíže jdeme, tím zrychlujeme, cíl už je tak blízko, tak nadosah!!!
A jsme tady!!!
__________________________________________________
Jezero Laka bylo dřív nazýváno Mlaka nebo Pleso. Se svou nadmořskou výškou 1096m.n.m. je nejvýše položeným jezerem, avšak svou rozlohou je zase ze všech šumavských jezer tím nejmenším. Jezero postupně zarůstá vegetací a nikdo neví, kdy z něho zbude rašelinový močál. Hladina byla zvýšena umělou hrází, voda z jezera Laka je odváděna Jezerním potokem do Křemelné.
Je tu plno lidí! A přičítáme a odčítáme body, to je dokonalá módní přehlídka!
Ale jsme tu přece kvůli přírodním krásám, nebo ne? Jessy je nalákána kachnami, které si poklidně plavou na jezeře. Ale Pavla včas zakročí.
Rozložíme náš piknik. Lidi se nestačí divit, ale my se už nedivíme ničemu. A necháme se vyfotit, ať máme památku na jezero. A na nás. A kocháme se. Užíváme sluníčka, dokud hřeje.
Dohřálo. Dohřálo i nás. Začíná jemně pršet. Natahujeme na hlavy Frody a Arnie, poslední a první naše záchrana. Opouštíme horskou Laku, líbila se nám.
Kopec nahoru. A na něm přestává pršet. Lenďa se Šárkou jsou moc rychlé, už mají celty sbalené. Přichází zbytek a jejich rychlost neoceňuje. No jo, mokré celty se přece ještě musí sušit!J
A už plánujeme, co si dáme v cukrárně. Jak nám bude chutnat. A jak bude jednoduché najít pro dnešek spací plochu. A jak svítí sluníčko. A jak už třeba nebude pršet.
Je hodně věcí, o kterých se dá bavit.
Zastávka uprostřed kopce nás nutí podívat se do mapy, co to jenom vidíme za horu. A zase dál a dál. Prášily jsou hodně daleko a hodně dole.
Cesta vede hezkými přírodními zákoutími naší vlasti, šumavskými lesy, háji a loukami. Kocháme se, konečně se i počasí směje.
Naproti vidíme zvláštní úkaz. Že by vysílač? Nebo zařízení upozorňující na UFO??? Ne! Není tomu tak! Je to Poledník, rozhledna atypického tvaru. Jak zajímavéJ
Cesta rychle ubíhá. Tak rychle, že jsme dole už kolem čtvrté hodiny.
A jsme tady.
Rozhlížíme se po Prášilech. Hurá, cukrárna Pampeliška nedaleko! I Íčko také! Tam zamíříme nejdříve.
Sympatický pán nám vykládá, jak byl v Železné Rudě zraněn nějakými Vietnamci. A my nakupujeme pohledy a razítkujeme. Konečně jsme spokojené!
A teď Pampeliška, cukrárna, ve které jsme si vysnily bezpočetné množství zákusků a druhů zmrzliny. Jenže zklamání. Řada mlsálků je nekonečná, mladá dívka, která by tykala snad i prezidentovi, je velmi pomalá a je na veškerou obsluhu úplně sama. Množství zákusků ubývá. Pavla chce dortík, jenže pán ho kupuje. Přišel dřív. Na Pavlu zbylo marcipánové zvířátko. A na ostatní teplé borůvky se zmrzlinou.
Zatímco několik z nás stojí v té hadovité řadě, Šárka s Pavlou konverzují se starším pánem. O nás a našem putování. O něm a jeho životě. O všem možném i nemožném. A o tom, že je nám 14 let. Tak to rozhodně neníJ Ale i ten pán pochopí, že samy holky v tomto věku na Šumavě, to by nebylo to pravé. Ani pro naše rodičeJ
Káťa s odborným nadhledem hodnotí kvalitu a jednotlivé provedení každého zákusku. U Janatů jsou lepší. A je jich víc. Ale možná je to tím, že jsme v Pampelišce něco před pátou, brzy zavřou. A my to balíme. Jdeme hledat spaní. Místo na spaní.
Zvítězí hřiště. Proč ne, pán v zeleném nám ráno hřiště doporučil. Věříme mu. Jdete přímo tam.
A že se nám uprostřed zelené travnaté plochy zalíbí! Zalezeme do jednoho rohu a začneme vytahovat z křoví tyče, které už tam asi zanechal některý jiný turista - čundrák - vandrák…no, něco podobného jako my.
Když vtom…
"Co to tu děláte???" Starší pán v pracovním oděvu.
Mrkneme na sebe. Jak odpovědět, abychom neuhasily jiskru naší noční naděje???
"No, pán nám ráno povídal, že pan starosta…"
"Já jsem starosta. To, holky, nepůjde. Co s váma???"
Záleží jenom na něm, má nás v hrsti. A to víme všechny moc dobře. Jsme nejisté, on jistější. Zastupuje Prášily, to už nám také stihl říci.
"Zítra tu bude uklizeno."
Víme, že máme vyhráno. Poděkujeme, že určitě bude, vždyť jsme přece skautky, a ty po sobě rozhodně vždycky uklidí. A on zná pojem skaut, také skautoval, ale prý trochu více organizovaněji, než nás šest ubohých dívek.
Postavíme přístřešek. Ze čtyř celt, zbytek, tedy dvě, dáváme pod sebe, aby od země tolik netáhlo. Tyče drží, přístřešek také, máme velkou radost, stavba sice ne dokonalá, ale snad přežijeme!
Káťa se snaží dovolat Padákovi. Nedostupný. A potom Ferdovi. Nepřístupný. Že nemá časJ Aha, rozumíme. Má asi něco jiného na práciJ Ať prý zavoláme PadákoviJ Hahaha… Tak nevíme, jak se domluvíme. Asi se nedomluvíme. Nevíme a uvidímeJ
Vaříme večeři. Rýže, hrášek, kukuřice, lanšmíd…ujídáme, než stačíme všechno zamíchat dohromady. Jessy má také chuť, především na lanšmíd, maso jako maso…Odháníme ji zběsilým hladovým křikem.
Ale povedlo se. Ve dvojicích pojídáme vzniklou směs a užíváme se podvečerního sluníčka. Pavla čte článek o agilním starostovi. Dohadujeme se, co vůbec slovo agilní znamená. Dohodneme se na českém významu aktivní. To platí i o našem starostovi v Prášilech.
Lenďa se Šárkou ještě zvědavě odejdou na nedaleké rozcestí, kde nezjistí nic nového, pouze odhalí nemaskovanou škodovku našeho milého pána, a maskovaný přístřešek na dnešní noc.
Ostatní konverzují na lechtivá témata. Tak lechtivá, že je stále o čem mluvit až do spánku. Ten nás přepadl už po půl deváté. Usínáme, věříme, že tato noc bude nedeštivá, tichá a dlouhá. Překonaly jsme vzdálenost přes 20km, je čas dát odpočinutí našim tělům, aby ještě nějaké další dny vydržela.
A naše spací pořadí??? Jednoduché a prosté: Šárka - Lenďa - Káťa - Lucka - Pavla - já.
A už spát!
A ještě ne! Devátá hodina odbila, lampa zhasla, ale volá Padák. Domluvíme naše sražení.
A teď už opravdu klid!
Dobrou noc!