Duben 2006

Oslavy sv. Jiří

22. dubna 2006 v 21:55 | Lúca |  Stalo se...
Letošní sv. Jiří probíhal trošku odlišněji, než ostatní roky. Letos jsme se sešli na na Všeni, kde probíhal boj mezi stoupenci Heřmana a Sasíků.
Úkoly byly nelehké, účastníci se museli setkat s vozkou, krčmářkou, lučišnicí, zbrojířkou a spoustou dalších postav, které spolubojovníkům napomáhaly v boji proti nepřátelům.
Nakonec to všichni zvládli a společně se mohli setkat u závěrečného ohně.
Zákeřní SASÍCI
Heřman
Nástup před ohněm
Některé úkoly byly jen pro starší...
...ale mladší měli taky co dělat!!

Čert v mlze!

21. dubna 2006 v 7:46 | vůdkyně |  Letní opojení...
Čert v mlze - 3. 8. 2005, středa
A vyjíždíme! Letos se naše hvězdná J sestava rozrostla. A to tak, že o tři staronové členky. V půl sedmé ve vlaku na Prahu sedíme my tři staré - já, Káťa a Pavla, a potom Lucka, Šárka a Lenďa.
Jak krásný pohled na šest holek ve vínových skautských (střediskových) tričkách!!! Světe div se, společně tvoří nerozlučnou šestici. Šestici pochodovací, spací, kuchtící, divící se, kochající se, šestici drbají…ale o tom to všechno je…J
Vlak odjíždí z Turnova po půl sedmé, scházíme se všechny, některé v doprovodu svých rodičů.
Pápá. Odjezd.
Jízdenka je společná, proto není tak drahá. 154 Kč za každou z nás + 114 Kč za tu nejhodnější, za Jessy.
Téma je jasné - někdo by očekával Šumavu, ale my ne. Většina navštívila Benátskou noc na Malé Skále, takže cesta do Prahy ubíhá za pomyslných zvuků a tónů Anety, Chinasek a nedělního deště, který Benátskou navštívil a zhatil.
A nesmíme zapomenout na naše milé a velmiJ oblíbené Radečky. Mají billboard (bilbórt pro ty neangličany) na Palmovce, stojí za to ho vidět! Ale za měsíc bude fučL , takže jedině teď! Ale kdy???
Vidíme sympaťáka. Průvodčího. A diví se. Hodně se diví. Je nás šest, jsme holky, Jessy netrhá partu! Stále se diví a diví, snad se o nás bojíJ
Já a Šárka posloucháme, zážitků je víc než dost.
Praha.
Znalec Káťa ví, kde jsme a co nás čeká. Hlavní nádraží. U cedule s odjezdy čekáme, až naskočí ten náš. A Káťa ví, jak se zachovat! Jistota je jistota, zjišťuje vlak z Horní Plané, abychom se nějak za těch několik dní dostaly (nebo dostali???) domůJ.
Využíváme záchody.
Hurá! Vlak na Plzeň objeven! A kupé je prázdné! Po úspěšných hodech batohem do výše usedáme každá do svého modrého křesla.
Pohoda. Ale praktické využití je nulové nebo nepochopené. A nebo…máme prostě dlouhé nohy.
Debaty se začínají stáčet do růdných jiných oblastí, než je hudba, stačíme probrat spoustu osobních zážitků s velikostí prsouJ , zjišťujeme, co a jak, jak se běhá bez podprsenky a s ní, hodnotíme velikosti různých objektů. Objektivně. DD. Někdo má a někdo nemá. Rozhodně velmi plodné, až poučnéJ A oběd od maminekJ také velmi chutný, dělíme se a hodujeme.
V Plzni už čeká vlak až do horské Železné Rudy. Musíme se dívat ven, kopce rostou…a déšť houstne. Usínáme. Někdo brzy, někdo později, přece jenom nás čeká týden s nejistým spaním. Jestli s nějakým spanímJ
Železná Ruda - město. Většina turistů opouští vlak. My ne. Prý to jede dál. Tak proč to nezkusit.
Železná Ruda, konečná stanice. Ocitáme se na hranici České republiky s Rakouskem. U nich už to není Železná Ruda, ale Bayerische Eisenstein. A tam nechceme. Ale vlaková stanice a záchody v ní jsou unikátní, moderní, využitelné. Tak proč neJ
__________________________________________________
Železná Ruda leží v porovnáním s ostatními navštívenými místy nevysoko, pouze 754 m.n.m. V 16. století se zde těžila…hádejte co? To potom ale ustalo a hlavní zdrojem bylo sklářství. Proto je sklářství také věnováno zdejší muzeum. Dominantu tvoří kostel Panny Marie Pomocné z roku 1727-1732. A prý je to nejnavštěvovanější místo na Šumavě. O tom svědčí zdejší úroveň služeb…a to opravdu všech služebJ
Mírně prší. Je zataženo. My vyrážíme. Na plánu jsou jezera, jak Čertovo, tak Černé.
Cesta stoupá. I my stoupáme. Nejprve kousek po žluté, potom po červené. A vzhůru. Však my si umíme vybrat trasu na první den!
Jdeme Královským hvozdem.
__________________________________________________
Královský hvozd je pohraniční zalesněné pásmo, které chrání zemi před útokem nepřátel. Natrvalo bylo k Čechám připojeno až Přemyslem Otakarem II. Roku 1273. Na začátku 17.století zde byla vystavěna správní centra, tzv. rychty. Lidé zaměstnaní v těchto správních střediscích měli za úkol hlídat hranice. Dnes je to spíše velmi krásná přírodní památka.
Velkou pozornost upoutá závora v jedné zatáčce. My ji obejdeme, ale co cyklisti? Asi po sto metrech spatříme na silničce nápis "Pozor závora". A kopec se táhne dál k nebi. Chudák cyklista, který jede opačným směrem, než naše nohy, a nestihne si nápis přečíst. A nebo stihne, ale může být pozdě…
Nedaleko cesty vidíme (ty brýlaté bez brýlí si brýle vypůjčí) pomníček malíře Adolfa Kašpara, který přesně uprostřed šumavských lesů zahynul. A zase nahoru.
Potkáváme turisty! Hurá! Alespoň někdo. Jejich větu "je to kousek, není nic vidět, ale přesto je tam krásně" si opakujeme ještě dlouho.
A scházíme. Už asi k jezeru. Je to kousek. A není nic vidět. A odpolední opar - mlha je romanticky krásnáJ
Jsme tady. Tedy tam.
"Kde je to jezero?"
"Tady." Přímo 10cm od našich nohou.
"Aha."
Hurá, Čertovo jezero! Přicházíme k pláži, kde se to turisty jenom hemží. Všichni hledí do dáli, tam, kde je v normálních povětrnostních podmínkách jezero. To Čertovo. Dnes se tam ale usadila mlha.
__________________________________________________
Čertovo jezero je druhé, co se velikosti týče. Jeho nadmořská výška činí 1030 m.n.m. a maximální hloubka je až 37 metrů!!! Voda z Čertova jezera odtéká do Černého moře. A právě v tom se liší toto jezero od jezera Černého, ze kterého odtéká voda do moře Severního.
Svačíme. Ale je zima. Froda a Arnie máme sice na sobě, ale proud větru je neustávající, ukousávající naše teplo nashromážděné na dalších šest dní. Cestu k Černému jezeru zrušíme, stejně bychom viděly to samé, jako na jezeře Čertově.
Lesní cesta nás vede dolů. Míříme do městečka Špičák. Míjíme sjezdovky, lyžařky se kochají ostrými sjezdy, nelyžařsky se nahoru ani raději nedívají. Je to velmi významné lyžařské středisko s mnoha sjezdovkami a ubytovacími zařízeními. A co víc! Pod sedlem Špičáku stojíme na tunelu. Tenhle tunel není ledajaký tunel!
__________________________________________________
Špičáský tunel je dlouhý 1748 metrů, je tedy nejdelším tunelem České republiky. Leží na železniční trati Plzeň a Železná Ruda. Byl vybudován v letech 1874-1877 a na jeho výstavbě pracovalo mnoho dělníků z Bosny, Dalmácie a Itálie.
Rozhodujeme se, kudy dál. Dál po zelené. Ale proč nahoru? Proto!
Procházíme kolem hezkých chat, hotelů, cesta klesá, jak jsme očekávaly.
Další přestávku máme u pomníku lidí, kteří nuceně pracovali na tunelu. Začínáme cítit naše ramena, přece jenom jsme "malé a drobné", tedy každé kilo navíc je značná zátěž pro naše tělaJ
Železná Ruda, místo našeho dnešního spaní, se blíží. U kaple, která byla věnovaná pohřbívaným barabům, pracovníkům na tunelu, obhlížíme terén. Ale asi bychom se zde nevyspaly. A hlavně už ne po tom, co si přečteme naučnou ceduli.
Mrtvým byla vyráběna prkna, na kterých leželi. A každé prkno bylo tím zdobenější, čím byla rodina mrtvého bohatší. Nejcennější byl obrázek sv.Panny Marie. A spát tady u té márnice byl nebylo nejbezpečnějšíJ
Jdeme do Železné Rudy. Hned se nám zalíbí autobusová zastávka. Tu snad postavili jenom pro nás! Jenže je přece jenom u hlavní silnice, což nás moc neláká. Já se Šárkou ještě prozkoumáme nedaleký altánek, do něj by ale hodně fučelo. Jsme to ale rozmazlené maminčiny holčičkyJ
Uvidíme.
Jdeme večeřet. U místního obchodu rozložíme naše karimatky. Lidé kolem chodí, diví se, ale my hodujeme, po náročném dni si to zasloužíme, tak proč ne! Sem rozhodně neprší… Mažeme, mlaskáme, drobíme. A kecáme. O všem. I o tom, kde budeme spát.
Nevíme.
Procházíme večerní Rudou a rozhlížíme se kolem sebe. Hlavně nenápadně a skrytě.
Vietnamci utíkají před kontrolorkou, která v upnutých kalhotách běží za nimi. Nějací puberťáci si hází létacím talířem. A světla night klubů začínají ozařovat naše oči. Tam by nás asi přespat nechaliJ
Zastávka zvítězí. Sedíme uvnitř a debatujeme, čekáme, až se sešeří.
Píšeme domů. SMS. Šárka by taky chtěla. Ale nemůže. Kde je ta Nokia??? Já a Káťa se chopíme situace. Pečlivým náslechem Šárčina batohu zjišťujeme, že 3310 mlčí. Asi zůstala doma na stolkuL Alespoň že Šárka s námi jela. Bereme ji i bez NokieJ
A šeří se pomalu. Naproti vede cesta k nádraží, tam vyčistíme chrup a zkontrolujeme, kdy jede dnes poslední vlak. Projíždí kolem policie.
Před půl devátou chystáme naše postýlky pro dnešní noc. Jedna vedle druhé, mačkáme se na sebe, batohy pod hlavou. Ale domeček celkem útulný. Prší a déšť sem nemůže. Pavla drží v ruce připravený pepřák, to kdyby byla nějaká nečekaná návštěva, společně s Káťou natáhnou před vchod do zastávky provaz. To také kvůli té návštěvě. Ale snad nepřijde.
Ležíme a usínáme. Kolem chodí lidé, nenahlížejí dovnitř. Občas se některá z nás zvedne, aby zkontrolovala, kdo se kolem šine.
Noc je neklidná, plná nočních můr, ale zima není veliká.
Ve tři hodiny před zastávkou přibrzdí auto.
"Holky, auto! Vstávejte!" Pavla připraví pepřák, šňůra stále drží.
"To je policie." Přibrzdili. Je jim jasný, že nepořádek neděláme, že klidně spíme. Vylekali nás a odjeli.
Jsme si jisté, že můžeme v klidu spát. Jsme pod ochrannými křídly Policie České republikyJ

Pomohli jsme!

13. dubna 2006 v 14:56 | vůdkyně |  Stalo se...
V letošní sbírce Pomozte dětem vybrali turnovští skauti nádhernou částku
14461,50 Kč !!!
Doufáme, že peníze pomůžou tam, kde je pomoci třeba!
Děkujeme všem, kteří přispěli!

I. část

13. dubna 2006 v 14:51 | vůdkyně |  Letní opojení...
A pojedeme…
Že by letos zase nějaký hezký výlet? Jen tak? My, batoh a nic? Plány jsou dlouhodobé, už od minulého vandru po Jizerských horách a Krkonoších plánujeme Šumavu.
Šumavu v šesti. Nebo v sedmi? Evička nakonec nepojede, bude nás šest. Že by Evička dala přednost matice a fyzice? Nebo něčemu úplně jinémuJ? Kdo ví???!!!
Velení nad trasou zůstává na povel Pavle a Kátě, minulý rok se volba těchto dvou plánovaček nesmírně vyplatila. A i letos.
A jídlo plánovat nebudeme. Ono to nějak dopadne. Hodně koupíme a potom uvidíme. Však se můžeme domluvit přímo na místě.
Těšení je veliké. Ale trochu se objevuje i strach. A to proto, že počasí se nelepší a na počasí je cesta velmi závislá. A také z toho důvodu, že přece jenom cestování v šesti je úplně jiné než cestování ve třech. Aby se nám parta nepotrhalaL
Ale síla Kráčmerek, která se projevila na táboře, je veliká, proto strach rychle mizí a objevuje se veliké natěšení.
Nezapomenout vařič, kotlík má doma Pavla, Froda a Arnie jsme si rozebraly na táboře. Nemělo by chybět nic.
Ani Jesinka.
Takže vyrážíme!!!

Pomozte dětem

9. dubna 2006 v 17:53 | Žirafa |  Stalo se...
V sobotu 8.4. jsme se sešly, abychom podpořily sbírku Pomozte dětem! Od rána jsme obdarovávaly ty, kteří nám pomohli a přispěli drobnou částkou. A jakou částku celkem vybrali skauti v celé ČR? To se dozvíme na Velikonoční pondělí.... Děkujeme všem, kteří pomohli.
Kuřátka jsou připravena, tak můžeme vyrazit....
Komu to sluší víc? Vůdkyni nebo.....
.....nebo Kamče?
....myslím, že nám to slušelo, všem :-)

A jak bylo v Hrádku?

2. dubna 2006 v 21:04 | vůdkyně |  Stalo se...
Tak je za námi prosluněná víkendovka u skautů v Hrádku nad Nisou.
První víkend v dubnu se opravdu vydařil! Ale fotky ukážou víc!!!
Na hranicích s Německem. Bohužel bez občanek a pasů nás nepozvali dál. Přesto němečtí vojáci našemu fotografování neunikli:)
Opékání buřtíků vuřtíků - polední pochoutka po i před výstupem na Popovu skálu.
A už jsme nahoře! Všichni! Rozhlížíme se do všech krajin - české, německé i polské.
Večeře v podobě vrtulí na všechny možné způsoby. To nám to ale chutnalo - jak s kečupem, tak se skořicí...
Na večerní procházku ke Kristýně vyrazili ti nejodvážnější. Ale nelitovali...
...dorazili totiž až na samotnou hranici tří států...a to se muselo vyfotografovat, jak jinak...
Nedělní dopolední výlet na Grabštejn se opravdu vydařil...jak sluníčko, tak cesta, tak slečna průvodkyně...jenom ta zima uvnitř byla krutá:)
A tady jsme bydleli a sdíleli společnou střechu nad hlavou...Klubovna útulná, velká, místa dost pro všechny...
A jak se vám všem tahle víkendovka líbila? Napište nám, ozvěte se!
Pokud někdo chcete získat fotografie z akce (nebo z jiných akcí), přineste si CD a nějak to uděláme...
Janina